dýchání {1}

respiration

respirace, u aerobních chemoorganotrofů příjem a spotřeba molekulárního kyslíku (O2) a výdej oxidu uhličitého (CO2). U živočichů rozlišujeme a) dýchání zevní, tj. výměnu dýchacích plynů mezi organismem a prostředím, b)dýchání vnitřní (tkáňové), tj. výměnu plynů mezi mimobuněčnou tekutinou a tělními buňkami, jež jsou vlastním spotřebitelem O2 a producentem CO2, a c) dýchání buněčné, při němž dochází k redukci O2 na vodu (viz řetězec dýchací). Přes buněčné membrány přecházejí oba plyny volnou difusí, CO2 někdy pomocí translokásy ve formě hydrokarbonátového aniontu (HCO3-). Dopravu O2 z plic do tkání zajišťují u obratlovců erythrocyty a v nich obsažený hemoglobin, který ho reversibilně váže. CO2, produkovaný tkáněmi, je do plic přesunován částečně rozpuštěný v krvi, částečně pak reversibilně navázaný na N-koncové aminoskupiny peptidových řetězců hemoglobinu. Vazba a uvolňování obou plynů je řízeno jednak jejich parciálním tlakem, jednak dalšími faktory, jako je lokální hodnota pH (viz Bohrův efekt) a přítomnost některých efektorů (2,3-bisfosfoglycerát v erythrocytech).
  Grafy souvislostí do úrovně:      I graf      II graf
Citujte jako:  KODÍČEK, M. dýchání. From Biochemické pojmy : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007. Available from www: <http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002/ebook.html?p=dychani>