Biochemický slovník

angl. transferrin, krevní glykoprotein, jehož funkcí je vázat Fe³⁺, vytvářet jeho pohotovostní zásobu v krvi a transportovat jej mechanismem endocytózy do buněk.

angl. transhydrogenases, nesystémové označení oxidoreduktas přenášejících vodíkové atomy, častější označení dehydrogenasy (viz dehydrogenace).

• iniciace (zahájení), kdy se RNA-polymerasa váže na specifickou sekvenci DNA (promotor) a přesunuje se k místu, kde začíná vlastní syntéza; RNA-polymerasa je pak schopna (na rozdíl od DNA-polymerasy) zahájit vlastní syntézu oligonukleotidového řetězce;
• elongace, kdy se RNA-polymerasa posunuje podél řetězce DNA, uvolňuje kódující řetězec a podle templátového řetězce postupně syntetizuje novou RNA tím, že na volnou skupinu 3′-OH ribosy připojuje komplementární nukleotidy, jejichž donorem jsou nukleosidtrifosfáty; vznikající RNA se postupně uvolňuje od komplexu s DNA a dihelix DNA se samovolně obnovuje;
• terminace (ukončení syntézy a úplné uvolnění RNA) je signalizováno zvláštními sekvencemi ve struktuře DNA, které jsou rozpoznávány bílkovinami nazývanými terminační faktory neboli ρ (rhó) faktory.

Řízení transkripce jednotlivých genů patří k nejdůležitějším mechanismům regulace buněčné aktivity a diferenciace buněk. Za studium molekulové podstaty eukaryotní transkripce obdržel roku 2006 R. D. Kornberg Nobelovu cenu.

angl. reverse transcription, proces katalyzovaný enzymem RNA-dependentní-DNA-polymerasou (EC 2.7.7.49, viz DNA-polymerasa, srov. RNA-polymerasa pro normální transkripci), při němž se podle RNA (templát) syntetizuje dvouřetězcová DNA. Jde o významný krok životního cyklu retrovirů, které mají svou genetickou informaci uloženou v molekule RNA, reverzní transkripcí ji transformují do DNA a tu pak inkorporují do chromosomu hostitelské buňky. Reverzní transkripce se využívá v genovém inženýrství, neboť pomocí ní lze funkční mRNA "přepsat" do podoby cDNA (komplementární DNA, genu pro určitou bílkovinu bez intronů), kterou lze po namnožení polymerasovou řetězovou reakcí použít pro přípravu rekombinantní bílkoviny. Do skupiny reverzních transferas řadíme i telomerasu.

angl. translation, překlad genetické informace z řeči nukleotidů do řeči aminokyselin; biosyntéza peptidového řetězce podle informace obsažené v mRNA (součást komplexnějšího procesu proteosyntézy). Probíhá na ribosomu za spoluúčasti dalších bílkovinných faktorů. Na velké podjednotce ribosomu jsou dvě vazebná místa: A, do něhož se váže aminoacyl-tRNA, a P, kam se váže peptidyl-tRNA (tRNA, na níž je prostřednictvím C-koncové aminokyseliny navázán peptid, jehož syntéza právě probíhá); obě tRNA jsou prostřednictvím antikodonů navázány na mRNA, která kóduje syntézu daného polypeptidu. Elongační fáze translace probíhá v pěti krocích:

• výchozí stav: v místě P je navázána peptidyl-tRNA_p, místo A je volné;
• vazba aminoacyl-tRNA_a do místa A: prostřednictvím interakce antikodon-kodon se vybere správná aminoacyl-tRNA, vazba vyžaduje energii, kterou dodává štěpení GTP na GDP a P_i;
• vznik peptidové vazby: za katalýzy peptidyltransferasou se přenese peptidylový zbytek z OH-skupiny ribosy tRNA_p na aminoskupinu aminoacyl-tRNA_a: aminoacyl-tRNA_a + peptidyl-tRNA_p → peptidyl-aminoacyl-tRNA_a + tRNA_p;
• uvolnění tRNA_p: odštěpení peptidu z peptidyl-tRNA_p vyvolá v tRNA_p konformační změnu, která vede ke ztrátě afinity k P-místu ribosomu a tRNA_p oddisociuje;
• translokace: za spotřeby energie získané štěpením další molekuly GTP se peptidyl-aminoacyl-tRNA_p přesune z místa A do místa P; spolu s ní se posune i mRNA o tři nukleotidy směrem k 3′-konci tak, aby v místě A byl další volný kodon; tím je obnoven výchozí stav a cyklus se může opakovat.

angl. group translocation, typ transportu látek biologickou membránou, při němž dochází k chemické modifikaci přenášené částice. Typickým příkladem je transport acylových zbytků z cytosolu do mitochondrie pomocí karnitinu.

angl. translocases, nová enzymová třída zavedená v srpnu 2018 (EC 7.-.-.-). Jsou sem zařazeny enzymy, zajišťující aktivní transport částic biologickými membránami. Třída se dělí na podtřídy podle toho, jaká částice se transportuje, zda proton (podtřída 7.1), anorganické kationty (7.2), anorganické anionty (7.3), aminokyseliny a peptidy (7.4), sacharidy (7.5) nebo ostatní částice (7.6).  O zařazení do skupin rozhoduje typ exergonické chemické reakce, která aktivnímu transportu dodává energii; ve skupině 7.X.1 jsou to oxidačně-redukční reakce (např. transport protonů kotvenými komplexy, EC 7.1.1.2, EC 7.1.1.8 a EC 7.1.1.9), ve skupině 7.X.2 je dodavatelem energie hydrolýza nukleosidtrifosfátu, nejčastěji ATP (např. ATP-synthasa EC 7.1.2.2 nebo Na,K-ATPasa EC 7.2.2.13) atd. Doposud (září 2022) však bohužel nebyly zveřejněny závazné systémové názvy enzymů této třídy a nadále se používají systémové názvy odpovídající „starému“ zařazení enzymů ve třídách 1 až 6.
Pozn.: Před rokem 2018 byl pojem translokasy používán pro integrální membránové bílkoviny katalyzující antiport (někdy též symport) částic membránou. K nejznámějším patřila ATP-ADP-translokasa, která zajišťuje výměnu ATP za ADP mezi matrix mitochondrie a cytosolem.

angl. active trransport, proces, při němž je částice (molekula nebo ion) přenášena biologickou membránou proti gradientu svého elektrochemického potenciálu, tedy tak, že její energie roste. Energie vzrůstá proto, že v kompartmentu, kam se částice transportuje, má vyšší koncentraci, nebo proto, že transportovaný ion tam má v důsledku membránového potenciálu vyšší elektrostatickou energii. Aktivní transport je vždy zajišťován integrálními membránovými bílkovinami. Patří k základním projevům života, neboť zajišťuje stabilitu složení vnitřního prostředí buněk, přičemž toto složení je trvale odlišné od složení extracelulárního prostředí.

• štěpením ATP na ADP (primární aktivní transport zajišťovaný enzymy ze skupiny ATPas, EC 7.-.2.-, viz transport iontovými pumpami, např. Na,K-ATPasa, viz obr.);
• umožněním pasivního transportu jedné částice, přičemž část takto získaná energie se využije pro aktivní transport druhé částice (sekundární aktivní transport, symport a antiport); takto je např. glukosa aktivně transportována z moče spolu se sodnými ionty (symport, viz transport glukosy na obr.);
• energeticky výhodnými oxidačně-redukčními reakcemi; aktivním transportem iontů H⁺ na úkor energie těchto reakcí vzniká proton-motivní síla (EC 7.-.1.-);
• energeticky výhodnými reakcemi jiného typu; dekarboxylačním reakcím, zprostředkovávajícím aktivní transport anorganických kationtů, je věnována skupina EC 7.2.4.-.
• přímou konverzí světelné energie, kdy světelné kvantum je absorbováno integrální bílkovinou a tato energie je využita k transportu (viz bakteriorhodopsin).

též targeting (target, čti target = cíl), angl. cotranslational and posttranslational transport of proteins, cílení nebo směrování bílkovin, souhrnný název procesů umožňujících správnou a cílenou lokalizaci bílkovin. Ke kotranslačnímu transportu dochází při translaci na hrubém endoplasmatickém retikulu, kdy hydrofobní vedoucí sekvence umožňuje, aby bílkovina prošla membránou do endoplasmatického retikula a tam byla dále upravována (zejména odštěpením vedoucí sekvence a glykosylací). Posttranslační transport bílkovin (vylučování extracelulárních bílkovin z buňky, přesuny mezi jednotlivými organelami atd.) je zajišťován různými váčky a následně mechanismy exocytózy.

angl. membrane transport, v biochemii soubor procesů umožňujících látkám různého typu překonat barieru biologické membrány. Z hlediska mechanismu přenosu částic rozlišujeme transport

• volnou difuzí;
• dočasnými (viz štěrbinová spojení) nebo trvalými póry;
• usnadněnou difuzí pomocí nízkomolekulárních (viz ionofory) nebo vysokomolekulárních přenašečů (permeasy, iontové póry, iontové pumpy); 
• mechanismem endocytózy nebo exocytózy;  
• mechanismem skupinové translokace za spoluúčasti membránových bílkovin.

Z hlediska energetického rozeznáváme transport pasivní a aktivní, přičemž aktivní transport může být realizován pouze pomocí integrálních membránových proteinů.