tlak vyvolaný tokem rozpouštědla přes polopropustnou membránu do toho prostoru, v němž roztok obsahuje vyšší koncentraci
rozpuštěných molekul nebo iontů. Je dán van ´t Hoffovou rovnicí:
, kde π je osmotický tlak, R plynová konstanta, T absolutní teplota a ci koncentrace jednotlivých osmoticky aktivních částic. Fysiologicky se tato vlastnost vodných roztoků uplatňuje především při
filtraci a resorpci vody v ledvinách a při transportu roztoků v rostlinách. Při zacházení zejména s křehkými živočišnými buňkami
je třeba dbát na to, aby roztoky, v nichž jsou přechovávány, měly fysiologický osmotický tlak (viz isotonicita).
Za objevy zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku kapalin získal roku 1901 J.H.van 't Hoff Nobelovu cenu.