Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 (Další)
VŠE

R

reakce endergonické

též procesy endergonické, angl. endergonic reactions nebo endergonic processes, děje, které jsou (samy o sobě) za fyziologických podmínek energeticky nevýhodné (změna Gibbsovy energie je pozitivní, ΔG > 0) a mohou tedy probíhat pouze v případě, že jsou bezprostředně spřaženy s reakcí (dějem), který jim energii dodává. Typickým příkladem jsou reakce katalyzované ligasami, kdy syntetická reakce by nemohla probíhat, kdyby nebyla spřažena se štěpením makroergické sloučeniny (obvykle ATP). Endergonickými ději jsou též např. aktivní transport, na GTP závislá vazba aminoacyl-tRNA na ribosom (viz translace) nebo membránová fosforylace, kde endergonická syntéza ATP je umožněna energií poskytnutou pasivním transportem H⁺(srov. reakce exergonické).

reakce exergonické

též procesy exergonické, angl. exergonic reactions nebo exergonic processes, děje, které jsou za fyziologických podmínek doprovázeny poklesem Gibbsovy energie ( ΔG < 0) a mohou tedy z termodynamického hlediska probíhat samovolně (srov. endergonické reakce).

reakce polymerasová řetězová

angl. polymerase chain reaction, PCR, technika umožňující získat velké množství kopií určité sekvence DNA. Cyklicky se opakuje teplotní denaturace (t ≈ 95 °C), při níž se rozpadá dvouřetězcová DNA na samostatné řetězce, a replikace, při níž vzniklé jednotlivé řetězce DNA slouží jako templáty pro DNA-polymerasu (t ≈ 70 °C). Pro iniciaci replikace musí být nejdříve připojeny primery (t ≈ 50 °C); jejich struktura rozhoduje o tom, kde replikace začne a který úsek DNA tedy bude namnožen. Počet kopií tohoto úseku roste exponenciálně s počtem cyklů (proto "řetězová rekce"). Za objev polymerasové řetězové reakce získal K. B. Mullis roku 1993 Nobelovu cenu.

receptor tyrosinkinasový

angl. receptor tyrosin kinases (RTKs), skupina receptorů s vlastní tyrosinkinasovou aktivitou. Nacházejí se v buněčné membráně. Po vazbě ligandu (například insulinu) na tento receptor dojde k aktivaci tyrosinkinasové domény receptoru uvnitř buňky a fosforylaci tyrosinových zbytků v této části molekuly. Takto aktivovaný receptor pak může fosforylovat další intracelulární enzymy, které se tak aktivují a spouštějí kaskádu reakcí v odpovědi na vazbu ligandu na receptor (viz transdukce signálu).

receptory

angl. receptors, bílkoviny, které specificky vážou jiné molekuly (ligandy), přičemž tato receptor.01.jpg

vazba v nich vyvolá mechanismem indukovaného přizpůsobení konformační změnu, která ovlivní jejich chování a v konečném důsledku vyvolá biologickou odpověď buňky. Tak např.

pro předání informace do buňky slouží receptory povahy integrálních membránových bílkovin (viz obr.), které vážou hormony, neurotransmitery či jiné signální molekuly (viz dráhy signální);
v imunitním systému mají receptory povahu protilátek proti specifickým antigenům;
steroidní hormony se v buňkách váží na receptory přítomné v cytosolu.

receptory 7TM

psáno receptory 7TM, angl. 7 transmembrane receptors nebo seven-transmembrane domain receptors, často se vyskytující jednořetězcové membránové receptory obsahující sedm transmembránových α-helikálních hydrofobních úseků procházejících lipidovou dvojvrstvou. Tato struktura je typická např. pro receptory interagující s G-proteiny.

redoxní systém NAD(P)+, NAD(P)H

angl. redox system NAD(P)+, NAD(P)H, společné označení NAD⁺ a NADP⁺, resp. NADH a NADPH. Tyto koenzymy oxidoreduktas mají několik společných znaků:

obsahují stejnou funkční skupinu (nikotinamid, vitamin B₃ – niacin);
jejich chemické struktury jsou si velmi podobné (viz NAD) a jejich funkce při přenosu elektronů je zcela analogická (některé enzymy je nerozlišují, jejich substrátem může být NAD i NADP);
v oxidované formě, (NAD(P)⁺) neabsorbují záření u 340 nm, zatímco ve formě redukované (NAD(P)H) zde výrazně absorbují; této vlastnosti se velmi často využívá při měření katalytické aktivity enzymů.

Funkčně se však tyto koenzymy zásadně liší: zatímco NAD⁺ působí jako oxidační činidlo v katabolických dějích, NADPH slouží jako redukční činidlo v dějích anabolických (redukční ekvivalent, viz NADP). Proto se v buňkách musí udržet koncentrační poměr [NAD⁺]/[NADH] >> 1, zatímco poměr [NADP⁺]/[NADPH] << 1. Odtud také vyplývá nutnost existence obou těchto chemicky velmi podobných redoxních systémů.

reduktasy

angl. reductases, triviální název skupiny enzymů ze třídy oxidoreduktas, u nichž je metabolicky významná redukce určitého substrátu, např.:

- methemoglobinreduktasa (EC 1.6.2.2), redukující methemoglobin (Fe³⁺) na dexoyhemoglobin (Fe²⁺),

- cytochrom-c-reduktasa (EC 7.1.1.8), kotvený komplex III v dýchacím řetězci,

- enoyl-CoA-reduktasa (EC 1.3.1.39; EC 1.3.1.10, převádějící při biosyntéze mastných kyselin nenasycený enoyl-CoA na nasycený acyl-CoA).

regulace transkripce

angl. transcription regulation, jeden z nejdůležitějších regulačních mechanismů buněk i celých organismů. Na této úrovni se rozhoduje o syntéze enzymů, potřebných k metabolismu (viz lac-operon), o diferenciaci buněk, o účinnosti hormonální regulace prostřednictvím steroidních hormonů, o syntéze bílkovinných hormonů atd.

Reichstein Tadeus

polsko–švýcarský chemik (1897–1996), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1950) za objevy týkající se hormonů kůry nadledvin, jejich struktury a biologické funkce (spolu s P. S. Henchem a C. E. Kendallem). Narodil se ve Wloclawku (Polsko). Spolu s rodiči se přestěhoval do Švýcarska, jehož se stal občanem, a vystudoval organickou chemii na Federálním technologickém institutu v Zürichu. Se svými spolupracovníky izoloval 29 hormonů a určil jejich chemickou strukturu. Podílel se též na syntéze kortizonu a deoxykortikosteronu (viz kortikosteroidy). Přibližně ve stejné době jako W. N. Haworth syntetizoval vitamin C; název průmyslové syntézy vitaminu C nese dodnes jeho jméno - Reichsteinův proces.