celulosa {1}

cellulose

polysacharid, hlavní stavební materiál vyšších rostlin. Skládá se výlučně z D-glukosových jednotek spojených do dlouhých nerozvětvených řetězců vazbou β(1→4). Ve vodě je zcela nerozpustná. Celulosa je nejrozšířenější organickou sloučeninou na zemském povrchu; ročně jí biosynthesou vzniká asi 1011 tun. Pro člověka a pro mnoho druhů obratlovců je celulosa nestravitelná, protože nevytvářejí enzymy, které ji štěpí; býložravci však mají v trávicím ústrojí mikroorganismy, které celulosu rozkládají. Získává se ze dřeva odstraňováním doprovodných složek (lignin, hemicelulosy atd.). Takto získaná tzv. buničina se používá v papírenském a textilním průmyslu. Acetáty celulosy jsou podstatou umělého hedvábí, nitráty se užívají jako výbušniny (bezdýmný střelný prach), pohonné látky pro rakety a laky. Z celulosy se vyrábí rovněž celuloid a celofán. Prekursorem biosynthesy celulosy jsou aktivované formy glukosy, UDP-glukosa nebo její analog GDP-glukosa; tento proces, probíhající extracelulárně, ještě zdaleka není plně pochopen.
  Grafy souvislostí do úrovně:      I graf      II graf
Citujte jako:  KODÍČEK, M. celulosa. From Biochemické pojmy : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007. Available from www: <http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002/ebook.html?p=celulosa>