Biochemický slovník

angl. plasmids, v prokaryotech menší úseky DNA, které nejsou součástí bakteriálního chromosomu (hlavního podílu DNA) a replikují se nezávisle na něm (nazývají se také extrachromosomální DNA). Plasmidy tvoří až 5 % prokaryotní DNA, vyskytují se v buňce často v několika (někdy mnoha) kopiích a jsou obvykle cyklické. Jsou v nich uloženy informace o méně závažných a proměnných vlastnostech prokaryotní buňky; obsahují např. geny zajišťující resistenci proti antibiotikům nebo některé specifické metabolické procesy. Mohou se vyměňovat mezi neporušenými buňkami. Upravené plasmidy se používají v mnoha genových manipulacích jako vektory.

angl. plasmin, proteasa štěpící v krevním séru fibrin, EC 3.4.21.7, viz fibrinolýza.

angl. plastoquinone, isoprenoidní koenzym, součást membrány thylakoidů, obdoba ubichinonu (viz koenzym Q). Účastní se přenosu vodíkových atomů ve světlé fázi fotosyntézy.

angl. plant tissue, soubor rostlinných buněk stejné morfologie a stejných fyziologických a biochemických funkcí (srov. tkáň u živočichů).

angl. molecular polarity, hodnota dipólového momentu molekuly. Podle tohoto kritéria dělíme molekuly na polární a nepolární; polární molekuly bývají dobře rozpustné v polárních rozpouštědlech, zejména ve vodě, a naopak nepolární molekuly v nepolárních, zejména organických rozpouštědlech (diethyletheru, cyklohexanu apod.). Polární však mohou být i jednotlivé funkční skupiny; pak může být molekula jako celek nepolární, ale přitom ve vodě dobře rozpustná. Za příklad může sloužit hydrochinon (p-dihydroxybenzen), jehož symetrická nepolární molekula obsahuje dvě hydrofilní hydroxylové skupiny, které umožňují jeho relativně velkou rozpustnost ve vodě (5,9 g na 100 ml při 15 °C). Proto je pro vysvětlení interakce molekuly s vodou důležitější pojem hydrofilita než polarita. 

angl. van der Waals radius, efektivní poloměr atomu, který udává, na jakou nejmenší vzdálenost se k němu může přiblížit jiný atom. Znalost těchto vzdáleností podmiňuje studium těsného sbalení biopolymerů do nativních struktur.

angl. protein polymorphism, mnohočetné formy bílkoviny vykazující stejnou funkci a pocházející z různých jedinců téhož druhu nebo z různých orgánů, tkání nebo organel téhož jedince; setkáváme se však i s případy, kdy se polymorfní bílkoviny nacházejí v jednom kompartmentu, např. v krevní plasmě (srov. isoenzymy). Jsou si velmi podobné prostorovým uspořádáním, mají však mírně odlišnou primární strukturu; jsou tedy kódovány různými geny (srov. alely).

angl. polynucleotides, lineární sekvence více než deseti nukleotidů spojených fosfodiesterovými vazbami 3′→5′, obvykle synonymum pro nukleové kyseliny. Ve výzkumu se uplatňují různé syntetické polynukleotidy, např. polyA nebo poly(AT).