Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 (Další)
VŠE

O

organely

angl. organelles, subcelulární útvary (viz kompartmenty) v cytosolu eukaryotní buňky, ohraničené jednou nebo více membránami a zajišťující specifické biochemické funkce (např. mitochondrie, chloroplasty, lysosomy, peroxisomy, endoplasmatické retikulum, Golgiho komplex, vakuoly). (Někdy jsou za organely považovány i nadmolekulové útvary jako ribosomy, vlákna cytoskeletu nebo dokonce biologická membrána.)

organismy autotrofní

angl. autotrophic organisms, organismy schopné přijímat anorganické látky (především oxid uhličitý) a syntetizovat z nich látky organické (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

organismy geneticky modifikované

zkr. GMO, angl. genetically modified organisms, organismy, jejichž genetický základ (DNA) byl umělým cíleným zásahem pozměněn. Patří sem např.:

organismy transgenní;
organismy, jejichž vlastní genom byl pozměněn např. cílenou mutací;
organismy, u nichž byl některý gen vyřazen z činnosti;
organismy vzniké fúzí buněk.

organismy chemoorganotrofní

angl. chemoorganotrophic organisms, organismy, které získávají energii z různých chemických reakcí a pro něž jsou zdrojem vodíku organické látky (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

organismy chemotrofní

angl. chemotrophic organisms, organismy, pro něž jsou zdrojem energie různé chemické reakce (nejčastěji oxidace organických nebo anorganických látek) (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

organismy lithotrofní

angl. lithotrophic organisms, organismy, které jako zdroj vodíku potřebného pro různé intracelulární redukční procesy využívají vodík nebo elektrony z anorganických látek (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

organismy organotrofní

angl. organotrophic organisms, organismy, které jako zdroj vodíku potřebného pro různé intracelulární redukční procesy využívají vodík z organických látek (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

organismy – rozdělení podle vnitřní organizace buněk

angl. organisms – categorization according to cell organization, základní dělení organismů na prokaryota a eukaryota. Hlavní rozdíly mezi těmito skupinami ukazuje tabulka:

	Prokaryota	Eukaryota
buněčné jádro	nemají (viz nukleoid)	mají
organizace genu	neobsahuje nekódující sekvence uvnitř genu	obsahuje nekódující sekvence (introny)
vyšší struktura DNA	cirkulární chromosom (obvykle), neobsahují histony	lineární chromosomy, základní jednotka: nukleosom
ribosomy	menší	větší
posttranskripční modifikace mRNA	nejsou	5′-čepička, polyA ocas, sestřih
organely	nemají	mají
cytoskelet	nemají	mají
možnost anaerobní respirace	je	není

organismy – rozdělení podle závislosti na kyslíku

angl. organisms – categorization according to dependence on oxygen, rozlišujeme organismy:

aerobní, které vyžadují kyslík z prostředí a využívají ho jako konečný akceptor elektronů při buněčné respiraci (viz aerobní respirace);
anaerobní, které kyslík k respiraci nepotřebují, nebo jim dokonce škodí (viz anaerobní respirace, fermentace);
fakultativně anaerobní; pokud je kyslík k dispozici, mohou ho využívat jako konečný akceptor elektronů při buněčné respiraci, za anaerobních podmínek přecházejí na fermentační typ metabolismu (např. kvasinky alkoholového kvašení nebo svalové buňky savců).

V rámci jednoho organismu mohou existovat buňky různého typu; např. u savců jsou jaterní buňky vyhraněně aerobní, svalové buňky fakultativně anaerobní a červené krvinky striktně anaerobní (viz erythrocyty).

organismy – rozdělení podle způsobu výživy

angl. organisms – categorization according to nutrition, z hlediska trofiky (z řeckého trofé = výživa) dělíme organismy podle různých kritérií na několik základních typů:

podle formy přijímané energie na fototrofní, které absorbují světelnou energii a ukládají ji ve formě energie chemické (fotosyntéza), zatímco zdrojem energie organismů chemotrofních jsou různé chemické reakce (nejčastěji oxidace organických nebo anorganických látek);
podle toho, zda jsou schopny syntetizovat organické látky, na autotrofní, které jsou schopny přijímat anorganické látky (především oxid uhličitý) a syntetizovat z nich látky organické, a heterotrofní, které tuto schopnost nemají a musí organické látky získávat z prostředí ve formě živin, obvykle z těl či součástí jiných organismů;
podle zdroje vodíku, potřebného pro různé intracelulární redukční procesy, na lithotrofní (řecky lithos = kámen), které využívají vodík z anorganických látek, a organotrofní, pro něž jsou zdrojem vodíku organické látky.

Tyto základní metabolické typy mohou být libovolně kombinovány; organismy autotrofní bývají celkem logicky většinou lithotrofní, a naopak heterotrofové bývají organotrofní. V rámci jednoho organismu lze často určité skupiny buněk podle trofiky řadit do různých typů; např. kořenové buňky rostlin jsou chemoorganotrofní, zatímco zelené buňky listů jsou fotolithotrofní.