Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE

R

respirace buněčná

angl. cell respiration, konečný stupeň katabolismu respirujících chemoorganotrofních organismů, resp. buněk. Chemická energie, dočasně uložená v molekulách redukovaných přenašečů vodíku (v kofaktorech oxidoreduktas NADH a FADH2), je zde uvolňována jejich oxidací, využita pro generování proton-motivní síly (srov. dýchání) a následně uložena do makroergické sloučeniny, obvykle ATP.

retikulum endoplasmatické

z lat. reticulum = síťka, angl. endoplasmatic reticulum nebo endoplasmic reticulum, zkr. ER, složitá organela tvořená systémem biomembrán. Probíhá v něm řada buněčných procesů, především glykosylace proteinů a biosyntéza lipidů. Na povrchu určitých oblastí jeho membrán jsou vázány ribosomy (hrubé nebo drsné ER, angl. rough ER); polypeptidové řetězce, které jsou zde syntetizovány, pronikají do ER, kde jsou posttranslačně modifikovány (viz částice rozpoznávající signál). Jako hladké (angl. smooth) se označuje ER bez ribosomů. Vnitřní prostory ER (nazývají se lumen) obsahují vysokou koncentraci vápenatých iontů; prostřednictvím ovlivňování propustnosti membrány ER pro Ca2+ je regulována jejich koncentrace v cytosolu.

retikulum sarkoplasmatické

angl. sarcoplasmatic reticulum nebo sarcoplasmic reticulum, síť membránových tubulů obklopujících myofibrily (aktomyosinová mikrofilamenta) buněk kosterních svalů, specializovaná část endoplasmatického retikula těchto buněk. Jejich hlavní funkcí je shromažďovat ionty Ca2+ a na příslušný impuls je uvolňovat; zvýšení lokální koncentrace Ca2+ je pak bezprostřední příčinou kontrakce myofibril.

retroviry

angl. retroviruses, skupina RNA-virů, které pomocí reverzní transkripce přepisují svůj genom do podoby dvouřetězcové DNA a tu pak začleňují do chromosomu hostitelské buňky. Mezi retroviry nebezpečné pro člověka patří především HIV (angl. human immunodeficiency virus) a některé viry vyvolávající zhoubné bujení (rakovinu).

rezonance nukleární magnetická

angl. nucler magnetic resonance, NMRmetoda vycházející ze sledování interakce atomových jader molekul s elektromagnetickým zářením v silném homogenním magnetickém poli. V biochemii se využívá zejména ke studiu prostorového uspořádání biopolymerů, především bílkovin. Její výhodou je možnost studia konformace bílkovin v roztoku, a tím i sledování jejich konformační dynamiky, nevýhodou je skutečnost, že možnost určení prostorového uspořádání bílkoviny je omezeno její molekulovou hmotností (v současné době 20 až 30 kDa). Za příspěvek k rozvoji metody NMR s vysokým rozlišením získal Nobelovu cenu R. R. Ernst v roce 1991, v roce 2002 pak K. Wüthrich za vývoj NMR jako metody umožňující určení trojrozměrné struktury biologických makromolekul v roztoku.

rhodopsin

angl. rhodopsin, složená transmembránová bílkovina ve světločivných buňkách, tvořená polypeptidovou částí opsinem a prostetickou skupinou retinalem. Absorpce fotonu v něm vyvolává konformační změnu, jejímž následkem je změna membránového potenciálu, následně převedená na optický vjem.

riboflavin

ribonukleasy

též RNasy, angl. ribonucleases, enzymy hydrolyzující fosfodiesterové vazby RNA  (EC 3.1.13.-EC 3.1.14.-EC 3.1.15.-EC 3.1.16.-EC 3.1.26.-EC 3.1.27.-). Trávicí pankreatická RNasa, malá bílkovina (13,7 kDa) s dlouho známou prostorovou strukturou, se stala častým objektem fyzikálně chemických studií. Cytosolové RNasy způsobují, že buněčná RNA (zejména mRNA) má relativně krátký biologický poločas. Za příspěvek k pochopení vztahu mezi chemickou strukturou a katalytickou aktivitou RNasy získali roku 1972 S. Moor a W. H. Stein Nobelovu cenu; ve stejném roce ji dostal také Ch. B. Anfinsen, který na základě studia RNasy objasnil základní vztahy sekvence a prostorového uspořádání proteinů.

ribosa

angl. ribose, nejdůležitější aldopentosa. Ve furanosové formě je základní součástí ribonukleosidů a tím i RNA. Fosforylované deriváty ribosy jsou významnými metabolity: ribosa-5-fosfát je meziproduktem pentosového a Calvinova cyklu, 5-fosforibosyl-1-difosfát je meziproduktem biosyntézy purinových a pyrimidinových nukleotidů. 2-Deoxyribosa je součástí cukr-fosfátové páteře řetězce DNA.

ribosomy

angl. ribosomes, nejsložitější nukleoproteinové komplexy buňky; na jejich povrchu dochází k translaci. Obsahují několik typů RNA (viz rRNA) a několik desítek specifických bílkovin. Jsou tvořeny dvěma nestejně velikými nekovalentně spojenými podjednotkami. Nacházejí se buď volné v cytosolu nebo připojené k membráně endoplasmatického retikula. Ribosomy prokaryot, mitochondrií a chloroplastů jsou menší než ribosomy eukaryot (na obr. je velikost, resp. hmotnost částic vyjádřena v jednotkách S - viz sedimentační koeficient). V buňce je jich přítomno velké množství, u bakterie Escherichia coli tvoří až 30 % sušiny. Za objasnění struktury a funkce ribosomů získali v roce 2009 V. Ramakrishnan, T. A. Steitz a A. Yonath Nobelovu cenu.



Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE