Biochemický slovník

angl. steroids, velká skupina isoprenoidních látek, jejichž základní strukturu tvoří cyklopentanoperhydrofenantren (gonan, starší označení steran). Patří mezi ně např. steroly a steroidní hormony, vitamin kalciferol a žlučové kyseliny. Je známo asi 2 000 steroidů, z nichž přibližně 40 má význam ve fyziologii člověka. Za výzkum steroidních pohlavních hormonů obdržel roku 1939 A. F. J. Butenandt Nobelovu cenu.

též anabolika, angl. anabolic steroids, skupina syntetických steroidů odvozených od mužského pohlavního hormonu testosteronu; mají zvýrazněný stimulační účinek na syntézu bílkovin, zvláště ve svalových tkáních. Léčebně se užívají např. u mužů s nedostatečnou tvorbou mužských pohlavních hormonů, u žen při osteoporóze po klimakteriu a u obou pohlaví jako podpůrná léčba při oslabení vyvolaném chorobným katabolismem. Dlouhodobé nadměrné užívání poškozuje organismus, používání anabolických steroidů ve sportu je proto zakázáno.

angl. sterols, skupina přirozeně se vyskytujících steroidů, majících v poloze 3 hydroxylovou skupinu a v poloze 17 alifatický postranní řetězec. Vyskytují se v rostlinných i živočišných buňkách, a to jak volné, tak jako estery mastných kyselin či navázány na sacharidy glykosidovou vazbou. Podle původu se dělí na živočišné zoosteroly, rostlinné fytostreroly a mykosteroly, pocházející z hub. Nejdůležitějšími steroly jsou cholesterol, ergosterol (provitamin D) a stigmasterol, široce rozšířený fytosterol, užívaný jako prekursor při technických syntézách steroidních hormonů. Za výzkumy, které objasnily strukturu sterolů a jejich vztah k vitaminům, získal v roce 1928 A. O. R. Windhaus Nobelovu cenu.

též oxidativní stres, angl. oxidative stress, důsledek nežádoucích oxidačních procesů v buňce, vyvolávaných reaktivními kyslíkovými částicemi (ROS). Ty vznikají různými, většinou neřízenými reakcemi molekulového kyslíku v aerobních buňkách a mají tendenci odtrhnout elektron od dalších molekul (chemicky řečeno: zoxidovat je). Nejčastějšími oběťmi útoku jsou struktury bohaté elektrony, tedy zejména nenasycené mastné kyseliny, postranní řetězce některých aminokyselin (Trp, Met) a nukleové báze. Touto reakcí se sice reaktivní kyslíková částice může stabilizovat, ale z cílové molekuly vzniká opět reaktivní radikál; iniciuje se tak řetězová reakce. Organismy mají schopnost se proti oxidačnímu stresu bránit (viz antioxidanty, antioxidační enzymy superoxiddismutasa, katalasa a peroxidasy).
Některé buňky mohou za určitých podmínek zvýšit koncentraci ROS; dochází tak k oxidačnímu (též respiračnímu) vzplanutí, např. některé fagocyty pomocí ROS likvidují bakterie, které předtím pohltily fagocytózou.

angl. protein quarternary structure, oligomerní struktura vytvořená samostatně sbalenými podjednotkami, spojenými obvykle nekovalentními vazbami. Často vykazuje jistý typ symetrie (např. α₂β₂ v molekule hemoglobinu). Podjednotky se navzájem mohou ovlivňovat (viz allosterický efekt, allosterické enzymy) a oligomer pak na vnější podněty reaguje jako celek.

též konformace bílkovin, angl. protein spacial arrangement nebo conformation, struktura, vycházející z natočení jednoduchých vazeb v polypeptidovém řetězci, přičemž vlastní peptidová vazba je díky delokalizaci elektronů téměř planární. Prostorové uspořádání je stabilizováno obrovským množstvím nekovalentních interakcí; je pro každou bílkovinu jedinečné a podmiňuje její biologickou funkci (srov. denaturace). Prostorová struktura, a tím i biologická aktivita proteinů, je často ovlivňována různými typy regulací; k nejdůležitějším patří allosterická regulace a chemická derivatizace (např. fosforylace, glykosylace či řízené štěpení peptidových řetězců). Při popisu prostorového uspořádání bílkovin rozlišujeme několik úrovní (viz prostorová struktura biopolymeru). Za práce na ribonuklease, zejména s ohledem na vztahy mezi aminokyselinovou sekvencí a biologicky aktivní konformací, obdržel roku 1972 C. B. Anfinsen Nobelovu cenu.

angl. biopolymer covalent structure, úplný popis všech kovalentních vazeb v molekule, tedy pořadí monomerních jednotek (viz struktura biopolymeru primární) a všech dalších vazeb, zejména těch, které vznikly postsyntetickými modifikacemi (viz modifikace posttranskripční a posttranslační).

angl. biopolymer native structure, prostorové uspořádání, jež umožňuje biopolymeru vykonávat jemu příslušnou biologickou aktivitu. Opakem nativní struktury je denaturovaný stav.

angl. biopolymer non-periodical structure, nativní uspořádaná prostorová struktura biopolymeru, která nevykazuje známky periodicity. Zejména u bílkovin se setkáváme s částmi molekul, které nemají periodickou strukturu (srov. bílkoviny − strukturní motivy), přesto však v prostoru zaujímají definovaný tvar a jsou plně biologicky funkční (srov. neuspořádaná struktura biopolymeru).

angl. biopolymer unordered structure, struktura, v níž byly rozrušeny stabilizující intramolekulární interakce a řetězec biopolymeru zaujímá náhodné uspořádání, synonymum pro plně denaturovanou strukturu. Modelem neuspořádané struktury je statistické klubko. Neuspořádanou strukturu však zaujímají i některé nativní biopolymery, např. mRNA, pro jejichž funkci uspořádaná struktura není nutná.