Biochemický slovník

angl. point mutation, substituce, delece nebo inzerce jediného deoxyribonukleotidu v určitém genu.

angl. frameshift mutation, mutace vyvolaná delecí nebo inzercí několika deoxyribonukleotidů, jejichž počet není dělitelný třemi. Zdánlivě nepatrným zásahem (např. delecí jediného deoxyribonukleotidu) dojde k posunu čtení tripletů a tím k zásadní změně ve způsobu čtení všech informací následujících v genu za místem mutace; častým důsledkem takovéto mutace je ukončení translace na nesprávném STOP-kodonu nebo naopak pokračování translace za skutečným STOP-kodonem.

angl. mutagens nebo mutagenic agents, fyzikální, chemické nebo biologické vlivy (např. UV-záření, látky modifikující DNA nebo virové infekce) vyvolávající změnu sekvence v genu (viz mutace). Obzvláště nebezpečné skupiny mutagenů jsou ty, které vyvolávají rakovinné bujení (patří do skupiny karcinogenů), a ty způsobující poruchy ve vývoji zárodku (ze skupiny teratogenů).

angl. mutarotation, změna optické rotace redukujícího sacharidu ve vodném prostředí, která je vyvolaná změnou absolutní konfigurace na poloacetalovém uhlíku (C1 u aldos, C2 u ketos). V roztoku sacharidů k ní dochází samovolně, dosažení rovnováhy mezi anomery (α- a β-formou) může být urychleno enzymy (mutarotasa, EC 5.1.3.3 nebo glukosa-6-fosfát-epimerasa, EC 5.1.3.15). Termín mutarotace se užívá jak pro změnu optické rotace (důsledek), tak i pro popsanou isomeraci (příčina).

angl. mutases, enzymy ze třídy isomeras (vnitřní transferasy, EC 5.4.-.-), které katalyzují intramolekulární přenos skupin. Metabolicky nejvýznamnější jsou fosfomutasy (EC 5.4.2.-):

• fosfoglukomutasa (EC 5.4.2.2): reakce glukosa-6-fosfát  glukosa-1-fosfát (glykogenese a glykogenolysa)
• fosfoglycerátmutasa (EC 5.4.2.11): reakce 3-fosfoglycerát 2-fosfoglycerát (glykolysa a glukogenese).

angl. myelin, směs lipoproteinů tvořící obal obklopující nervová vlákna, myelinovou pochvu (membrány Schwanových buněk). Demyelinizace (ubývání myelinu) v důsledku přítomnosti proti němu zaměřených protilátek (viz autoimunní choroby) je příčinou ztráty funkčnosti nervového systému. Nejvýznamnější z těchto chorob je roztroušená skleróza, při níž je tímto způsobem poškozována centrální nervová soustava.

angl. myoglobin, jednořetězcový hemoprotein obsažený hlavně v červených svalových vláknech. Je sekvenčně i konformačně homologní s β-podjednotkou hemoglobinu. Na atom železa v hemu se může vratně vázat molekula kyslíku. Funkcí myoglobinu je skladovat kyslík a předávat ho podle potřeby do dýchacího řetězce.

angl. myosin, bílkovina, která spolu s  aktinem a dalšími bílkovinami vytváří hlavní kontraktilní strukturu svalu, myofibrilu. Myosin je tvořen malou globulární hlavicí (průměr asi 10 nm) a dlouhou stopkou (délka asi 135 nm, průměr 2 nm). Prostřednictvím globulární hlavice interaguje s fibrilárním aktinem. Je v ní také umístěno aktivní místo, umožňující štěpit ATP. Myosin se v současné době řadí mezi isomerasy (EC 5.6.1.8). Při kontrakci svalu se energie hydrolýzy ATP využije k přerušení interakce hlavice myosinu s určitou podjednotkou aktinového vlákna, hlavice myosinu se posune k sousední aktinové podjednotce a naváže se na ní. Tím dojde k vzájemnému posunutí myosinového filamenta proti aktinovému (isomeraci) a celkově ke zkrácení svalového vlákna. Popsaný proces je aktivován hořečnatými a zejména vápenatými ionty.