Browse the glossary using this index

Special | A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | ALL

Page: (Previous)   1  2  3  4  5  6  (Next)
  ALL

T

transferrin

angl. transferrin, krevní glykoprotein, jehož funkcí je vázat Fe3+, vytvářet jeho pohotovostní zásobu v krvi a transportovat jej mechanismem endocytózy do buněk.

transhydrogenasy

angl. transhydrogenases, nesystémové označení oxidoreduktas přenášejících vodíkové atomy, častější označení dehydrogenasy (viz dehydrogenace).

transkripce

přepis, angl. transcription, biosyntéza řetězce RNA podle templátového řetězce DNA, přičemž jednotlivé nukleotidy jsou  připojovány na základě komplementarity (viz báze nukleových kyselin). Klíčovým enzymem této syntézy je RNA-polymerasa. Transkripce (ostatně jako každá polymerační reakce) probíhá ve třech krocích:

Řízení transkripce jednotlivých genů patří k nejdůležitějším mechanismům regulace buněčné aktivity a diferenciace buněk. Za studium molekulové podstaty eukaryotní transkripce obdržel roku 2006 R. D. Kornberg Nobelovu cenu.

transkripce reverzní

angl. reverse transcription, proces katalyzovaný enzymem RNA-dependentní-DNA-polymerasou (EC 2.7.7.49, viz DNA-polymerasa, srov. RNA-polymerasa pro normální transkripci), při němž se podle RNA (templát) syntetizuje dvouřetězcová DNA. Jde o významný krok životního cyklu retrovirů, které mají svou genetickou informaci uloženou v molekule RNA, reverzní transkripcí ji transformují do DNA a tu pak inkorporují do chromosomu hostitelské buňky. Reverzní transkripce se využívá v genovém inženýrství, neboť pomocí ní lze funkční mRNA "přepsat" do podoby cDNA (komplementární DNA, genu pro určitou bílkovinu bez intronů), kterou lze po namnožení polymerasovou řetězovou reakcí použít pro přípravu rekombinantní bílkoviny. Do skupiny reverzních transferas řadíme i telomerasu.

translace

angl. translation, překlad genetické informace z řeči nukleotidů do řeči aminokyselin;translace.01.jpg biosyntéza peptidového řetězce podle informace obsažené v mRNA (součást komplexnějšího procesu proteosyntézy). Probíhá na ribosomu za spoluúčasti dalších bílkovinných faktorů. Na velké podjednotce ribosomu jsou dvě vazebná místa: A, do něhož se váže aminoacyl-tRNA, a P, kam se váže peptidyl-tRNA (tRNA, na níž je prostřednictvím C-koncové aminokyseliny navázán peptid, jehož syntéza právě probíhá); obě tRNA jsou prostřednictvím antikodonů navázány na mRNA, která kóduje syntézu daného polypeptidu. Elongační fáze translace probíhá v pěti krocích:
  • výchozí stav: v místě P je navázána peptidyl-tRNAp, místo A je volné;
  • vazba aminoacyl-tRNAa do místa A: prostřednictvím interakce antikodon-kodon se vybere správná aminoacyl-tRNA, vazba vyžaduje energii, kterou dodává štěpení GTP na GDP a Pi;
  • vznik peptidové vazby: za katalýzy peptidyltransferasou se přenese peptidylový zbytek z OH-skupiny ribosy tRNAp na aminoskupinu aminoacyl-tRNAa: aminoacyl-tRNAa + peptidyl-tRNAp peptidyl-aminoacyl-tRNAa + tRNAp;
  • uvolnění tRNAp: odštěpení peptidu z peptidyl-tRNAp vyvolá v tRNAp konformační změnu, která vede ke ztrátě afinity k P-místu ribosomu a tRNAp oddisociuje;
  • translokace: za spotřeby energie získané štěpením další molekuly GTP se peptidyl-aminoacyl-tRNAp přesune z místa A do místa P; spolu s ní se posune i mRNA o tři nukleotidy směrem k 3′-konci tak, aby v místě A byl další volný kodon; tím je obnoven výchozí stav a cyklus se může opakovat.
Proces translace je iniciován vazbou Met-tRNAMet do místa P ribosomu a prostřednictvím interakce kodon-antikodoniniciačnímu kodonu mRNA; do místa A se pak naváže další aminoacyl-tRNA (viz výše popsané kroky). K ukončení translace (terminaci) dochází v případě, že do místa A se dostane STOP-kodon.

translokace skupinová

angl. group translocation, typ transportu látek biologickou membránou, při němž dochází k chemické modifikaci přenášené částice. Typickým příkladem je transport acylových zbytků z cytosolu do mitochondrie pomocí karnitinu.

translokasy

angl. translocases, nová enzymová třída zavedená v srpnu 2018 (EC 7.-.-.-). Jsou sem zařazeny enzymy, zajišťující aktivní transport částic biologickými membránami. Třída se dělí na podtřídy podle toho, jaká částice se transportuje, zda proton (podtřída 7.1), anorganické kationty (7.2), anorganické anionty (7.3), aminokyseliny a peptidy (7.4), sacharidy (7.5) nebo ostatní částice (7.6).  O zařazení do skupin rozhoduje typ exergonické chemické reakce, která aktivnímu transportu dodává energii; ve skupině 7.X.1 jsou to oxidačně-redukční reakce (např. transport protonů kotvenými komplexy, EC 7.1.1.2, EC 7.1.1.8 a EC 7.1.1.9), ve skupině 7.X.2 je dodavatelem energie hydrolýza nukleosidtrifosfátu, nejčastěji ATP (např. ATP-synthasa EC 7.1.2.2 nebo Na,K-ATPasa EC 7.2.2.13) atd. Doposud (září 2022) však bohužel nebyly zveřejněny závazné systémové názvy enzymů této třídy a nadále se používají systémové názvy odpovídající „starému“ zařazení enzymů ve třídách 1 až 6.
Pozn.: Před rokem 2018 byl pojem translokasy používán pro integrální membránové bílkoviny katalyzující antiport (někdy též symport) částic membránou. K nejznámějším patřila ATP-ADP-translokasa, která zajišťuje výměnu ATP za ADP mezi matrix mitochondrie a cytosolem.

transport aktivní

angl. active trransport, proces, při němž je částice (molekula nebo ion) přenášena biologickou membránou proti gradientu svého elektrochemického potenciálu, tedy tak, že její energie roste. Energie vzrůstá proto, že v kompartmentu, kam se částice transportuje, má vyšší koncentraci, nebo proto, že transportovaný ion tam má v důsledku membránového potenciálu vyšší elektrostatickou energii. Aktivní transport je vždy zajišťován integrálními membránovými bílkovinami. Patří k základním projevům života, neboť zajišťuje stabilitu složení vnitřního prostředí buněk, přičemž toto složení je trvale odlišné od složení extracelulárního prostředí.
Energie, potřebná pro tento transport, se získává:

transport bílkovin kotranslační a posttranslační

též targeting (target, čti target = cíl), angl. cotranslational and posttranslational transport of proteins, cílení nebo směrování bílkovin, souhrnný název procesů umožňujících správnou a cílenou lokalizaci bílkovin. Ke kotranslačnímu transportu dochází při translaci na hrubém endoplasmatickém retikulu, kdy hydrofobní vedoucí sekvence umožňuje, aby bílkovina prošla membránou do endoplasmatického retikula a tam byla dále upravována (zejména odštěpením vedoucí sekvence a glykosylací). Posttranslační transport bílkovin (vylučování extracelulárních bílkovin z buňky, přesuny mezi jednotlivými organelami atd.) je zajišťován různými váčky a následně mechanismy exocytózy.

transport membránový

angl. membrane transport, v biochemii soubor procesů umožňujících látkám různého typu překonat barieru biologické membrány. Z hlediska mechanismu přenosu částic rozlišujeme transport
Z hlediska energetického rozeznáváme transport pasivní a aktivní, přičemž aktivní transport může být realizován pouze pomocí integrálních membránových proteinů.

Page: (Previous)   1  2  3  4  5  6  (Next)
  ALL