Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ... 129 (Další)
VŠE

A

amylasy

angl. amylases, široce rozšířená skupina hydrolas ze skupiny glykosidas štěpících škrob, glykogen a další polysacharidy, v nichž se vyskytují glykosidové vazby α(1→4). Podle preferovaného místa štěpení polysacharidového řetězce rozlišujeme:

α-amylasy (EC 3.2.1.1), štěpící vazby uvnitř polysacharidového řetězce (endoglykosidasy) za vzniku oligosacharidů (α-limitních dextrinů). Vyskytují se ve všech typech organismů; u savců jsou obsaženy ve slinách, jsou též produkovány slinivkou břišní. Z technologického hlediska jsou významné α-amylasy obilných zrn (slad z ječmene). Termostabilní bakteriální α-amylasy, které vydrží krátkodobý záhřev na teploty vyšší než 100 ºC, se využívají jako složka pracích prostředků a spolu s ostatními typy amylas pro enzymovou hydrolýzu škrobu.
β-amylasy (EC 3.2.1.2), odštěpující maltosové jednotky z neredukujícího konce polysacharidového řetězce; protože stejně jako α-amylasy neštěpí vazby β(1→6), zbývající β-limitní dextriny mají vyšší molekulovou hmotnost než α-limitní dextriny. Spolu s glukoamylasami (viz dále) tvoří skupinu exoglykosidas.
glukoamylasy (EC 3.2.1.3), též γ-amylasy, odštěpující glukosové jednotky z neredukujícího konce polysacharidového řetězce.

amylopektin

angl. amylopectin, rostlinný zásobní polysacharid, hlavní složka škrobu. V horké vodě je téměř nerozpustný (vytváří velmi viskózní maz), jodem se barví modrofialově. Je tvořen mnoha tisíci molekul glukosy, spojených především glykosidovými vazbami α(1→4). Svým bohatým větvením prostřednictvím vazeb α(1→6) je strukturně podobný živočišnému zásobnímu polysacharidu glykogenu.

amylosa

angl. amylose, rostlinný zásobní polysacharid, vedlejší složka škrobu; v horké vodě je rozpustnější a méně viskózní než hlavní složka amylopektin. Molekula amylosy je tvořena lineárním řetězcem stovek molekul glukosy spojených vazbou α(1→4). Má šroubovicovou sekundární strukturu; na jednu otočku závitu připadá šest molekul glukosy. S jodem poskytuje modrý komplex, v němž jsou molekuly jodu uzavřeny uvnitř šroubovice.

anabolika

angl. anabolics, též anabolické steroidy, skupina syntetických analogů mužského pohlavního hormonu testosteronu. Mají výrazný stimulační účinek na syntézu bílkovin, zvláště svalových tkání. Užívají se léčebně; používání anabolických steroidů je zakázáno ve sportu i při výkrmu hospodářských zvířat.

anabolismus

angl. anabolism, syntetická fáze metabolismu s převahou chemických reakcí, které vedou k syntéze a ukládání bílkovin (k růstu svalové hmoty) a zásobních energetických látek, tj. glykogenu a triacylglycerolů. Opakem anabolismu je katabolismus. Anabolické procesy vyžadují dodávání energie. Jsou často redukční povahy. Vycházejí z relativně malého počtu výchozích látek, jejich produktem jsou pak tisíce druhů různých molekul.

androgeny

angl. androgens, mužské (samčí) pohlavní steroidní hormony produkované především ve varlatech, zejména testosteron, androsteron a androstenolon; v ženském organismu slouží jako prekursory estrogenů, jsou též syntetizovány ve vaječnících a placentě. Indukují vývoj mužských sekundárních pohlavních znaků, jsou také nezbytné pro zrání spermií a aktivitu přídatných pohlavních žláz. Vedle těchto pohlavně specifických účinků stimulují anabolické procesy, zejména syntézu bílkovin; proto mohou být používány (ve sportu zneužívány) jako anabolické hormony.

anémie

též chudokrevnost, angl. anemia, onemocnění, při němž je snížený počet červených krvinek v jednotkovém objemu krve, snížený obsah hemoglobinu v červených krvinkách nebo snížený objem jednotlivých červených krvinek. Může být vyvolána mnoha příčinami, např. velkou ztrátou krve, nedostatečným přísunem železa pro syntézu hemoglobinu, rozpadem červených krvinek (hemolýza) v důsledku nedostatečné aktivity některých katabolických enzymů, dědičnou abnormalitou některé bílkoviny červených krvinek (srpkovitá anémie) atd.

anémie srpkovitá

angl. sickle cell anemia, dědičné onemocnění, způsobené záměnou jediné aminokyseliny (valinu za glutamovou kyselinu) v poloze 6 β-řetězce hemoglobinu. Deoxygenovaná forma tohoto abnormálního hemoglobinu (hemoglobin S) je špatně rozpustná a u homozygotů vyvolává srpkovitý tvar erythrocytů; ty snadno podléhají hemolýze (protržení buněčné membrány a vylití hemoglobinu do krevní plasmy). Bylo to první onemocnění, u něhož se prokázalo (L. Pauling v roce 1949), že záměna jediné aminokyseliny může vést k tak závažnému onemocnění.

Anfinsen Christian Boehmer

americký biochemik (1916–1995), Nobelova cena (chemie, 1972) za práci na ribonuklease, zejména s ohledem na vztah mezi aminokyselinovou sekvencí a biologicky aktivní konformací. Již od poloviny padesátých let se zabýval malým jednodoménovým enzymem RNasou. Ukázal, že tuto molekulu lze (in vitro) plně denaturovat, přerušit disulfidové vazby, následně odstranit denaturační činidlo a disulfidové vazby obnovit; po tomto denaturačně-renaturačním cyklu se aktivita enzymu plně obnovuje. Z toho usoudil, že informace o prostorové struktuře bílkovin je plně „zakódována“ v její primární struktuře (Anfinsenův teorém). Až do objevu chaperonů byla tato téze obecně přijímána; dnes se považuje za plně platnou pouze pro malé jednodoménové proteiny.

anomery

angl. anomers, diastereoisomery cyklických forem

monosacharidů lišící se konfigurací na poloacetalovém uhlíku (C1 u aldos, C2 u běžných ketos, např. fruktosy). Definice praví, že pokud poloacetalová skupina OH směřuje na stejnou stranu kruhu jako skupina -CH₂-OH, určující konfiguraci molekuly (L- nebo D-), jedná se o β-anomer. Pokud není poloacetalový hydroxyl zablokován glykosidovou vazbou, jsou oba anomery a jejich necyklická forma v rovnováze. Za výzkum sacharidů a důkaz existence jejich cyklických forem získal roku 1937 W. N. Haworth Nobelovu cenu.