Krásnoočka jsou autotrofní eukaryotické organismy, většinou jednobuněční volně žijící bičíkovci, kteří mají jeden nebo dva bičíky, z nichž jeden slouží k pohybu a druhý je vlečný. V blízkosti bičíků je samostatné stigma, které není součástí chloroplastů. Buňka je pokryta bílkovinnými proužky, které tvoří tzv. pelikulu, umožňující proměnlivý tvar buňky. Některé druhy např. rod Trachelomonas tvoří hnědě zbarvenou schránku, tj. loriku, která může být inkrustována hydroxidy železa a manganu. Na předním konci schránky je otvor pro bičíky, někdy vytváří výrazný krček. Schránka u některých druhů může být opatřená výrůstky, ostny či bradavičkami.

Asimilační pigmenty jsou chlorofyl-a+b, karoteny a xantofyly. Zásobní látkou je paramylon, který je chemicky podobný chrysolaminaranu.

V přírodě se vyskytují v brakických vodách, rašeliništích, v planktonu, menších eutrofizovaných nádržích, v odpadních vodách. Důležitou úlohu hrají při samočisticích procesech. Při masovém výskytu způsobují zelené vegetační zbarvení vody či zelenohnědou neustonickou blanku. Projevují se rybím zápachem, pachuť vody je nasládlá.

Krásnoočka zaujímají izolované postavení mezi ostatními řasami, příbuznost je patrná s bezbarvými bičíkovci Bodo, Trypanosoma, Isonema (viz Flagellata apochromatica). U této skupiny existuje apochloróza, tj. dočasná ztráta asimilačního barviva působením tmy, a dále apoplastidie, tj. trvalá ztráta chromatoforů působením vysokých teplot nebo streptomycinu.

Základní zástupce a rozdělení do skupin uvádí schématický přehled: Zařazení vybraných rodů krásnooček třídy Euglenophyceae. V případě bližšího taxonomického určování je nutno použít podrobnou taxonomickou literaturu.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III