Biochemický slovník

angl. lac-operon (čti lak-operon), soubor tří strukturních genů (lac Z, lac Y a lac A na obrázku) se společnou regulační (operátor) oblastí, jenž zajišťuje využití laktosy jako jediného zdroje energie a uhlíku u bakterií Escherichia coli. Je prototypem operonu, jehož transkripce může být zablokována vazbou represorové bílkoviny, kódované genem i mimo oblast lac-operonu, na regulační oblast (operátor) mezi promotorem a strukturními geny. Je-li přítomna laktosa (resp. její isomer allolaktosa), represorová bílkovina ji naváže, čímž ztrácí afinitu k regulační oblasti DNA; pro RNA-polymerasu se tak otvírá cesta od promotoru (P lac) ke strukturním genům. K jejich efektivní transkripci však dochází jen tehdy, jestliže v cytosolu není přítomna glukosa; v tom případě se za spoluúčasti cAMP váže na regulační oblast CAP (catabolite activator protein) a vyvolává v DNA konformační změnu nutnou pro efektivní transkripci. Za objevy genetické kontroly syntézy enzymů a virů získali J. Monod, A. Lwoff a F. Jacob roku 1965 Nobelovu cenu.

angl. lactate, anion mléčné kyseliny, nejčastěji v L-konfiguraci, významný metabolit, vznikající redukcí pyruvátu (viz laktátdehydrogenasa) za anaerobních podmínek. Je prekursorem glukogeneze v játrech (viz Coriho cyklus) a koncovým produktem mléčného kvašení cukrů; je proto přítomen v kyselém mléku a zelí. Mléčná kyselina se užívá v potravinářském a koželužném průmyslu. Za objev konstantního poměru mezi spotřebou kyslíku a produkcí laktátu ve svalech získal v roce 1922 O. Meyerhof Nobelovu cenu.

angl. lactate dehydrogenase, zkratka LDH, EC 1.1.1.27, oxidoreduktasa katalyzující reakci laktát + NAD⁺ pyruvát + NADH + H⁺; savčí LDH je stereospecifická pro L-laktát. Jedná se o závěrečný stupeň anaerobní glykolysy (bakterie mléčného kvašení, svaly při nedostatečném zásobení kyslíkem, erythrocyty atd.). U člověka je největší aktivita LDH v srdečním svalu a v játrech (zvýšená aktivita LDH v krevním séru při infarktu myokardu a hepatitidě). LDH v játrech katalyzuje dehydrogenaci laktátu (viz Coriho cyklus). Stanovení jednotlivých isoenzymů LDH se užívá při diferenciální diagnostice infarktu myokardu.

též mléčné bakterie nebo bakterie mléčného kvašení, Lactobacteriaceae, angl. lactobacillaceae, početná heterogenní skupina anaerobních chemoorganotrofních mikroorganismů, jejichž hlavním zdrojem energie (ATP) je mléčné kvašení sacharidů (fermentace). Využívají se zejména při kvasné výrobě mléčné kyseliny, ale také při silážování a konzervaci potravin (např. výroba kysaných mléčných nápojů, jogurtů, kysaného zelí či okurek), neboť zabraňují rozvoji hnilobných procesů.

angl. lactons, vnitřní estery, cyklické molekuly obsahující esterové uspořádání. V biochemii se s nimi setkáváme zejména jako s produkty dehydrogenace cyklických aldos (viz aldonové kyseliny). Hydrolytické štěpení laktonů katalyzují laktonasy (EC 3.1.1.17, EC 3.1.1.25).

angl. lactose, β-D-galaktopyranosyl-(1→4)-D-glukosa, mléčný cukr, redukující disacharid tvořený monosacharidy galaktosou a glukosou, nejvýznamnější sacharid mléka savců. V trávicím traktu je hydrolyzována β-galaktosidasou (laktasou, EC 3.2.1.23).

angl. lecithin, technologické označení fosfatidů s převahou fosfatidylcholinu. Vysoká koncentrace je ho ve vaječném žloutku. Jeho polární hlavice (viz biologická membrána) nese jak záporný náboj (zbytek kyseliny fosforečné), tak i kladný náboj (kvarterní dusík cholinu) a je vysoce hydrofilní. Jeho emulgačních schopností se využívá v potravinářském a farmaceutickém průmyslu.

též farmaka nebo farmaceutika, angl. drugs, látky nebo směsi látek určených k podání člověku nebo zvířeti za účelem léčby, zmírnění projevů, prevence nebo diagnostiky chorob. Srovnej léky.

angl. lectins, bílkoviny především rostlinného původu (často glykoproteiny), které specificky vážou oligosacharidové řetězce, nemají však povahu imunoglobulinů. Mnohé z nich jsou tvořeny několika podjednotkami a mají více vazebných míst. Proto mohou vyvolat precipitaci (viz aglutinace) sacharidových struktur, zejména pak buněk prostřednictvím jejich povrchových glykoproteinů. Schopnost aglutinovat krevní buňky vedla ke staršímu názvu rostlinných lektinů fytohemaglutininy. Nejdéle známým lektinem je konkanavalin A, který byl vykrystalizován J. B. Sumnerem již v roce 1919; pro svou schopnost vázat glykoproteiny bývá často využíván jako ligand v afinitní chromatografii.