transferová (též iniciátorová) RNA, jednořetězcová RNA, obvykle tvořená 70 – 85 zbytky ribonukleotidů (relativní molekulová hmotností přibližně 2,4.104). Obsahuje relativně mnoho minoritních basí jako důsledek posttranskripčních modifikací. Má poměrně přesně definovanou prostorovou strukturu (sekundární struktura podobná jetelovému listu, terciární struktura připomínající písmeno L). Obvykle je v buňce 50 – 70 molekulových druhů tRNA; důvodem této heterogenity je a) nutnost, aby existovala pro každou aminokyselinu minimálně jedna pro ni specifická tRNA, b) degenerovanost genetického kódu a c) organelová odlišnost tRNA (v mitochondrii mohou být jiné tRNA než v cytosolu). Funkčně nejdůležitějšími částmi tRNA jsou antikodon (trojice nukleotidů komplementární k určitému kodonu a určující specifitu tRNA pro danou aminokyselinu) a vždy stejná trojice
nukleotidů CCA na 3´-konci, kam se na volnou OH-skupinu koncové ribosy esterovou vazbou váže aminokyselina za vzniku tzv. aminoacyl-tRNA (viz aminoacyl-tRNA-ligasy).
II 