Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  ...  3  4  5  6  7  8  9  10  (Další)
  VŠE

S

struktura biopolymeru primární

též sekvence (srov. sekvenování), angl. biopolymer primary structure, pořadí monomerních stavebních jednotek (aminokyselin, nukleotidů nebo monosacharidů) v řetězci biopolymeru bez ohledu na jejich prostorové uspořádání (s výjimkou konfigurace). Konvenčně se sekvence zapisuje u bílkovin vždy od N-konce k C-konci (peptidového řetězce) a u nukleových kyselin od 5′-konce k 3′-konci; v tomto směru jsou tyto řetězce v buňkách syntetizovány.

struktura biopolymeru prostorová

též prostorové uspořádání, angl. biopolymer spacial structure  nebo biopolymer spacial arrangement, souhrnný pojem pro prostorové uspořádání molekuly, dané konfigurací všech center chirality a konformací všech jednoduchých vazeb. Protože konfigurace monomerních jednotek biopolymerů je stálá (L-aminokyseliny, β-D-(deoxy)ribosa v (deoxy)nukleotidech), používá se někdy pro prostorovou strukturu pojem konformace. Jedná se o základní strukturní charakteristiku biologicky funkčního biopolymeru. Prostorové uspořádání je stabilizováno nejrůznějšími typy nekovalentních interakcí, někdy však též kovalentními příčnými vazbami (např. disulfidovými vazbami v bílkovinách). Při jeho popisu rozlišujeme několik úrovní: strukturu sekundární, supersekundární, doménovou, terciární a kvarterní.

struktura biopolymeru sekundární

angl. biopolymer secondary structure, popis prostorových vztahů sousedních nebo blízkých částí polymerního řetězce; jiná definice: uspořádání hlavního řetězce biopolymeru bez ohledu na strukturu postranních řetězců a na vztahy k jiným molekulám. Sekundární struktura bývá často periodická (viz bílkoviny − strukturní motivy, dihelix DNA, šroubovicová struktura amylosy).

struktura biopolymeru supersekundární

angl. biopolymer supersecondary structure, struktura vytvářená interakcemi mezi jednotlivými periodicky uspořádanými částmi jediného polymerního řetězce (u bílkovin motivy αα, αβα, několik úseků β-struktury apod.).

struktura biopolymeru terciární

angl. biopolymer tertiary structure, uspořádání všech atomů molekuly v prostoru bez ohledu na vztahy k ostatním molekulám; jde tedy o popis prostorových vztahů vzdálených částí polymerního řetězce, jakož i popis celkového tvaru molekuly. Pokud je molekula součástí nadmolekulové struktury či má kvarterní strukturu, máme zde na mysli strukturu určité podjednotky.

struktura nadmolekulová

též supramolekulární struktura, angl. supramolecular structure, organizovaná komplexní biologická struktura vytvořená několika (často mnoha) podjednotkami. Typickými představiteli nadmolekulových struktur jsou rafty biologických membrán (polární lipidy + membránové bílkoviny + cholesterol), ribosomy (rRNA + ribosomální bílkoviny), chromosomy eukaryot (DNA + histony + další bílkoviny), složky cytoskeletu (mnohonásobně se opakující bílkovinné podjednotky) či virové částice (DNA nebo RNA + bílkoviny + polární lipidy).

substrát

angl. substrate, pojem užívaný v enzymologii pro látku vstupující do reakce (chemicky vyjádřeno reaktant). Například substráty reakce katalyzované enzymem invertasou (sacharosa + H2O → glukosa + fruktosa), jsou sacharosa a voda. Podle počtu substrátů pak dělíme enzymové reakce na

substrát chromogenní

angl. chromogenic substrate, bezbarvá nebo téměř bezbarvá látka, která se enzymovou reakcí přeměňuje na látku barevnou, z řeckého chroma = barva a genos = rodit, tedy látka rodící barvu. Chromogenní substráty se běžně využívají při spektrofotometrickém stanovení katalytické aktivity enzymových preparátů: přidá se chromogenní substrát a měří se intenzita vznikajícího zabarvení (tedy rychlost růstu absorbance).

Südhof Thomas Christian

lékař a biochemik (nar. 1955), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 2013) za studii regulace vesikulárního transportu (spolu s J. E. Rothmanem a R. W. Schekmanem). Narodil se v Göttingen (Německo), kde vystudoval lékařství; doktorát získal z biofyzikální chemie. Od roku 1983 trvale žije v USA; má německé i americké občanství. Celoživotně se zabývá přenosem látek a informace buněčnými membránami (přenos cholesterolu obsaženého v LDL do buněk, uvolňování adrenalinu, noradrenalinu a endorfinů z buněk dřeně nadledvin či transport neurotransmiterů z presynaptických buněk do synaptické štěrbiny). Jeho výzkumy podstatným způsobem přispěly k pochopení vzniku Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy nemoci, schizofrenie, úzkostné poruchy a autismu.

sukcinyl-koenzym A

angl. succinyl-CoA, sukcinyl-CoA, −OOC−CH2−CH2−CO−S−CoA, meziprodukt citrátového cyklu, prekursor biosyntézy porfyrinů.

Stránka: (Předchozí)   1  ...  3  4  5  6  7  8  9  10  (Další)
  VŠE