< Zástupci korýšů řádů Notostraca a Conchostraca | obsah | Zbytnělý kal > |
Zatížení kalu |
|
Sludge loading |
Množství substrátu, tj. odpadní vody vyjádřené jako BSK5, připadající na jednotku biomasy vyjádřené sušinou kalu za den se označuje jako zatížení kalu (dříve jako Zk nyní jako Bx udávané v kg·kg-1·d-1). Zatížení kalu určuje čisticí efekt čistírny, kvalitu odtékající vyčištěné vody a spotřebu kyslíku. Lze rozlišit celkem čtyři případy zatížení čistírny, a to rychloaktivaci (Bx > 1,6 kg·kg-1·d-1), vysokozatíženou aktivaci (Bx > 0,4 kg·kg-1·d-1), středně zatíženou aktivaci (Bx = 0,1-0,4 kg·kg-1·d-1) a nízkozatíženou aktivaci (Bx < 0,1 kg·kg-1·d-1).
Rychloaktivace a vysokozatížená aktivace mají druhově chudou biocenózu. Přítomny jsou ve velkém počtu bakterie, vláknité sphaerotilové organismy, drobné limaxové měňavky, nálevníci rodů Colpidium, Glaucoma, přisedlý druh Vorticella microstoma, bakterie Zoogloea ramigera. Vločky aktivovaného kalu tvoří homogenní směs (velikost, složení, tvar).
Středně zatížená aktivace má nejbohatší druhovou biocenózu. Je charakterizována nižším počtem volných bakterií (nízký přísun substrátu, predace prvoků a vířníků), výskytem nálevníků rodů Aspidisca (indikátor probíhající nitrifikaci, zejména nitratace, živí se nitrifikačními bakteriemi), Cyclidium, Trithigmostoma, Opercularia, Vorticella, Carchesium, vířníků a hlístic. Vločky aktivovaného kalu tvoří heterogenní směs (velikost, složení, tvar).
Nízkozatížená aktivace má poměrně chudou biocenózu a výskyt dominantních druhů. Biocenózu tvoří volné bakterie v menším počtu (udává nízký počet prvoků a dalších jejich predátorů), bičíkovci rodů Peranema, Chilomonas, Entosiphon, nálevníci rodů Aspidisca, Litonotus, Stentor, Trochilia, Vaginicola, rournatky rodů Tokophrya, Acineta, kryténky rodů Arcella, Euglypha, Pseudodifflugia, slunivky, měňavky typu Chaos proteus, vířníci rodů Philodina, Lecane, Colurella, Monostyla. Turbulence vody a nízké zatížení vede k homogenizaci méně soudržných vloček aktivovaného kalu.
Klasická aktivace má α-mezosaprobní charakter, daný dlouhou dobou zdržení a nízkým zatížením. Výskyt vířníků a rournatek poukazuje na přechod do β-mezosaprobního stupně. Polysaprobní a isosaprobní nálevníci rodů Paramecium, Colpidium, Tetrahymena, Glaucoma indikují zhoršené podmínky aktivace. Spodobrvý nálevník Aspidisca cicada indikuje dobře probíhající nitrifikaci.
Citujte jako: | ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Zatížení kalu. From Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007. Available from www: <http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=Z017> |