Biochemický slovník

angl. polypeptides, lineární polymery tvořené zbytky aminokyselin, které jsou spojeny peptidovou vazbou (viz peptidy). Obvykle do této skupiny řadíme peptidy s větším počtem aminokyselinových zbytků než 10 (viz oligopeptidy) a menším než 100 (viz bílkoviny); lze tedy říci, že polypeptidy jsou malé bílkoviny nebo velké oligopeptidy. Zajímavou skupinou polypeptidů jsou syntetické homopolymery aminokyselin (např. poly-L-lysin, poly-L-glutamát), které mohou vysoce převyšovat horní hranici tohoto rozmezí. Nejdůležitější skupinou přirozených polypeptidů jsou polypeptidové hormony (např. insulin, glukagon, hormony adenohypofýzy).

též polysomy, angl. polyribosoms, komplexní struktury tvořené mRNA a několika ribosomy, na nich současně probíhá translace. U prokaryot se polyribosomy formují již v průběhu transkripce.

též glykany, angl. polysaccharides, sacharidy tvořené více než 10 (obvykle však stovkami až tisíci) monosacharidových jednotek, které jsou spojeny glykosidovými vazbami. Řetězce mohou být větvené nebo nevětvené (lineární). Prostorové uspořádání polysacharidových řetězců může být lineární, helikální nebo globulární. Homoglykany jsou tvořeny jediným druhem monosacharidu, heteroglykany jich obsahují více typů. Polyuronidy obsahují zbytky alduronových kyselin. Nejběžnějšími složkami polysacharidů jsou hexosy D-glukosa (homoglykany celulosa, škroby, glykogen), D-fruktosa (inulin), D-galaktosa (agar-agar), D-mannosa (mannany), D-glukuronová kyselina (hyaluronová kyselina), D-galakturonová kyselina a D-rhamnosa (pektiny), a aminocukr D-glukosamin (chitin, hyaluronová kyselina). Polysacharidy mají především funkci zásobní (škroby, glykogen) a strukturní (např. celulosa, hemicelulosy, chitin, hyaluronová kyselina).

vysl. půl, též hotovost nebo fond, angl. pool, hladina důležitých metabolitů v buňce, udržovaná homeostasou na konstantní úrovni. Název pool (angl. bazén) velmi dobře vystihuje skutečnost, že do této hotovosti trvale přitéká a z ní odtéká daný metabolit, ale jeho koncentrace (hladina) zůstává stálá (stav dynamické rovnováhy). Intracelulární stacionární koncentrace důležitých metabolitů bývá řádu mmol.dm^-3, jejich obrat (rychlost biosyntézy a odbourávání) však značný. Nejdůležitější buněčné pooly tvoří jednotlivé aminokyseliny, acetyl-CoA, ATP, glukosa-6-fosfát, v mitochondrii také meziprodukty citrátového cyklu (viz dráhy anaplerotické).

angl. porphyrins, sloučeniny strukturně odvozené od cyklického rovinného konjugovaného tetrapyrrolu porfinu. Biologicky funkční deriváty mají na kruhové struktuře různé krátké substituenty a uprostřed kruhu koordinován ion kovu: hem obsahuje železo (Fe²⁺ v hemoglobinu a myoglobinu, Fe³⁺ např. v cytochromech, peroxidase a katalase), chlorofyly obsahují hořčík Mg²⁺ a kobalamin kobalt Co³⁺.

angl. ion pores, viz iontové kanály. Někdy se terminologicky odlišují málo specifické iontové póry od mnohem specifičtějších iontových kanálů.

angl. permanently open pores, otvory v  biologických membránách, které umožňují snadný přechod látek mezi některými kompartmenty eukaryotních buněk. Díky trvalým pórům je pro molekuly propustná jaderná membrána, jakož i vnější membrána mitochondrie. Otvory v membráně jsou tvořeny specifickými oligomerními bílkovinami, zvanými poriny.

angl. second messenger, nízkomolekulární intracelulární látka, která se tvoří jako odpověď na signál, např. na vazbu hormonu (prvního posla) na receptor. Typickými představiteli této skupiny látek jsou cAMP, cGMP, inositol-1,4,5-trisfosfát a 1,2-diacylglycerol, ale také Ca²⁺ uvolňovaný do cytoplasmy z endoplasmatického retikula. Druhý posel bývá allosterickým aktivátorem nebo inhibitorem intracelulárních enzymů.

angl. action potential, dočasná prudká změna membránového potenciálu nervové buňky (z hodnoty klidového potenciálu přibližně −60 mV na hodnotu +30 mV); změna se pohybuje podél axonu nervové buňky a je podstatou vedení nervového vzruchu. Tato změna je vyvolána změnou pasivní propustnosti cytoplasmatické membrány pro sodné a draselné ionty (viz Goldmanova rovnice).