Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 (Další)
VŠE

S

sérum krevní

angl. blood serum, kapalina získaná centrifugací (odstředěním) krve, ve které proběhla hemokoagulace. Je to tedy krevní plasma zbavená fibrinogenu a některých koagulačních faktorů.

sestřih alternativní

angl. alternative splicing, různé způsoby sestřihu primárního transkriptu mRNA vedoucí k různým bílkovinným produktům.

sestřih RNA

angl. RNA splicing, nejdůležitější posttranskripční modifikace

RNA u eukaryot, odstranění nefunkčních sekvencí (intronů) z RNA a následné spojení funkčních sekvencí (exonů) tak, aby vznikla funkční RNA, která např. v případě mRNA umožňuje souvislou syntézu polypeptidového řetězce při translaci.

sféroproteiny

též globulární bílkoviny, angl. spheroproteins nebo globular proteins, z řeckého sfaíra = koule, proteiny nepravidelně kulovitého či protáhle elipsovitého tvaru, rozpustné ve vodě nebo ve zředěných roztocích neutrálních solí. Hydrofilní skupiny jsou převážně lokalizovány na povrchu molekul, kde mohou dobře interagovat s vodou a zvyšovat tak rozpustnost proteinu, zatímco objemné hydrofobní skupiny bývají z velké části ukryty uvnitř bílkovinné globule; vznikají tak micely, jejichž hydrofobní jádro (core) je pro vodu nepřístupné. Mezi globulární bílkoviny patří většina intracelulárních (cytosolových) bílkovin (hemoglobin, myoglobin, rozpustné cytochromy, enzymy atd.), jakož i rozpustné extracelulární bílkoviny (plasmové bílkoviny, trávicí enzymy, bílkovinné hormony apod.). Za studie struktur globulárních proteinů získali J. C. Kendrew a M. F. Perutz roku 1962 Nobelovu cenu.

sfingolipidy

angl. sphingolipids, polární lipidy odvozené od sfingosinu nebo jeho amidu ceramidu; molekula tak obsahuje dva hydrofobní alkylové řetězce, které vytvářejí nepolární část molekuly. Na koncovou hydroxylovou skupinu sfingosinu může být vázán fosfodiesterovou vazbou zbytek fosfocholinu (tyto látky se nazývají sfingomyeliny) nebo glykosidovou vazbou monosacharid či disacharid (to jsou cerebrosidy) nebo delší obvykle rozvětvené oligosacharidy obsahující sialovou kyselinu (gangliosidy). Sfingolipidy jsou hojně zastoupeny zejména v membránách mozkových buněk, v míše, ledvinách a vaječném žloutku.

sfingomyeliny

angl. sphingomyelins, sfingolipidy, které mají na hydroxylové

skupině sfingosinu navázaný fosfodiesterovou vazbou zbytek fosfocholinu.

sfingosin

angl. sphingosine, nenasycený aminoalkohol odvozený od oktadekanu.

Na aminoskupinu v poloze 2 může být amidovou vazbou navázán zbytek vyšší mastné kyseliny; vzniklé amidy se nazývají ceramidy. Na OH-skupinu v poloze 1 se mohou vázat polární skupiny, čímž vznikají důležité součásti lipidových dvojvrstev, sfingolipidy.

Shimomura Osamu

japonský chemik (1928–2018), Nobelova cena (chemie, 2008) za objev zeleného fluorescenčního proteinu (spolu s M. Chalfiem a R. Y. Tsienem). Vystudoval organickou chemii na univerzitách v Nagasaki a v Nagoya, od začátku 60. let působí na univerzitách v USA. Již za svých studií se zabýval bioluminiscencí mořských organismů, v USA se mu pak podařilo izolovat z meduzy Aequorea victoria zeleně fluoreskující bílkovinu (green fluorescent protein, GFP), která se dnes používá při mnoha biologických experimentech, neboť se díky svému světélkování dá snadno identifikovat.

Schally Andrew Victor

Andrew V. Schally nar. 1926, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1977) za objevy týkající se peptidových hormonů produkovaných mozkem (spolu s R. C. L. Guilleminem). Narodil se v polském Vilniu (dnes Litva), 2. světovou válku se mu podařilo přežít v polsko-židovské komunitě v Rumunsku. Po válce studoval chemii v Británii, v roce 1957 získal doktorát biochemie. Přesídlil do USA, od roku 1962 je americkým občanem. Podílel se na výzkumu liberinů a statinů vylučovaných hypothalamem, a to zejména thyrotropin-releasing hormonu (TRH) a somatostatinu, izoloval a syntetizoval také luteinizing hormone-releasing hormone (LHRH).

Schekman Randy Wayne

americký buněčný biolog (nar. 1948), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 2013) za studii regulace vesikulárního transportu (spolu s J. E. Rothmanem a T. C. Südhofem). Bakalářský titul získal v oboru molekulární vědy, titul Ph.D. pod vedením A. Kornberga za výzkum replikace DNA. Pod jeho vedením pak na universitě v Berkely probíhal úspěšný výzkum skládání membránových struktur a jejich cílení v eukaryotních buňkách.