Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 (Další)
VŠE

P

peptidy

angl. peptides, kondenzační produkty aminokyselin, které jsou spojeny peptidovou vazbou. Dělíme je podle řady kritérií:

podle počtu spojených aminokyselin na oligopeptidy (obvykle méně než 10 aminokyselin) a polypeptidy, přičemž látky obsahující více něž 100 aminokyselinových zbytků nazýváme bílkovinami;
podle struktury řetězce na lineární a cyklické;
na přirozené, vyskytující se v organismech, a umělé, které jsou připravovány cestou organické syntézy.

Biosyntéza peptidů může probíhat specifickou drahou typickou pro daný peptid (např. syntéza glutathionu); tyto peptidy mohou obsahovat i některé neproteinogenní aminokyseliny nebo aminokyseliny v D-konfiguraci (např. některé ionofory). Mnoho přirozených peptidů však vzniká jako produkt cíleného štěpení prekursorových bílkovin. Peptidy plní v organismech mnoho různých funkcí: působí jako hormony (od tripeptidů až po vysokomolekulární proteohormony), antibiotika, rostlinné jedy (např. z muchomůrek), kofaktory enzymů (glutathion) atd. Za první syntézu peptidového hormonu a za práce týkající se biochemicky významných sirných sloučenin obdržel V. du Vigneaud roku 1955 Nobelovu cenu.

peptidyltransferasa

angl. peptidyltransferase, enzym katalyzující vznik peptidové vazby při translaci, součást velké podjednotky ribosomů, EC 2.3.2.12. Přenáší peptidylový zbytek, vázaný prostřednictvím tRNA v P-místě ribosomu, na volnou aminoskupinu aminoacyl-tRNA, vázanou v A-místě.

permeasy

angl. permeases, integrální transmembránové bílkoviny umožňující pasivní specifický přenos malých částic membránou. Do této skupiny bílkovin patří jak iontové kanály, tak transportní systémy pro nenabité nízkomolekulární látky (např. pro glukosu).

peroxidasy

angl. peroxidases, enzymy ze třídy oxidoreduktas (EC 1.11.1.-), které pomocí peroxidu vodíku (jako oxidačního činidla) oxidují různé substráty: redukovaný substrát + H₂O₂ → oxidovaný substrát + 2 H₂O. Jsou součástí ochrany organismů proti oxidačnímu stresu, neboť odstraňují peroxid vodíku (viz reaktivní kyslíkové částice). Jejich prostetickou skupinou je většinou hem. Nespecifická křenová peroxidasa (EC 1.11.1.7) se užívá při metodách ELISA k značení protilátek nebo antigenů a v mnoha enzymových stanoveních, při nichž vzniká H₂O₂.

peroxisom

angl. peroxisome, organela, v níž jsou lokalizovány mnohé reakce, při nichž vzniká peroxid vodíku (viz oxidasy, např. acyl-CoA-oxidasa), který je zde rychle rozkládán katalasou. V rostlinných peroxisomech probíhá fotorespirace. V podobných organelách rostlinných buněk (viz glyoxysomech) je lokalizován glyoxylátový cyklus.

Perutz Max Ferdinand

Max Ferdinand Perutz 1918–2002, Nobelova cena (chemie, 1962) za studie struktur globulárních proteinů (spolu s J. C. Kendrewem). Narodil se ve Vídni a po gymnaziálních studiích vstoupil na tamní univerzitu, kde dle svých slov „ztratil pět semestrů studiem anorganické analýzy“. V dalších letech se věnoval oboru, který se dnes nazývá strukturní biologie. Rozhodl se pro doktorské studium v Cavendishově laboratoři v Cambridge u J. D. Bernala, kam nastoupil v roce 1936 a strávil tam celý svůj plodný vědecký život. V roce 1938 Perutz se spolupracovníky publikoval článek popisující rentgenostrukturní obrazce hemoglobinu; objasnil na něm jak mnohé obecné znaky prostorového uspořádání bílkovin, tak i strukturní rozdíly mezi různými formami tohoto přenašeče kyslíkových molekul. Od roku 1946 velmi úzce spolupracoval s J. C. Kendrewem.

pigmenty fotosyntetické

angl. photosynthetic pigments, barviva podílející se na zachycení a zužitkování světla při fotosyntéze. Jsou to především chlorofyly a a b, jakož i různé karotenoidy a fykobiliny.

pigmenty respirační

též dýchací barviva, angl. respiratory pigments, bílkoviny, které u živočichů zajišťují přísun kyslíku do tkáňových buněk. U obratlovců tuto funkci plní hemoglobin, uzavřený v červených krvinkách, u bezobratlých jiné, obvykle barevné proteinové struktury.

pinocytóza

angl. pinocytosis, z řeckého pinein = pít, endocytický proces, při němž je do buňky vnesen roztok s rozpuštěnými látkami, srov. fagocytóza a endocytóza.

plasma krevní

angl. blood plasma, kapalná složka krve, krev zbavená krevních tělísek (červených krvinek, bílých krvinek a destiček). Tvoří asi 60 % objemu krve. Obsahuje asi 90 % vody, 7 až 8 % bílkovin, 1 % solí, glukosu (viz glykemie) a další nízkomolekulární látky (kyseliny, barviva atd.).