Biochemický slovník

angl. lysosomes, kulovité organely, nacházející se v cytosolu eukaryotních buněk, od něhož jsou odděleny jednou (dvojvrstevnou) membránou. Jsou místem intracelulárního štěpení (trávení) biologických makromolekul a lipidů; obsahují hydrolytické enzymy schopné rozložit pohlcený obsah (např. při fagocytóze), event. i vlastní makromolekuly (autolýza, např. za anaerobních podmínek v odumřelých buňkách). Tuto degradační aktivitu zajišťují lysosomální hydrolasy; jejich optimum pH je v kyselé oblasti. Primární lysosomy obsahující příslušné hydrolasy vznikají odškrcením od Golgiho aparátu. Fuzí s váčky vzniklými endocytózou (viz endosomy), vytvářejí posléze sekundární lysosomy, v nichž probíhá vlastní intracelulární trávení.

angl. lysozyme, enzym ze třídy hydrolas podtřídy glykosidas (EC 3.2.1.17), velmi rozšířený v živočišné říši. Vyskytuje se v krevní plasmě, mateřském mléce, vaječném bílku, slinách, slzách a nosním hlenu. Specificky štěpí glykosidovou vazbu β-1,4 mezi N-acetylglukosaminem a N-acetylmuramovou kyselinou v peptidoglykanu buněčných stěn bakterií, a chrání tak organismus před bakteriální infekcí. Používá se k rozrušení stěn bakterií při přípravě různých součástí cytoplasmy, někdy také při léčbě zubního kazu.

angl. oxygen metabolism, soubor všech fyzikálních a chemický procesů, kterých se molekulový kyslík v organismu účastní:

• jeho transport prostřednictvím krevních barviv (u obratlovců hemoglobinu);
• skladování v tkáních (vazba na myoglobin);
• jeho účast na buněčném dýchání prostřednictvím dýchacího řetězce;
• další přímé vstupy do oxidačních reakcí prostřednictvím oxidas a oxygenas;
• účast na procesech, zahrnovaných pod pojem oxidační stres.

též ferrihemoglobin, zkr. metHb, angl. methemoglobin, hemoglobin obsahující trojmocné železo (Fe³⁺) a tudíž neschopný přenášet kyslík. V erythrocytech vzniká za fyziologických podmínek v malém množství přímou oxidací železa kyslíkem a je pak enzymově zpětně redukován na Fe²⁺ formu. Větší množství metHb vzniká následkem otrav (acetanilid, chlornany, dusitany atd.) nebo v souvislosti s vrozenými poruchami syntézy hemoglobinu. Může se patologicky objevovat v krevní plasmě (methemoglobinemie) nebo v moči (methemoglobinurie).

angl. microfilaments, nejtenčí vláknité struktury cytoskeletu (průměr přibližně 5 nm). Jejich charakteristickou stavební složkou je aktin, který je zde asociován s dalšími bílkovinami, především myosinem. Mikrofilamenta jsou zodpovědná za pohyb buněk jako celku; energii získávají štěpením ATP. Specializovanými buňkami s rozsáhlým systémem mikrofilament jsou svalová vlákna.

angl. microtubules, nejsilnější vláknité struktury cytoskeletu (průměr až 25 nm). Jejich strukturní základ tvoří polymer globulární bílkoviny tubulinu. Tubulinové αβ-dimery vytvářejí základní vlákna, protofilamenty. Třináct těchto paralelně uložených vláken tvoří mikrotubulární vlákno, k němu je připojena řada dalších funkčních bílkovin (MAPs, angl. microtubule associated proteins, viz dyneiny). Mikrotubuly zajišťují pohyb organel v buňce (pohyb chromosomů při buněčném dělení, lokalizaci mitochondrií atd.), ale také pohyb bičíků apod. Energii získávají štěpením GTP (růst vlákna, viz obr.) nebo ATP (pohyb MAPs).  

angl. DNA modifications, specifické kovalentní modifikace DNA in vivo, zejména methylace cytosinu, sloužící k označení pro buňku vlastní DNA. Viz též restrikčně-modifikační systém a minoritní báze.

též genové technologie, angl. gene modifications, cílené zásahy do genetické výbavy organismu, viz genové inženýrství a geneticky modifikované organismy.

angl. modulators, nízkomolekulární látky ovlivňující biologickou aktivitu biopolymerů (viz efektory).

angl. monooxygenases, enzymy ze třídy oxidoreduktas, které katalyzují oxidaci substrátu molekulovým kyslíkem, přičemž jeden atom kyslíku se zabudovává do molekuly substrátu a z druhého vzniká voda. Viz též oxygenasy.