teorie chemiosmotická {2}

chemiosmotic theory (or coupling)

představa, vysvětlující spřažení oxidace redukovaných kofaktorů (NADH a FADH2) se synthesou ATP (ADP + Pi → ATP + H2O) v mitochondriích. Byla formulována začátkem 60. let P. Mitchellem a dnes je všeobecně přijímána. Vychází z předpokladu, že energie, získaná oxidací kofaktorů v dýchacím řetězci, je nejdříve využita k aktivnímu transportu vodíkových iontů (H+) přes vnitřní membránu mitochondrie do mezimembránového prostoru. Matrix mitochondrie se tak o ionty H+ ochuzuje a navíc vůči cytosolu získává záporný potenciál. Vzniká specifická forma energie, zvaná proton-motivní síla, která „tlačí“ ionty H+ zpět do matrix. Zpětný (exergonický, pasivní) transport H+ je umožněn membránovým enzymem F0F1-ATPasou, která uvolněnou energii využívá k výše zmíněné synthese ATP. Na základě tohoto obecného mechanismu je ATP synthetisován jak v aerobně pracujících mitochondriích, tak na buněčných membránách aerobních a nefermentujících anaerobních mikroorganismů; proton-motivní síla je generována i při fotosynthese na membráně thylakoidů, kde se též využívá k synthese ATP. Za příspěvek k pochopení přenosu biologické energie vypracováním chemiosmotické hypothesy obdržel roku 1978 P.Mitchell Nobelovu cenu.
  Grafy souvislostí do úrovně:      I graf      II graf
Citujte jako:  KODÍČEK, M. teorie chemiosmotická. From Biochemické pojmy : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007. Available from www: <http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002/ebook.html?p=teorie_chemiosmoticka>