Zdrojem křemíku jsou zvětrávající sedimenty dna tvořené živcem. Ve vodě je křemík přítomen v koloidní formě anebo jako křemičitan. Průměrná koncentrace oxidu křemičitého v řekách je 13 mg·l^-1 a v  jezerech 0,5 mg·l^-1 až 60 mg·l^-1.

Díky nízkému produktu rozpustnosti je koloběh křemíku mezi biotickým a abiotickým prostředím ztížen. Řasy jsou schopny využívat pouze disociovanou formu, kyselinu křemičitou. Křemík je potřebný pro stavbu schránek řas - rozsivek (Bacillariophyceae), buněčné stěny cyst zlativek (Chrysophyceae) a pro stavbu křemitých jehlic sladkovodních živočišných hub (Porifera).

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III