Determinace vláknitých mikroorganismů je založena na mikroskopickém rozboru za použití různých barvicích technik umožňujících identifikaci specifických morfologických znaků a kultivačních metod. Při sledování vzorku aktivovaného kalu s vláknitými organismy se hodnotí celkový vzhled vlákna (jestli je větvené či nevětvené, jednotlivé, pokroucené či rovné, vyskytující se mezi vločkami či na vločkách, s okraji vybíhajícími z vloček či okraji pevně spletenými), podíl vláken v biocenóze kalu (ojedinělý, řídký, střední, hojný a masový), pohyblivost vláken, rozměry (šířka a délka), výskyt pochvy a inkluzí ve vláknech. Využívají se cytochemické reakce (barvicí techniky), např. negativní barvení nigrosinem (morfologie vláken), barvení polyfosfátů v buňkách methylenovou modří, NEISSEROVA metoda (důkaz polyfosfátů), GRAMOVO BARVENÍ (G⁺ růžové a G^- tmavě fialové), Sudan III (barvení tuků) a testy na ukládání síry (S-test).

Tvar vláken je rovný (Haliscomenobacter hydrosis), stočený a ohnutý (dlouhá vlákna mají tendenci se ohýbat), a dále se rozlišuje zda se váží na vločku aktivovaného kalu či jsou mimo ni.

Větvení pravé je u hub a aktinomycet, nepravé u rodu Sphaerotilus.

Povrch vlákna je hladký, u pochvatých organismů na vlákno přisedají epifytické bakterie.

Pochva jako cylindrický obal vláken je dobře rozlišitelná u starších vláken (rozpadem buněk je vidět prázdné ohraničené místo).

Buněčné stěny mezi sousedními buňkami jsou různě viditelné, zřetelné jsou u hub a rodů bakterií Sphaerotilus, Leucothrix, nezřetelné jsou u bakterií Haliscomenobacter hydrosis, Microthrix parvicella, Nocardia. Na vlákně mohou být pozorovány zaškrceniny, které jsou (nejsou) v místě buněčné přepážky.

Tvar buněk ve vlákně může být oválný, kulatý, diskovitý, čtvercovitý a obdélníkovitý, velikost buněk je hodnocena rozsahem (průměrem) šířky a délky buněk. Světlolomná či tmavá tělíska, tzv. inkluze (zásobní látky), v případě obsahu síry se přidáním alkoholu inkluze rozpustí (popř. S-test) a zrnka s poly-ß-hydroxymáselnanem se nerozpustí.

Pohyb je pozorován klouzavý jako u sinic Cyanophyceae. Vylučováním sekretu se báze sousedních vláken spojují a vytvářejí tzv. rosety (růžicovité útvary), např. Thiothrix, Leucothrix (v čistírně je jejich tvorba vzácná).

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III