Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  (Další)
  VŠE

P

proteasom

též proteosom, angl. proteasome, bílkovinný komplex v cytosolu eukaryotních buněk, který selektivně proteolyticky degraduje (EC 3.4.25.1) bílkovinné molekuly označené ubiquitinem. Při této exergonické reakci se štěpí ATP a získaná energie je využita pro rozbalení (isomeraci) štěpené bílkoviny  (EC 5.6.1.5).

proteasy

angl. proteases, enzymy ze třídy hydrolas (EC 3.4.-.-), které štěpí peptidové vazby v bílkovinách. Neexistuje jasné rozhraní mezi proteasami a peptidasami. Podle katalytických skupin v aktivním místě dělíme proteasy na serinové (rozhodující je hydroxylová skupina serinu, např. trypsin, thrombin), aspartátové (skupina –COO-, např. pepsin), cysteinové (–SH, papain) a metaloproteasy (často Zn2+, karboxypeptidasa).

proteinasy

angl. proteinases, podskupina proteas (EC 3.4.21.-; EC 3.4.22.-; EC 3.4.23.-; EC 3.4.24.-) štěpící bílkoviny uvnitř peptidového řetězce (viz endopeptidasy). Protože většina proteas jsou endopeptidasy, používá se někdy pojem proteinasa místo obecnějšího proteasa.

proteinfosfátfosfatasy

též fosfoproteinfosfatasy, někdy méně přesně proteinfosfatasy, angl. phosphoprotein phosphatases, (EC 3.1.3.16), enzymy ze třídy hydrolas, které odštěpují fosfátovou skupinu z bílkovin (viz fosfatasy). Podílejí se na jednom z nejdůležitějších způsobů regulace aktivity enzymů, spočívajícím na jejich chemické modifikaci připojením (viz proteinkinasy) a odštěpením fosfátové skupiny. Za objevy týkající se fosforylace bílkovin jakožto regulačního mechanismu získali v roce 1992 E. H. Fischer a E. G. Krebs Nobelovu cenu.

proteinkinasy

angl. proteinkinases, enzymy ze třídy transferas (viz kinasy), které fosforylují bílkoviny přenosem fosfátové skupiny z  ATP. Modifikují postranní řetězce serinu, threoninu (Ser/Thr-proteinkinasy, EC 2.7.11.-), tyrosinu (Tyr-proteinkinasy, EC 2.7.10.-) nebo méně často histidinu (His-proteinkinasy, EC 2.7.13.-). Srov. proteinfosfátfosfatasy.

proteiny asociované s mikrotubuly

zkr. MAPs, angl. Microtubule-Associated Proteins, bílkoviny regulující sestavování a stabilitu mikrotubulů.

proteiny konzervativní

též konzervované, angl. conservative proteins, bílkoviny, jejichž pořadí aminokyselin se během evoluce ve srovnání s ostatními bílkovinami jen velmi málo mění. Vyplývá z toho, že jejich struktura je tak dokonale přizpůsobena jejich funkci a je pro život buňky (organismu) tak zásadní, že většina změn v primární struktuře není slučitelná se životem (je letální). K známým příkladům patří histony nebo ubiquitin. 

proteoglykany

angl. proteoglycans, glykoproteiny, v nichž hmotnostně převažuje sacharidová složka. Významnými představiteli této skupiny jsou komplexy tvořené mukopolysacharidy a bílkovinami v extracelulárním prostoru pojivové tkáně.

proteolýza

angl. proteolysis, hydrolytické štěpení peptidových vazeb bílkovin. Termín je používán v několika souvislostech:

proteomika

angl. proteomics, obor biochemie snažící se identifikovat bílkoviny (nejlépe všechny), které jsou v dané buňce (tkáni) přítomny, a vysvětlit jejich funkci za daných fyziologických nebo patologických podmínek. Dominantními metodami proteomiky jsou dvojrozměrná elektroforéza (obvykle spojení isoelektrické fokusace a SDS-PAGE) a hmotnostní spektrometrie. Za vývoj nedestruujících ionizačních metod pro hmotnostní spektrometrii biologických makromolekul získali roku 2002 J. B. Fenn a K. Tanaka Nobelovu cenu.

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  (Další)
  VŠE