Metody odběru vzorků

Pro hydrobiologické sledování určité lokality je důležité, aby vzorek z ní odebraný obsahoval dostatečné množství organismů, společenstev, populací či látek. Jedině tak je možné vzorek objektivně podrobit kvantitativnímu a kvalitativnímu hydrobiologickému rozboru (viz kvalitativní a kvantitativní stanovení biosestonu). Charakter rozboru určuje způsob odběru vzorku a použití pomůcek pro odběr a dále pak i neméně důležité metody úpravy vzorků. Metody odběru vzorků jsou zaměřeny na odběry vzorků volné vody s přítomnými organismy a na odběry samotných společenstev organismů - zástupců planktonu a bentosu. Odběr vzorků (včetně metod konzervace, skladování) je standardizován a uveden souhrnně v normách ČSN EN 25667 a normách ČSN ISO 5667.

Pro jednorázový odběr vzorku volné vody se používá např. MAYEROVA láhev (viz obr. 1), která je zhotovena z obyčejné láhve zatížené závažím, se zátkou upevněnou provazem k hrdlu a k tažnému lanku. Po spuštění uzavřené láhve do vody se tato zátka jednoduše uvolní trhnutím tažným lankem a láhev se naplní vodou z potřebné hloubky.

Pro odběr většího objemu vody (1 až 7 litrů) z různých hloubek se používají odběráky, např. odběrák typu VAN DORNA (viz obr. 2), které odeberou representativní vzorek vody z požadované hloubky. Odběrák se skládá z plastové trubice, na obou koncích opatřené gumovými víky navzájem spojených gumou uvnitř trubice. Obě víka jsou při otevření fixována k uzavíracímu mechanismu na vnější straně trubice. Po spuštění trubice do hloubky se prudkým trhnutím za tažné lanko a elasticitou gumy oba konce trubice uzavřou gumovými víky. Objem odebraného vzorku vody v trubici pak odpovídá vzorku vody ze sledované vodní vrstvy. Odběráky se často používají při hydrobiologickém zkoumání charakteru nádrže, kdy se vzorky vody odebírají od hladiny směrem ke dnu z jednotlivých vodních vrstev po libovolně zvolených metrových intervalech.

Ke kvantitativnímu odběru vody z celého objemu vodního sloupce nádrže se používá plastová hadice o průměru cca 3 - 5 cm, která se po spuštění na dno na horním konci uzavře a po jejím vytažení se celý objem vody převede do vzorkovnice. Takto odebraný vzorek se označuje jako ”směsný”. Lze ho získat i smícháním vzorků odebraných z jednotlivých vrstev vodního sloupce.

K odběru zooplanktonu a fytoplanktonu z lokality je možné použít planktonní síť, označovanou v hydrobiologickém slangu jako ”planktonka”. Planktonka (viz obr. 3) má kuželovitý tvar s pevným horním okrajem a na dolním kónicky zúženém konci je opatřená malou jímkou s výpustním zařízením. Filtrační tkaninu planktonky tvoří uhelon (mlynářské hedvábí či tkanina z umělých vláken) s různou hustotou vláken. Podle toho, jaké velikostní zastoupení planktonu chceme planktonní sítí zakoncentrovat, volíme velikost ok uhelonové sítě.

Ke kvantitativnímu odběru bentických zástupců se používají různé škrabáky dna (viz obr. 4), které spolu s jedinci odeberou i přirozený podklad. Perifytonní nebo-li nárostové organismy lze z vodního prostředí vyseparovat expozicí sklíček (viz obr. 5a–b) z různého materiálu do vody. Po určité době se na povrchu sklíček vytvoří biofilm s přichycenými nárosty (viz obr. 6). Z přirozeného podkladu je odstraníme pinzetou či kartáčkem. Vyhodnocení těchto vzorků probíhá dle normy na stanovení nárostů ČSN 75 7715. Buď se provádí stěr ze skla a nebo se sklo vloží přímo pod mikroskop (viz obr. 7a–b) a vyhodnotí se.

Pro všechny vzorky odebrané uvedenými postupy platí následující pravidla (viz obr. 8) : (1) materiálem vzorkovnic je plast, polyethylen či skleněná láhev se zábrusem; (2) objem vzorkovnice se volí podle potřebného množství vzorku pro laboratorní zpracování (pro mikroskopický rozbor postačí vzorkovnice o objemu 100 ml); (3) vzorkovnice se neplní vzorkem po okraj, ale ponechává se až do poloviny se vzduchem, aby nedošlo k vyčerpání kyslíku a vzorek zůstal v aerobním stavu (pozn.: ve speciálních případech z důvodu zamezení probíhajících oxidačních procesů ve vzorku se vzorkovnice plní po okraj tak, aby po uzavření láhve v ní nebyla vzduchová bublina); (4) vzorky je nutné po odběru uchovávat v chladu a co nejdříve zpracovat (při nemožnosti rozboru do 24 hodin se vzorky konzervují 38 % až 40 % roztokem formaldehydu, popř. se použije UTERMÖHLOVA fixáž).

Obr. 1: Jednorázová Mayerova láhev.

Obr. 2: Hlubinný typ odběráku typu Van Dorna.

Obr. 3: Planktonní síť (planktonka) pro odběr tzv. síťového planktonu.

Obr. 4: Příklad škrabáku dna pro odběr vzorků bentosu či sedimentů.

	Obr. 5a: Aparatura se sklíčky sloužící např. pro posuzování biologické stability pitné vody, stupně trofie surové vody či pro sledování tvorby nárostů.
	Obr. 5b: Exponovaná mikroskopická skla na společném laně se umisťují do akumulací či nádrží a zjišťuje se charakter tvorby biofilmů a nárostů.

Obr. 6: Mikroskopická skla s vytvořenými nárosty.

	Obr. 7a: Mikroskopické sklo s vytvořenými nárosty, vložené přímo pod mikroskop, zachyceny jsou vlákna zelených řas a rozsivky.
	Obr. 7b: Mikroskopické sklo s vytvořenými nárosty, vložené přímo pod mikroskop, zachyceny jsou vlákna zelených řas a rozsivky.

Obr. 8: Sterilní skleněné vzorkovnice používané pro odběr vzorků, které se mikrobiologicky vyhodnocují a plastové 100ml lahve, do kterých lze odebírat vzorky, které se hydrobiologicky vyhodnocují.

Metody odběru vzorků

Methods of sampling