Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE

M

molekuly amfoterní

angl. amphoteric molecules, molekuly obsahující ve své struktuře kyselou i bazickou skupinu, viz amfionty.

Monod Jacques

francouzský biochemik  (1910–1976), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1965) za objevy týkající se genetické kontroly enzymů a syntézy virů (spolu s A. Lwoffem a F. Jacobem). Studoval přírodní vědy; pracoval v Pasteurově ústavu, kde se stal přednostou Ústavu biochemie buňky a v roce 1971 ředitelem. V roce 1940 se pod vlivem A. Lwoffa začal zabývat růstem heterotrofních bakterií v médiu obsahujícím různé sacharidy jako jediný zdroji uhlíku. Křivky závislosti růstu vykazovaly esovitý charakter, který Lwoff vysvětloval „adaptací enzymů“. Systematickým studiem tohoto jevu dospěl Monod k dvěma zásadním objevům: 1. Spolu s J. Wymanem a J. P. Changeuxem formulovali pojem allosterický efekt, pomocí něhož pak vysvětlili sigmoidní tvary závislosti saturace hemoglobinu na parciálním tlaku kyslíku a závislosti počáteční rychlosti reakce katalyzované některými oligomerními enzymy na koncentraci substrátu (viz symetrický model působení allosterických enzymů).  2. Nobelovu cenu získal za použití představy allosterické regulace transkripce induktivních enzymů (viz lac-operon).

monooxygenasy

angl. monooxygenases, enzymy ze třídy oxidoreduktas, které katalyzují oxidaci substrátu molekulovým kyslíkem, přičemž jeden atom kyslíku se zabudovává do molekuly substrátu a z druhého vzniká voda. Viz též oxygenasy.

monosacharidy

angl. monosaccharides, polyhydroxysloučeniny obsahující v molekule karbonylovou skupinu (viz aldosy a ketosy), jejich cyklické formy a jejich deriváty (viz aminocukry, deoxycukry, glykosidy,  kyseliny aldonové, alduronové a aldarové). Vyskytují se v organismech volné nebo vytvářejí základní stavební prvky oligosachridů a polysacharidů. Obsahují 3 až 7 atomů uhlíku a podle toho rozlišujeme např.:

Moor Stanford

americký biochemik (1913–1982), Nobelova cena (chemie, 1972) za příspěvek k pochopení vztahu mezi chemickou strukturou a katalytickou aktivitou ribonukleasy (spolu s W. H. Steinem a C. B. Anfinsenem). Studoval chemii, již v předválečném období se věnoval oborům, kterými se dnes zabývá obor nazývaný analytická biochemie. Spolu s Steinem vyvinuli automatické chromatografické zařízení, které umožňuje určit obsah jednotlivých aminokyselin v bílkovinném hydrolyzátu; tato technika se rozšířila natolik, že k popisu metody stačí konstatování „stanovili jsme aminokyselinové složení bílkoviny podle Moora a Steina“ bez dalších citací. V roce 1959 se jim podařilo určit úplnou chemickou strukturu pankreatického enzymu ribonukleasy.

mRNA

též mediátorová nebo informační RNA, angl. messenger RNA, ribonukleová kyselina, která je syntetizována transkripcí určitého genu v molekule DNA, aby podle ní v procesu translace mohl být syntetizován polypeptidový řetězec. Je tedy přenašečem  (messenger = poslíček) informace o primární struktuře určité bílkoviny; při translaci slouží jako templát. Molekulová hmotnost mRNA se liší podle velikosti kódované bílkoviny. Je jednořetězcová a nemá definovanou prostorovou strukturu. Poločas její existence v cytosolu je u prokaryot jen několik minut, u eukaryot několik hodin až dní. Při proteosyntéze může podle ní být současně syntetizováno několik desítek molekul bílkovin (viz polysomy). U prokaryot bývá v jedné molekule mRNA uložena informace o syntéze několika molekul funkčně souvisejících bílkovin (polygenová neboli polycistronní mRNA). Struktura mRNA eukaryot je po ukončení transkripce významně upravována (viz posttranskripční modifikace).

mukopolysacharidy

angl. mucopolysaccarides, heteropolysacharidy pojivových tkání, obsahují aminocukry a alduronové kyseliny, zejména N-acetylglukosamin, N-acetylgalaktosamin a glukuronovou kyselinu; na tyto monosacharidy bývají často esterovou vazbou vázány sulfátové skupiny. Významnými zástupci této skupiny polysacharidů jsou hyaluronová kyselina, heparin, chondroitinsulfát, keratansulfát a další.

Mullis Kary Banks

americký molekulární genetik (1944–2019), Nobelova cena (chemie, 1993) za objev polymerasové řetězové reakce (polymerase chain reaction, PCR). Vystudoval chemii, doktorát získal z biochemie. Od roku 1979 je zaměstnán u firmy California's Cetus Corporation, zabývající se biotechnologickými metodami používanými v základním výzkumu. Objevil metodu PCR, která umožnila prudký rozvoj veškerého výzkumu týkajícího se DNA; pomocí ní lze totiž během krátkého času chemickou cestou (in vitro) libovolně zvýšit počet kopií studované molekuly DNA. Během let se začala tato revoluční metoda používat v mnoha variantách; lze pomocí ní např. také přibližně určit počet molekul DNA, obsažených v původním vzorku (real-time PCR). Během koronavirové epidemie se stala naprosto zásadní pro diagnostiku virové nákazy.

Murad Ferid

americký farmakolog (nar. 1936, otec pocházel z Albánie), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1998) za objevy vysvětlující působení oxidu dusnatého jako signální molekuly v kardiovaskulárním systému (spolu s R. F. Furchgottem a L. J. Ignarrem). Již v roce 1977 jako první prokázal, že nitroglycerin a další nitrosloučeniny, užívané jako vasodilatační látky při angině pectoris a jiných kardiovaskulárních onemocněních, indukují vznik oxidu dusnatého, který pak zvětšuje průchodnost cév.

mutace

angl. mutation, jakákoliv trvalá mezigeneračně přenášená změna genetického materiálu (DNA, u některých virů RNA), která není vyvolaná křížením. Může být způsobena chemickými činidly, které modifikují strukturu DNA, fyzikálními vlivy (nejčastěji ionizujícím zářením, a to UV, rentgenovým, radioaktivním) nebo nepřestnostmi vzniklými při mezigeneračním předávání genetické informace. Odlišujeme několik typů mutací:

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE