Biochemický slovník
Biochemický slovník
Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE
B |
---|
bod iniciačnítéž bod replikační, angl. iniciation point nebo replication origin, počáteční bod
replikace DNA. Úsek, replikovaný z jednoho iniciačního bodu, se nazývá replikon. Chromosomy prokaryotních buněk, plasmidy a virová DNA se replikují z jediného iniciačního bodu (tvoří jediný replikon); chromosomy eukaryotní buňky obsahují asi 1000 replikonů, z nichž každý má délku přes 10 μm. | |
bod isoelektrickýangl. isoelectric point, zkr. pI, hodnota pH roztoku, při které (pH = pI) se
amfion nepohybuje v elektrickém poli; to znamená, že jeho volný náboj je zde nulový. Isoelektrický bod lze určit pro každý amfion, tedy zejména pro aminokyseliny, peptidy a bílkoviny. Jeho hodnota (zejména u bílkovin) výrazně závisí na složení pufru, v němž se provádí elektroforéza (srov. isoionický bod); proto je nutné toto složení pufru vždy uvádět spolu s experimentálně stanovenou hodnotou pI. | |
bod isoionickýangl. isoionic point, hodnota pH, při němž má
amfion, rozpuštěný v destilované vodě, nulový náboj. Hodnota isoionického bodu poskytuje lepší informaci o iontových vlastnostech amfiontu než hodnota bodu isoelektrického, je však obtížnější ho experimentálně stanovit. | |
Boyer Paul Delosamerický biochemik (1918–2018), Nobelova cena (chemie, 1997) za objasnění zásadního mechanismu enzymové syntézy adenosintrifosfátu (ATP) (spolu s J. E. Walkerem). Studoval matematiku a chemii, poté biochemii, věnoval se enzymologii a metabolismu. Po doktorátu se podílel na studiu tepelné stability proteinů; ukázal, že vhodnými stabilizátory sérového albuminu proti teplotní denaturaci jsou mastné kyseliny. Při studiu mechanismu syntézy ATP v mitochondriální membráně P. D. Boyer vyšel z isotopových pokusů (použil značenou vodu H218O ), které prokázaly, že ATP vzniká z ADP a fosfátu i bez přítomnosti protonového gradientu. Z údajů o krystalové struktuře ATP-synthasy s vázanými nukleotidy, které poskytl J. E. Walker, poněkud překvapivě odvodil, že úkolem protonového gradientu je uvolnit nově syntetizovanou molekulu ATP z vazby na ATP-synthasu. | |
Brown Michael Stuartamerický molekulární genetik (nar. 1941), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1985) za objevy týkající se regulace metabolismu cholesterolu (spolu s J. L. Goldsteinem). Vystudoval chemii (bakalářský stupeň), velkou část svého času však v té době věnoval redigování studentského časopisu. V roce 1964 dokončil studium medicíny a v letech 1966 až 1968 pracoval jako internista v Bostonu, kde se seznámil s J. L. Goldsteinem. S ním pak studoval metabolismus cholesterolu v Dalasu (Texas). Podařilo se mu izolovat 3-hydroxy-3-methylglutaryl-CoA-reduktasu (EC 2.7.11.31), hlavní regulační enzym biosyntézy cholesterolu; společně formulovali hypotézu, že genetické abnormality tohoto enzymu jsou hlavní příčinou dědičné (familiární) hypercholesterolemie (nepřiměřeně vysoká koncentrace cholesterolu v krevním séru). | |
bublina replikačnítéž replikační očko, angl. replication bubble, úsek dvouřetězcové
DNA, v němž byly přerušeny vodíkové můstky a řetězce se oddálily tak, aby na nich mohla začít replikace. | |
Buchner Eduardněmecký chemik a enzymolog (1860–1917), Nobelova cena (chemie, 1907) za objev bezbuněčného kvašení (fermentace). Chemii studoval u A. von Bayera a botaniku u C. von Nägeli na univerzitě v Mnichově. Podařilo se mu prokázat, že fermentační přeměna glukosy na alkohol a oxid uhličitý není způsobena kvasinkami samými, ale enzymy, obsaženými v buňkách. Komplex těchto enzymů nazval zymasa. Hlavní výsledky svého bádání publikoval v roce 1903 spolu s M. Hahnem a svým bratrem mikrobiologem H. Buchnerem v knize Die Zymasegärung (Kvašení). Během I. světové války sloužil v polní nemocnici na frontě v Rumunsku, kde byl zraněn, a na následky zranění zemřel. | |
bujení rakovinnétéž maligní růst nebo nádorové bujení, angl. cancer proliferation, nekontrolovaný růst a dělení buněk způsobené ztrátou kontroly organismu nad
rozhodujícími molekulárně genetickými procesy. Některé rakovinné buňky mají schopnost migrovat a vytvářet sekundární nádory (metastázy). | |
buňkaangl. cell, základní organizační jednotka živé hmoty. Hlavní myšlenky současné buněčné teorie života lze shrnout do následujících bodů:
1. Buňky tvoří veškerou živou hmotu. 2. Veškeré buňky pocházejí z buněk (dříve existujících, mateřských). 3. Genetické informace se předávají z jedné generace buněk na další. 4. V buňkách látky podléhají chemickým přeměnám. 5. Buňky reagují na vnější podněty. Strukturně se buňky navzájem velmi liší, jsou však všechny ohraničeny buněčnou membránou, základ jejich obsahu tvoří vysoce koncentrovaný roztok bílkovin (cytosol) a obsahují genetickou informaci uloženou v molekule DNA. Podle vnitřní organizace buněk dělíme organismy na prokaryota a eukaryota. | |
buňky diploidníangl. diploid cells, buňky obsahující ve své genetické výbavě každý
chromosom ve dvou homologních kopiích (vyjma chromosomů pohlavních, které mohou být přítomny pouze v jediné kopii, srov. buňky haploidní). | |