Browse the glossary using this index

Special | A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | ALL

Page:  1  2  3  4  5  6  (Next)
  ALL

T

Tanaka Koichi

Koichi Tanakajaponský technik (nar. 1959), Nobelova cena (chemie, 2002) za vývoj nedestruujících ionizačních metod pro hmotnostní spektrometrii biologických makromolekul (spolu s J. B. Fennem). Od ukončení studia elektrotechniky na univerzitě v Tohoku pracuje jako vývojový pracovník ve firmě Shimadzu, která se zabývá výrobou laboratorních zařízení. Zásadním způsobem přispěl k objevu metody Matrix Assisted Laser Desorption/Ionization (MALDI), která v hmotnostní spektrometrii umožňuje převést biologické (makro)molekuly do plynné fáze bez fragmentace, přičemž náboj molekuly bývá obvykle ±1. Tato metodika se dnes standardně využívá pro identifikaci proteinů a umožnila i prudký rozvoj proteomiky v počátku 21. století. Dnes se využívá i pro identifikaci mikroorganismů podle hmotnosti jejich ribosomálních proteinů.

technologie fermentační

též kvasné technologie, angl. fermentation technologies, souhrnné označení biotechnologických postupů využívajících metabolického aparátu mikroorganismů k výrobě různých produktů, např. alkoholických nápojů, ethanolu, organických kyselin, aminokyselin, vitaminů, steroidních hormonů, antibiotik, ale i droždí nebo krmné biomasy.

technologie hybridomové

angl. hybridoma technologies, metodiky využívající hybridomů, a to nejčastěji k výrobě monoklonálních protilátek.

technologie rekombinantní

angl. recombinant technologies, soubor metodik využívajících rekombinantní DNA, a to zejména:

telomerasy

angl. telomarases, neobvyklé RNA-dependentní DNA-polymerasy (EC 2.7.7.49) nesoucí si vlastní molekulu RNA jako templát pro tvorbu DNA. Jejich úkolem v buňkách je obnovovat délku zkracujících se telomer.

telomery

z řeckého telos zakončení, angl. telomers, koncové části lineárních chromosomů. Při buněčném dělení se telomery zkracují kvůli neschopnosti DNA-polymeras syntetizovat konce lineárních řetězců DNA. Původní délka se působením enzymu telomerasy může v některých buňkách obnovit (buňky pohlavní, kmenové, rakovinné atd.). Telomery nekódují proteiny a obsahují krátké opakující se sekvence. Postupné zkracování telomer vede ke stárnutí buňky a její programované buněčné smrti, čímž se zabrání nekontrolovatelnému buněčné dělení. Za studium telomer a telomeras získali C. W. Greider, E. H. Blackburn a J. W. Szostak v roce 2009 Nobelovu cenu.

templát

angl. template, jednořetězcový poly(deoxy)ribonukleotid, využívaný jako zdroj informace při řízené biologické polymeraci (viz řetězec templátový).

tenzidy

angl. tensides nebo surfactants, látky, které snižují povrchové napětí rozpouštědla (v biochemii vody). Jejich molekuly obsahují polární a nepolární část (viz amfipatické molekuly). V průmyslu i domácnostech se užívají zejména jako čistící a prací prostředky.

teorie buněčná

angl. cell theory, teorie formulovaná na počátku 19. století, viz buňka.

teorie chemiosmotická

angl. chemiosmotic theory, představa vysvětlující spřažení oxidace redukovaných kofaktorů (NADH a FADH) se syntézou ATP (ADP + Pi ATP + H2O) v mitochondriích. Vychází z předpokladu, že energie
 získaná oxidací kofaktorůdýchacím řetězci (na obr. to je elektron-transportní systém), je nejdříve využita k aktivnímu transportu vodíkových iontů (H+) přes vnitřní membránu mitochondrie do mezimembránového prostoru. Matrix mitochondrie se tak o ionty H+ ochuzuje, a navíc vůči cytosolu získává záporný potenciál. Vzniká specifická forma energie zvaná proton-motivní síla, která tlačí ionty H+ zpět do matrix. Zpětný (exergonický, pasivní) transport H+ je umožněn membránovým enzymem ATP-synthasou (EC 7.1.2.2), která uvolněnou energii využívá k výše zmíněné syntéze ATP. Na základě tohoto obecného mechanismu je ATP syntetizován jak v aerobně pracujících mitochondriích, tak na buněčných membránách aerobních a nefermentujících anaerobních mikroorganismů. Proton-motivní síla je generována i při fotosyntéze na membráně thylakoidů, kde je analogicky využívána k syntéze ATP. Za příspěvek k pochopení přenosu biologické energie vypracováním chemiosmotické hypotézy obdržel roku 1978 P. Mitchell Nobelovu cenu.

teratogeny

angl. teratogens, látky vyvolávající morfologické a funkční odchylky organismu v průběhu vývoje zárodku.

terminace

angl. termination, ukončení, pojem užívaný v chemii zejména pro ukončení polymerace nebo řetězové reakce. V biochemii se užívá v souvislosti s ukončením procesu replikace, transkripce a translace nebo ukončením řetězové reakce vyvolané reaktivními kyslíkovými částicemi. Analogicky se užívají pojmy iniciace a elongace.

testosteron

angl. testosterone, mužský pohlavní hormon patřící do skupiny anabolických steroidů, produkovaný ve varlatech a v buňkách nadledvin. Ovlivňuje spermatogenezi a vývoj sekundárních pohlavních znaků. I u žen je testosteron vylučován buňkami nadledvin a také vaječníky. Jeho hladina je ovšem řádově nižší než u mužů a ovlivňuje např. menstruační cyklus i fyzickou výkonnost.

Theorell Axel Hugo Theodor

portrét nobelistyšvédský biochemik (1903–1982), získal Nobelovu cenu (za fyziologii a lékařství, 1955) za objevy povahy a mechanismu účinku oxidačních enzymů. Studoval medicínu ve Stockholmu. Po krátkém studiu bakteriologie v Pasteurově ústavu v Paříži pracoval na lékařsko-chemickém ústavu Karolinska Institutet, kde se zabýval vlivem lipidů na sedimentaci krevních elementů. Se studiem oxidoreduktas započal v roce 1933 při svém dvouletém pobytu u O. H. Warburga v Berlíně. Vysvětlil působení flavinových kofaktorů v oxidoreduktasách z droždí. Po návratu na Karolinska Institutet, kde byl v roce 1936 ustanoven přednostou nově vytvořeného biochemického ústavu, se zasloužil o objevy cytochromu-c a řady oxidoreduktas (peroxidasy, katalasy, flavoproteinů a „pyridinových“ proteinů, zvláště alkoholdehydrogenasy). Jeho koníčkem byla hudba; byl členem Švédské královské hudební akademie a ředitelem Stockholmského symfonického orchestru.

thiamin

angl. thiamine, viz vitamin B1.

threonin

Thr nebo T, angl. threonine, proteinogenní esenciální glukogenní aminokyselina se dvěma chirálními centry (stejně jako isoleucin); methylovaný derivát serinu, s nímž má řadu společných funkcí. Ve fosfoproteinech bývá jeho hydroxylová skupina esterifikována zbytkem kyseliny fosforečné. Na postranní řetězec threoninu může být v proteinech O-glykosidovou vazbou navázán oligosacharidový řetězec (O-glykoproteiny).

thrombin

angl. thrombin, koagulační faktor IIa, enzym, odštěpující na konci koagulační kaskády fibrinopeptidy z fibrinogenu (EC 3.4.21.5). Jeho katalytickou skupinou je serinová proteasa a vykazuje značnou homologii s trávícími enzymy trypsinem, chymotrypsinem a elastasou. Vzniká rozštěpením molekuly prothrombinu (faktor II) aktivovaným faktorem Xa  (EC 3.4.21.6); tato reakce je významně urychlována přítomností aktivovaného faktoru Va a fosfolipidů, je naopak inhibována heparinem. Zatímco prothrombin je tvořen 582 aminokyselinovými zbytky, aktivní thrombin obsahuje pouze 259 zbytků. Syntéza prothrombinu je podobně jako v případě některých dalších koagulačních faktorů závislá na vitaminu K, který se podílí na posttranslační karboxylaci postranních řetězců zbytků glutamové kyseliny (vzniká γ-karboxyglutamylový zbytek).

thylakoidy

angl. thylakoids, váčky uvnitř chloroplastů vyšších rostlin a v buňkách sinic; probíhá v nich světlá fáze fotosyntézy. Jsou to malé ploché útvary ohraničené biologickou membránou. Jejich vnitřní prostor se nazývá lumen. V důsledku aktivního transportu vodíkových protonů do thylakoidu je u aktivně fotosyntetizujících chloroplastů pH lumen asi o 3,5 nižší než pH stromatu chloroplastu. V chloroplastech tvoří thylakoidy sloupcovité shluky, zvané grana.

thymin

angl. thymine, pyrimidinová báze nukleových kyselin, která je součástí DNA; vzniká methylací uracilu, který je naopak součástí RNA. Klíčovým bodem biosyntézy thymidinmonofosfátu je methylace deoxyuridinmonofosfátu pomocí kofaktoru N5,N10-methylentetrahydrofolátu; enzym thymidylátsynthasa (EC 2.1.1.45), který tuto reakci katalyzuje, může být inhibován některými cytostatiky (methotrexátem), čímž je zbržděna replikace, a tím i množení nádorových buněk. Pokud jsou v řetězci DNA dva dTMP za sebou, mohou po ozáření rentgenovým nebo ultrafialovým zářením dimerizovat, což vede k mutaci.

thyreotropin

thyreoideu-stimulující hormon, TSH, též thyrotropinangl. thyroid-stimulating hormone, hormon (glykoprotein) uvolňovaný adenohypofýzou, který stimuluje štítnou žlázu, a zvyšuje tak produkci trijodthyroninu (T3) a thyroxinu (T4). Měření hladiny TSH v krvi se využívá k diagnostice onemocnění štítné žlázy.

thyroxin

angl. thyroxine, zkr. T4, hormon vylučovaný štítnou žlázou. Vzniká posttranslační modifikací bílkoviny thyreoglobulinu, v níž se postupně na zbytky tyrosinu vnášejí čtyři atomy jodu; postranní řetězce tyrosinů se pak propojí a hormon se uvolní proteolytickým rozštěpením. Odštěpením  jednoho atomu jodu vzniká hormon trijodthyronin (T3). Tyto hormony ovlivňují oxidační procesy, termoregulaci a urychlují odbourávání tuků a sacharidůPři fyziologických koncentracích oba hormony stimulují syntézu mRNA a bílkovin. Při zvýšené koncentraci zvyšují katabolismus do té míry, že organismus ztrácí dusík (negativní dusíková bilance) a vyčerpává své tukové zásoby (Basedowova choroba, též Gravesova choroba). Podporují diferenciaci buněk.                  

Tiselius Arne Wilhelm Kaurin

portrét nobelistyšvédský biochemik (1902–1971), Nobelova cena (chemie, 1948) za výzkum elektroforézy a adsorpční analýzy, zejména za objevy týkající se komplexní povahy sérových proteinů. Celý jeho vědecký život je spojen s univerzitou v Upsale, kde jej výrazně ovlivnil T. Svedberg. Již ve své doktorské práci (1930) se zabýval elektroforézou bílkovin. Založil v Upsale Biochemický ústav, který se stal významným centrem studia biochemických separačních metod (elektroforézy, chromatografie atd.). Zastával řadu důležitých funkcí ve vědeckých institucích (předseda IUPAC, předseda Výboru pro udělování Nobelových cen atd.).

tkáň

angl. tissue, v živočišných organismech soubor morfologicky a funkčně shodných buněk uspořádaných do pravidelné formace. Rozlišujeme tkáň epitelovou, pojivovou, svalovou a nervovou. Tkáně jednoho nebo více typů vytvářejí orgány.

tlak osmotický

angl. osmotic pressure, tlak vyvolaný tokem rozpouštědla tlak_osmoticky.schema.01.gifpolopropustnou membránou do toho prostoru, v němž je roztok s vyšší koncentrací rozpuštěných molekul nebo iontů. Je dán van´t Hoffovou rovnicí: π = RT Σci, kde π je osmotický tlak, R plynová konstanta, T termodynamická (absolutní) teplota a ci koncentrace jednotlivých osmoticky aktivních částic. Fyziologicky se tato vlastnost vodných roztoků uplatňuje především při filtraci a resorpci vody v ledvinách a při transportu roztoků v rostlinách. Při zacházení zejména s křehkými živočišnými buňkami je třeba dbát na to, aby roztoky, v nichž jsou přechovávány, měly fyziologický osmotický tlak (viz izotonicita). Za objevy zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku kapalin získal roku 1901 J. H. van't Hoff Nobelovu cenu.


Todd Alexandr Robertus

portrét nobelistybritský biochemik (1907–1997), Nobelova cena (chemie, 1957) za práce týkající se nukleotidů a nukleotidových koenzymů. Narodil se v Glasgow (Skotsko) v rodině obchodníka. Vystudoval chemii, zaměřil se na bioorganickou chemii. Syntetizoval řadu biochemicky významných látek (ATP, FAD, UTP), zabýval se strukturou vitaminů B1, B12 a E, jakož i kanabinoidy z hašiše a marihuany. Působil v řadě významných vědeckých funkcí (byl předseda IUPAC, president Royal Society, president poradního sboru Britské vlády pro vědu atd.) V roce 1954 byl povýšen do šlechtického stavu, v roce 1962 jmenován baronem (baron Todd of Trumpington).

tokoferoly

transaminace

angl. transamination, reverzibilní přenos aminoskupiny z  2-aminokyseliny (AK) na 2-oxokyselinu (2-OK): AK1 + 2-OK 2-OK1 + AK2. Nejčastějším akceptorem aminoskupiny v těchto reakcích je 2-oxoglutarát (meziprodukt citrátového cyklu), z něhož po přijetí aminoskupiny vzniká L-glutamová kyselina. Přenos aminoskupin za vzniku L-glutamátu je častým počátečním krokem odbourávání aminokyselin. Transaminace katalyzují aminotransferasy (starším názvem transaminasy).

transdukce hormonálního signálu

angl. hormone signal transduction, sled událostí popisujících přenos signálu a příslušnou odpověď buněk. Zahrnuje zejména tyto kroky: 

Viz též amplifikace signálu.

transelektronasy

angl. transelectronases, nesystémové označení enzymů přenášejících elektrony z donoru na akceptor. Typickými představiteli této skupiny enzymů jsou cytochrom-c-oxidasa (kotvený komplex IV dýchacího řetězce, EC 7.1.1.9) či superoxiddismutasa (EC 1.15.1.1).

transferasy

angl. transferases, třída enzymů (EC 2.-.-.-), katalyzujících přenos skupiny atomů (SK) z jedné molekuly (donor) na druhou (akceptor): donor-SK + akceptor  donor + akceptor-SK. Systémový název se tvoří podle schématu donor:akceptor-skupinatransferasa. Transferasy katalyzují řadu velmi významných biochemických reakcí, např. přenos fosfátové skupiny (kinasy), syntézu nukleových kyselin (DNA-polymerasa, RNA-polymerasa) a bílkovin (peptidyltransferasa), štěpení 3-oxoacyl-CoA (thiolasa, thiolytické štěpení), přenos aminoskupin (aminotransferasy).

transferrin

angl. transferrin, krevní glykoprotein, jehož funkcí je vázat Fe3+, vytvářet jeho pohotovostní zásobu v krvi a transportovat jej mechanismem endocytózy do buněk.

transhydrogenasy

angl. transhydrogenases, nesystémové označení oxidoreduktas přenášejících vodíkové atomy, častější označení dehydrogenasy (viz dehydrogenace).

transkripce

přepis, angl. transcription, biosyntéza řetězce RNA podle templátového řetězce DNA, přičemž jednotlivé nukleotidy jsou  připojovány na základě komplementarity (viz báze nukleových kyselin). Klíčovým enzymem této syntézy je RNA-polymerasa. Transkripce (ostatně jako každá polymerační reakce) probíhá ve třech krocích:

Řízení transkripce jednotlivých genů patří k nejdůležitějším mechanismům regulace buněčné aktivity a diferenciace buněk. Za studium molekulové podstaty eukaryotní transkripce obdržel roku 2006 R. D. Kornberg Nobelovu cenu.

transkripce reverzní

angl. reverse transcription, proces katalyzovaný enzymem RNA-dependentní-DNA-polymerasou (EC 2.7.7.49, viz DNA-polymerasa, srov. RNA-polymerasa pro normální transkripci), při němž se podle RNA (templát) syntetizuje dvouřetězcová DNA. Jde o významný krok životního cyklu retrovirů, které mají svou genetickou informaci uloženou v molekule RNA, reverzní transkripcí ji transformují do DNA a tu pak inkorporují do chromosomu hostitelské buňky. Reverzní transkripce se využívá v genovém inženýrství, neboť pomocí ní lze funkční mRNA "přepsat" do podoby cDNA (komplementární DNA, genu pro určitou bílkovinu bez intronů), kterou lze po namnožení polymerasovou řetězovou reakcí použít pro přípravu rekombinantní bílkoviny. Do skupiny reverzních transferas řadíme i telomerasu.

translace

angl. translation, překlad genetické informace z řeči nukleotidů do řeči aminokyselin;translace.01.jpg biosyntéza peptidového řetězce podle informace obsažené v mRNA (součást komplexnějšího procesu proteosyntézy). Probíhá na ribosomu za spoluúčasti dalších bílkovinných faktorů. Na velké podjednotce ribosomu jsou dvě vazebná místa: A, do něhož se váže aminoacyl-tRNA, a P, kam se váže peptidyl-tRNA (tRNA, na níž je prostřednictvím C-koncové aminokyseliny navázán peptid, jehož syntéza právě probíhá); obě tRNA jsou prostřednictvím antikodonů navázány na mRNA, která kóduje syntézu daného polypeptidu. Elongační fáze translace probíhá v pěti krocích:
  • výchozí stav: v místě P je navázána peptidyl-tRNAp, místo A je volné;
  • vazba aminoacyl-tRNAa do místa A: prostřednictvím interakce antikodon-kodon se vybere správná aminoacyl-tRNA, vazba vyžaduje energii, kterou dodává štěpení GTP na GDP a Pi;
  • vznik peptidové vazby: za katalýzy peptidyltransferasou se přenese peptidylový zbytek z OH-skupiny ribosy tRNAp na aminoskupinu aminoacyl-tRNAa: aminoacyl-tRNAa + peptidyl-tRNAp peptidyl-aminoacyl-tRNAa + tRNAp;
  • uvolnění tRNAp: odštěpení peptidu z peptidyl-tRNAp vyvolá v tRNAp konformační změnu, která vede ke ztrátě afinity k P-místu ribosomu a tRNAp oddisociuje;
  • translokace: za spotřeby energie získané štěpením další molekuly GTP se peptidyl-aminoacyl-tRNAp přesune z místa A do místa P; spolu s ní se posune i mRNA o tři nukleotidy směrem k 3′-konci tak, aby v místě A byl další volný kodon; tím je obnoven výchozí stav a cyklus se může opakovat.
Proces translace je iniciován vazbou Met-tRNAMet do místa P ribosomu a prostřednictvím interakce kodon-antikodoniniciačnímu kodonu mRNA; do místa A se pak naváže další aminoacyl-tRNA (viz výše popsané kroky). K ukončení translace (terminaci) dochází v případě, že do místa A se dostane STOP-kodon.

translokace skupinová

angl. group translocation, typ transportu látek biologickou membránou, při němž dochází k chemické modifikaci přenášené částice. Typickým příkladem je transport acylových zbytků z cytosolu do mitochondrie pomocí karnitinu.

translokasy

angl. translocases, nová enzymová třída zavedená v srpnu 2018 (EC 7.-.-.-). Jsou sem zařazeny enzymy, zajišťující aktivní transport částic biologickými membránami. Třída se dělí na podtřídy podle toho, jaká částice se transportuje, zda proton (podtřída 7.1), anorganické kationty (7.2), anorganické anionty (7.3), aminokyseliny a peptidy (7.4), sacharidy (7.5) nebo ostatní částice (7.6).  O zařazení do skupin rozhoduje typ exergonické chemické reakce, která aktivnímu transportu dodává energii; ve skupině 7.X.1 jsou to oxidačně-redukční reakce (např. transport protonů kotvenými komplexy, EC 7.1.1.2, EC 7.1.1.8 a EC 7.1.1.9), ve skupině 7.X.2 je dodavatelem energie hydrolýza nukleosidtrifosfátu, nejčastěji ATP (např. ATP-synthasa EC 7.1.2.2 nebo Na,K-ATPasa EC 7.2.2.13) atd. Doposud (září 2022) však bohužel nebyly zveřejněny závazné systémové názvy enzymů této třídy a nadále se používají systémové názvy odpovídající „starému“ zařazení enzymů ve třídách 1 až 6.
Pozn.: Před rokem 2018 byl pojem translokasy používán pro integrální membránové bílkoviny katalyzující antiport (někdy též symport) částic membránou. K nejznámějším patřila ATP-ADP-translokasa, která zajišťuje výměnu ATP za ADP mezi matrix mitochondrie a cytosolem.

transport aktivní

angl. active trransport, proces, při němž je částice (molekula nebo ion) přenášena biologickou membránou proti gradientu svého elektrochemického potenciálu, tedy tak, že její energie roste. Energie vzrůstá proto, že v kompartmentu, kam se částice transportuje, má vyšší koncentraci, nebo proto, že transportovaný ion tam má v důsledku membránového potenciálu vyšší elektrostatickou energii. Aktivní transport je vždy zajišťován integrálními membránovými bílkovinami. Patří k základním projevům života, neboť zajišťuje stabilitu složení vnitřního prostředí buněk, přičemž toto složení je trvale odlišné od složení extracelulárního prostředí.
Energie, potřebná pro tento transport, se získává:

transport bílkovin kotranslační a posttranslační

též targeting (target, čti target = cíl), angl. cotranslational and posttranslational transport of proteins, cílení nebo směrování bílkovin, souhrnný název procesů umožňujících správnou a cílenou lokalizaci bílkovin. Ke kotranslačnímu transportu dochází při translaci na hrubém endoplasmatickém retikulu, kdy hydrofobní vedoucí sekvence umožňuje, aby bílkovina prošla membránou do endoplasmatického retikula a tam byla dále upravována (zejména odštěpením vedoucí sekvence a glykosylací). Posttranslační transport bílkovin (vylučování extracelulárních bílkovin z buňky, přesuny mezi jednotlivými organelami atd.) je zajišťován různými váčky a následně mechanismy exocytózy.

transport membránový

angl. membrane transport, v biochemii soubor procesů umožňujících látkám různého typu překonat barieru biologické membrány. Z hlediska mechanismu přenosu částic rozlišujeme transport
Z hlediska energetického rozeznáváme transport pasivní a aktivní, přičemž aktivní transport může být realizován pouze pomocí integrálních membránových proteinů.

transport pasivní

angl. passive transport, transport částic (molekul nebo iontů) biologickou membránou ve směru, kdy elektrochemický potenciál částice klesá; nevyžaduje tedy dodávání energie (srov. aktivní transport). Pasivní transport může být realizován všemi postupy popsanými u hesla transport membránový.

transport proteinů do endoplasmatického retikula

angl. transport of proteins into the endoplasmic reticulum, proces umožňující polypeptidovému řetězci vnikajícímu pomocí ribosomu na vnějším povrchu hrubého endoplasmatického retikula (ER) proniknout do jeho lumen, kde pak podléhá dalším modifikacím. Pomocí hrubého ER jsou syntetizovány prakticky všechny transmembránové proteiny a probíhají v něm také mnohé posttranslační modifikace (např. N-glykosylace). Všechny tyto proteiny mají na N-konci polypeptidu signální sekvenci, na kterou se naváže na částice rozpoznávající signál (SRP proteiny) a umožní jí překonat membránovou barieru.


trávení

angl. digestion, ve fyziologii příjem potravy, její rozklad (digesce) a vstřebávání (resorpce) vznikajících nízkomolekulárních látek v trávicím traktu živočichů; v biochemii hydrolytický enzymový rozklad komplexních, často nerozpustných látek (živin) v trávicím traktu živočichů nebo v lysosomech (buněčné trávení).

triacylglyceroly

angl. triacylglycerols, zkr. TAG, estery glycerolu a vyšších mastných kyselin (monoacylglyceroly a diacylglyceroly se vyskytují pouze jako meziprodukty metabolismu triacylglycerolů nebo fosfatidátů). U živočichů jsou v nich obsaženy převážně nevětvené mastné kyseliny se sudým počtem atomů uhlíku. Směsi triacylglycerolů se nazývají tuky (někdy též neutrální tuky, též lipidy v užším slova smyslu). TAG patří k základním živinám. V tenkém střevu jsou částečně hydrolyzovány, především na monoacylglyceroly, které jsou pak v buňkách střevního epitelu reesterifikovány a po vytvoření komplexů se specifickými proteiny, cholesterolem a fosfolipidy vylučovány do krevního řečiště v podobě lipoproteinových částic. TAG obsažené v buňkách tukové tkáně (adipocytech) jsou u živočichů významnou zásobárnou energie, jejich syntéza (lipogeneze) a odbourávání jsou řízeny hormonálně. Mnoho rostlin (řepka, slunečnice, len, olivy aj.) vytváří v semenech zásoby TAG ve formě rostlinných olejů.

triglyceridy

angl. triglycerids, zastaralé, leč v medicině stále ještě užívané označení triacylglycerolů.

trijodthyronin

angl. triiodothironine, zkr. T3, viz thyroxin.

tRNA

transferová RNA, angl. transfer RNA, jednořetězcová RNA, obvykle tvořená 70 až 85 zbytky ribonukleotidů (molekulová hmotnost přibližně 2,4 · 104 Da). Obsahuje relativně mnoho minoritních bází jako důsledek posttranskripčních modifikací. Má poměrně přesně definovanou prostorovou strukturu (sekundární struktura podobná jetelovému listu, terciární struktura připomínající písmeno L). Obvykle je v buňce 50 až 70 molekulových druhů tRNA; důvodem této heterogenity je
Funkčně nejdůležitějšími částmi tRNA jsou antikodon (trojice nukleotidů komplementární k určitému kodonu a určující specifitu tRNA pro danou aminokyselinu) a vždy stejná trojice nukleotidů CCA na 3′-konci, kam se na volnou OH-skupinu koncové ribosy esterovou vazbou váže aminokyselina za vzniku aminoacyl-tRNA (viz aminoacyl-tRNA-ligasy).

trofika

angl. trophics, výživa, (z řeckého trofé = výživa), též způsoby výživy organismů, resp. způsoby přijímání uhlíku a získávání energie (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

tropiny

angl. tropins, skupina hormonů vylučovaná adenohypofýzou a řídící činnost dalších žláz a buněk. Tak thyreotropin řídí činnost štítné žlázy, gonadotropiny činnost pohlavních žláz, adrenokortikotropin činnost kůry nadledvin atd. 

tropomyosin

angl. tropomyosine, bílkovina nekovalentně spojená s aktinem a tvořící s ním základ svalových filament a mikrofilament cytoskeletu ostatních typů eukaryotních buněk.

trypsin

angl. trypsin, EC 3.4.21.4, serinová proteasa syntetizovaná ve formě proenzymu trypsinogenu ve slinivce břišní všech obratlovců. Trypsinogen je vylučován do dvanáctníku, kde je aktivován odštěpením N-koncového hexapeptidu. Specificky štěpí peptidové vazby vycházející z karboxylové skupiny bazických aminokyselin argininu a lysinu. Jeho optimum pH je v mírně alkalické oblasti odpovídající hodnotě pH dvanáctníku.

tryptofan

Trp nebo W, angl. tryptophan, aromatická esenciální ketogenní proteinogenní aminokyselina. Jeho objemný postranní řetězec je významnou strukturní součástí bílkovin. Má význačné fluorescenční vlastnosti, čehož se využívá při studiu prostorového uspořádání okolí jeho indolové skupiny. Ačkoliv je v bílkovinách poměrně málo zastoupen, je velmi významný z hlediska výživy. Je prekursorem několika důležitých látek: nikotinamidu (viz niacin) a biogenních aminů tryptaminu a serotoninu.

Tsien Roger Yonchien

americký biochemik (1952–2016), Nobelova cena (chemie, 2008) za objev a výzkum zeleného fluorescenčního proteinu (GFP, spolu s O. Shimomurou a M. Chalfiem). Narodil se v New Yorku čínským rodičům. Bakalářské kursy chemie a fyziky absolvoval v USA, doktorské (obor fyziologie) a postdoktorandské studium v Cambridge (Anglie). Po návratu do USA se soustředil na nově objevený GFP; zásadním způsobem přispěl k detailnímu vysvětlení fluorescenčního působení tohoto proteinu a objevil jeho další varianty

tubulin

angl. tubulin, snadno polymerující globulární bílkovina, strukturní základ mikrotubulů cytoskeletu.

tuky

angl. lipids, triviální označení triacylglycerolů, v technologii se někdy rozlišují tuky (za pokojové teploty pevné, s vyšším obsahem nasycených mastných kyselin) a oleje (kapalné).

tyrosin

Tyr nebo Y, angl. tyrosine, aromatická proteinogenní ketogenní aminokyselina, podmíněně esenciální (vzniká hydroxylací esenciální aminokyseliny fenylalaninu). Je prekursorem řady významných látek především hormonální povahy: katecholaminů (dopaminu, noradrenalinu a adrenalinu) a hormonů štítné žlázy (trijodtyroninu a thyroxinu); jeho dekarboxylačním produktem je biogenní amin tyramin. Jeho fenolová hydroxylová skupina může být fosforylována působením protein-tyrosin kinas (EC 2.7.10.-); tato modifikace je významným prostředkem regulace aktivity řady enzymů, ukazuje se, že mnoho onkogenů kóduje právě tento typ kinas (viz tyrosinkinasové receptory). Fenolová skupina OH má vlastnosti slabé kyseliny; při pH vyšším než přibližně 10 disociuje za vzniku fenolátového iontu.

Page:  1  2  3  4  5  6  (Next)
  ALL