Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: 1 2 3 4 (Další)
VŠE

O

ocas polyadenylátový

též polyadenylační konec, poly(A)-konec, angl. polyadenylate tail nebo poly(A) tail, úsek 40 až 200 adenosinfosfátových zbytků připojovaných k 3′-konci eukaryotní mRNA posttranskripční modifikací.

Ochoa Severo

1905–1993, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1959) za objev mechanismu biosyntézy ribonukleové a deoxyribonukleové kyseliny (spolu s A. Kornbergem). Narodil se v Luarce ve Španělsku, vystudoval medicínu v Madridu; v následujících letech se věnoval biochemickému výzkumu. Od roku 1956 byl občanem USA, nicméně od roku 1985 opět žil a vyučoval v Madridu. Zabýval se různými problémy intermediárního metabolismu (oxidační fosforylace, metabolismu sacharidů a mastných kyselin, enzymů citrátového cyklu atd.). V roce 1955 izoloval polynukleotidfosforylasu (EC 2.7.7.8), která v podmínkách in vivo fosforolyticky štěpí RNA; in vitro může katalyzovat syntézu RNA z nukleosiddifosfátů: (RNA)_n + NDP → (RNA)_(n+1) + P_i(anorganický fosfát). Tento objev umožnil přípravu oligonukleotidů pro další studia.

oleje

angl. oils, technologické (resp. potravinářské) označení triacylglycerolů, které jsou za běžné teploty kapalné (srov. tuky). Obsahují vysoký podíl nenasycených mastných kyselin. Získávají se především z rostlin.

oligonukleotidy

angl. oligonucleotides, lineární sekvence dvou až deseti (deoxy)ribonukleotidů spojených fosfodiesterovými vazbami 3′→ 5′. Hydroxylové skupiny (5′ a 3′) koncových nukleotidů mohou být fosforylovány.

oligosacharidy

angl. oligosaccharides, oligomery tvořené dvěma až deseti monosacharidovými jednotkami spojenými α-O-glykosidovými nebo β-O-glykosidovými vazbami. V organismech se vyskytují volné i vázané. Nejdůležitější volné oligosacharidy jsou disacharidy sacharosa, laktosa a maltosa; další volné oligosacharidy vznikají hydrolytickým štěpením polysacharidů a sacharidových složek vázaných v glykoproteinech a glykolipidech.

onkogeny

angl. oncogenes, geny buněčného nebo virového původu, které jsou zodpovědné za nekontrolované dělení buněk; při jejich aktivaci dochází v buňce k rakovinnému zvratu. Bývají to mutanty genů regulujících růst a dělení buněk. K rakovinnému zvratu obvykle dochází, jestliže je aktivních více takovýchto genů.

ontogeneze

angl. ontogenesis, biologický vývoj jedince (od splynutí pohlavních buněk až po zánik organismu).

operátor

též gen-operátor, angl. operator, úsek DNA, se kterým specificky interaguje regulační (represorová) bílkovina a tak ovlivňuje rychlost transkripce určitých strukturních genů. Tvoří důležitou oblast operonu. Podrobněji viz lac-operon.

operon

angl. operon, integrovaná jednotka genetické informace prokaryot; úsek DNA sestávající z promotoru, regulační oblasti (operátoru) a jednoho nebo více strukturních genů. Nejznámějším a dobře prozkoumaným operonem je lac-operon.

orgán

angl. organ, útvar těla mnohobuněčných organismů tvořený několika tkáněmi vytvářejícími strukturní a funkční jednotku (např. u savců játra, mozek, určitý sval, plíce atd.).

organely

angl. organelles, subcelulární útvary (viz kompartmenty) v cytosolu eukaryotní buňky, ohraničené jednou nebo více membránami a zajišťující specifické biochemické funkce (např. mitochondrie, chloroplasty, lysosomy, peroxisomy, endoplasmatické retikulum, Golgiho komplex, vakuoly). (Někdy jsou za organely považovány i nadmolekulové útvary jako ribosomy, vlákna cytoskeletu nebo dokonce biologická membrána.)

organismy autotrofní

angl. autotrophic organisms, organismy schopné přijímat anorganické látky (především oxid uhličitý) a syntetizovat z nich látky organické (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

organismy geneticky modifikované

zkr. GMO, angl. genetically modified organisms, organismy, jejichž genetický základ (DNA) byl umělým cíleným zásahem pozměněn. Patří sem např.:

organismy transgenní;
organismy, jejichž vlastní genom byl pozměněn např. cílenou mutací;
organismy, u nichž byl některý gen vyřazen z činnosti;
organismy vzniké fúzí buněk.

organismy chemoorganotrofní

angl. chemoorganotrophic organisms, organismy, které získávají energii z různých chemických reakcí a pro něž jsou zdrojem vodíku organické látky (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

organismy chemotrofní

angl. chemotrophic organisms, organismy, pro něž jsou zdrojem energie různé chemické reakce (nejčastěji oxidace organických nebo anorganických látek) (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

organismy lithotrofní

angl. lithotrophic organisms, organismy, které jako zdroj vodíku potřebného pro různé intracelulární redukční procesy využívají vodík nebo elektrony z anorganických látek (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

organismy organotrofní

angl. organotrophic organisms, organismy, které jako zdroj vodíku potřebného pro různé intracelulární redukční procesy využívají vodík z organických látek (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy).

organismy – rozdělení podle vnitřní organizace buněk

angl. organisms – categorization according to cell organization, základní dělení organismů na prokaryota a eukaryota. Hlavní rozdíly mezi těmito skupinami ukazuje tabulka:

	Prokaryota	Eukaryota
buněčné jádro	nemají (viz nukleoid)	mají
organizace genu	neobsahuje nekódující sekvence uvnitř genu	obsahuje nekódující sekvence (introny)
vyšší struktura DNA	cirkulární chromosom (obvykle), neobsahují histony	lineární chromosomy, základní jednotka: nukleosom
ribosomy	menší	větší
posttranskripční modifikace mRNA	nejsou	5′-čepička, polyA ocas, sestřih
organely	nemají	mají
cytoskelet	nemají	mají
možnost anaerobní respirace	je	není

organismy – rozdělení podle závislosti na kyslíku

angl. organisms – categorization according to dependence on oxygen, rozlišujeme organismy:

aerobní, které vyžadují kyslík z prostředí a využívají ho jako konečný akceptor elektronů při buněčné respiraci (viz aerobní respirace);
anaerobní, které kyslík k respiraci nepotřebují, nebo jim dokonce škodí (viz anaerobní respirace, fermentace);
fakultativně anaerobní; pokud je kyslík k dispozici, mohou ho využívat jako konečný akceptor elektronů při buněčné respiraci, za anaerobních podmínek přecházejí na fermentační typ metabolismu (např. kvasinky alkoholového kvašení nebo svalové buňky savců).

V rámci jednoho organismu mohou existovat buňky různého typu; např. u savců jsou jaterní buňky vyhraněně aerobní, svalové buňky fakultativně anaerobní a červené krvinky striktně anaerobní (viz erythrocyty).

organismy – rozdělení podle způsobu výživy

angl. organisms – categorization according to nutrition, z hlediska trofiky (z řeckého trofé = výživa) dělíme organismy podle různých kritérií na několik základních typů:

podle formy přijímané energie na fototrofní, které absorbují světelnou energii a ukládají ji ve formě energie chemické (fotosyntéza), zatímco zdrojem energie organismů chemotrofních jsou různé chemické reakce (nejčastěji oxidace organických nebo anorganických látek);
podle toho, zda jsou schopny syntetizovat organické látky, na autotrofní, které jsou schopny přijímat anorganické látky (především oxid uhličitý) a syntetizovat z nich látky organické, a heterotrofní, které tuto schopnost nemají a musí organické látky získávat z prostředí ve formě živin, obvykle z těl či součástí jiných organismů;
podle zdroje vodíku, potřebného pro různé intracelulární redukční procesy, na lithotrofní (řecky lithos = kámen), které využívají vodík z anorganických látek, a organotrofní, pro něž jsou zdrojem vodíku organické látky.

Tyto základní metabolické typy mohou být libovolně kombinovány; organismy autotrofní bývají celkem logicky většinou lithotrofní, a naopak heterotrofové bývají organotrofní. V rámci jednoho organismu lze často určité skupiny buněk podle trofiky řadit do různých typů; např. kořenové buňky rostlin jsou chemoorganotrofní, zatímco zelené buňky listů jsou fotolithotrofní.

organismy transgenní

angl. transgenic organisms, organismy, do jejichž genomu byl uměle začleněn gen z jiného organismu, podskupina geneticky modifikovaných organismů. Transgenní kulturní rostliny se připravují zejména proto, aby poskytovaly vyšší polní výnosy, ať již z důvodu větší odolnosti proti parazitům, lepší schopnosti využívat živiny nebo vyšší odolnosti proti stresu (suchu, vysokým teplotám apod.). Do genomu mikroorganismů a živočichů se cizí geny vnášejí zejména proto, aby pak produkovaly rekombinantní bílkoviny.

ornithin

angl. ornithine, neproteinogenní aminokyselina, analog lysinu, meziprodukt

močovinového cyklu (též ornithinového) a meziprodukt všech drah syntetizujících arginin.

orosomukoid

též α₁-kyselý glykoprotein, angl. orosomucoid, glykoprotein (tvoří 42 % sacharidů) krevní plasmy. Jeden z proteinů akutní fáze využívaný jako indikátor patologických stavů. Jeho struktura ani biologická funkce nebyly dosud zcela objasněny.

osmolarita

angl. osmolarity, součet koncentrací všech osmoticky aktivních částic, tedy molekul a iontů v roztoku; podle van´t Hoffovy rovnice je jí úměrný osmotický tlak roztoku. Říkáme, že roztok je jednoosmolární, jestliže koncentrace osmoticky aktivních částic je 1 mol/dm³; z toho vyplývá, že 0,1-molární roztok glukosy je 0,1-osmolární, ale 0,1-molární roztok NaCl je 0,2-osmolární.

ostrůvky Langerhansovy

angl. islets of Langerhans, ostrůvky ve slinivce břišní (pankreatu) objevené německým patologickým anatomem Paulem Langerhansem roku 1869; v jejich buňkách se syntetizují endokrinní hormony. Rozlišujeme čtyři základní typy těchto buněk: α-buňky (produkují hormon glukagon), β-buňky (produkují insulin a řadu dalších peptidů), δ-buňky (produkují somatostatin) a PP-buňky (produkují pankreatický polypeptid).

oxalacetát

angl. oxaloacetate, dianion oxaloctové kyseliny, ⁻OOC-CH₂-CO-COO⁻, meziprodukt

citrátového cyklu, jeden z klíčových metabolitů.

oxidasy

angl. oxidases, enzymy ze třídy oxidoreduktas, které přenášejí vodíkové atomy ze substrátu na molekulový kyslík (EC 1.-.3.-). Produktem reakce u oxidas obsahujících FAD bývá peroxid vodíku (např. glukosaoxidasa). Produktem oxidasových reakcí může být voda (cytochrom-c-oxidasa, EC 7.1.1.9, též kotvený komplex IV v dýchacím řetězci).

oxid dusnatý

angl. nitric oxide, tkáňový hormon vznikající enzymovou reakcí z argininu (NO-synthasa, EC 1.14.13.39): 2 L-arginin + 3 NADPH + 3 H⁺ + 4 O₂ = 2 citrulin + 2 NO + 4 H₂O + 3 NADP⁺. Oxid dusnatý (NO^.) je volný radikál a patří mezi reaktivní dusíkové částice (RNS, srov. reaktivní kyslíkové částice, ROS); jeho biologický poločas je velmi krátký (několik sekund). Aktivuje guanylátcyklasu (EC 4.6.1.2), čímž zvyšuje efektivní koncentraci cGMP, který se u živočichů podílí na regulaci napětí hladkého svalstva, ovlivňuje také funkci imunitního a nervového systému. U rostlin spolupůsobí při obraně organismu proti stresu. Za objevy vysvětlující působení oxidu dusnatého jako signální molekuly v kardiovaskulárním systému získali roku 1998 R. F. Furchgott, L. J. Ignarro a F. Murad Nobelovu cenu.

oxidoreduktasy

angl. oxidoreductases, třída enzymů (EC 1.-.-.-), katalyzujících intermolekulární oxidačně-redukční reakce: donor elektronů + akceptor elektronů

oxidovaný donor + redukovaný akceptor. Systémový název je donor:akceptor-oxidoreduktasa. Dělí se na řadu podskupin (viz dehydrogenasy, oxidasy, oxygenasy, transelektronasy, transhydrogenasy). Za objevy povahy a mechanismu účinku oxidačních enzymů obdržel roku 1955 A. H. T. Theorell Nobelovu cenu.

oxokyseliny

ve starší terminologii ketokyseliny, angl. oxoacids nebo (častěji) ketoacids, karboxylové kyseliny obsahující i ketoskupinu. Ta může být různě vzdálena od karboxylu; příkladem 2-oxokyseliny (α-ketokyseliny) je pyrohroznová kyselina (viz pyruvát, CH₃COCOOH), příkladem 3-oxokyseliny (β-ketokyseliny) je acetoctová kyselina (viz ketolátky), CH₃COCH₂COOH. V metabolismu mají výjimečné postavení 2-oxokyseliny, které procesem transaminace mohou přecházet na α-aminokyseliny. Významné jsou též oxidační dekarboxylace 2-oxokyselin pyruvátu a 2-oxoglutarátu na kyseliny o jeden uhlík kratší (syntéza acetyl-CoA a sukcinyl-CoA).

oxygenasy

angl. oxygenases, enzymy ze třídy oxidoreduktas, které používají molekulový kyslík jako oxidační činidlo a jeden (viz monooxygenasy) nebo oba (viz dioxygenasy) atomy kyslíku začleňují do substrátu, EC 1.13.-.-, EC 1.14.-.-. Z potravinářského hlediska jsou významné, neboť produkty oxygenace často ovlivňují senzorické nebo nutriční vlastnosti potravinářských surovin a produktů (lipoxygenasy EC 1.13.11.12 a další). Podílejí se často na biotransformaci xenobiotik.

oxytocin

angl. oxytocin, cyklický nonapeptid, hormon savců; syntetizovaný v hypotalamu, transportovaný do neurohypofýzy a odtud uvolňovaný do krve. Vyvolává stahy dělohy při porodu, ovlivňuje mléčnou žlázu při laktaci, má vliv na dlouhodobou paměť a navozuje pocit štěstí.