Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 (Další)
VŠE

M

mitóza

angl. mitosis, dělení buněk, při němž je každé dceřinné buňce předán úplný genetický materiál; součástí tohoto procesu je tedy replikace DNA, vznik dvou sad chromosomů, jejich prostorové oddělení a vznik dvou "dceřinných" jader (srov. meióza, viz též buněčný cyklus).

močovina

angl. urea, diamid kyseliny uhličité, H₂N–CO–NH₂, hlavní produkt vylučování dusíku u ureotelních živočichů, zejména placentálních savců; člověk vylučuje močí asi 30 g močoviny denně. Je syntetizována především v játrech pomocí močovinového cyklu. Je výborně rozpustná ve vodě. Při vysoké koncentraci (9 mol/dm³ = 54 g na 100 ml roztoku) působí jako velmi účinné denaturační činidlo bílkovin. Byla poprvé syntetizována F. Wöhlerem zahříváním kyanatanu amonného (první syntéza organické látky z látky čistě anorganické). Vyrábí se velkotonážně z amoniaku a oxidu uhličitého; používá se jako dusíkaté hnojivo, jako součást krmných směsí pro přežvýkavce (bachorové mikroorganismy ji mohou využívat jako zdroj dusíku) a na výrobu plastů.

modifikace DNA

angl. DNA modifications, specifické kovalentní modifikace DNA in vivo, zejména methylace cytosinu, sloužící k označení pro buňku vlastní DNA. Viz též restrikčně-modifikační systém a minoritní báze.

modifikace genové

též genové technologie, angl. gene modifications, cílené zásahy do genetické výbavy organismu, viz genové inženýrství a geneticky modifikované organismy.

modifikace kotranslační

angl co-translational modifications, kovalentní modifikace bílkovin probíhající současně s růstem polypeptidového řetězce (při translaci). K nejznámějším kotranslačním modifikacím patří připojování oligosacharidových řetězů na dusíkový atom asparaginu (N-oligosacharidy) při syntéze glykoproteinů v endoplasmatickém retikulu eukaryot. Zajímavé z tohoto hlediska je připojování myristové kyseliny na N-konce peptidového řetězce; tato modifikace ovlivňuje funkci některých bílkovin a může probíhat kotranslačně i posttranslačně.

modifikace posttranskripční

angl. post-transcriptional modifications nebo processing, chemické modifikace RNA po ukončení syntézy řetězce. Patří k nim především

modifikace heterocyklických kruhů za vzniku minoritních bází (zejména u tRNA);
vyštěpení nekódujících sekvencí z genů (sestřih RNA);
modifikace konců řetězců mRNA (čepička mRNA a ocas polyadenylátový).

Kromě modifikací tRNA probíhají tyto reakce pouze u eukaryot; u prokaryot není mRNA posttranskripčně modifikována, a proto může transkripce a translace probíhat v těsné následnosti (prakticky současně).

modifikace posttranslační

též potranslační, angl. post-traslational modificatios, modifikace kovalentní struktury bílkovin, které probíhají po ukončení syntézy peptidového řetězce na ribosomu. Patří sem zejména

modifikace postranních řetězců aminokyselinových zbytků (oxidace cysteinových zbytků za vzniku disulfidových můstků, fosforylace za vzniku fosfoproteinů, hydroxylace zbytků prolinu a lysinu – viz kolagen, připojení oligosacharidů za vzniku O-glykoproteinů);
aktivace bílkoviny řízenou proteolýzou (odštěpování N-koncového methioninu, pre-sekvencí a pro-sekvencí);
připojení prostetických skupin (biotin, lipoová kyselina, pyridoxalfosfát, hem, myristová kyselina atd.);
připojení kovových iontů (metaloproteiny);
kovalentní připojení bílkovin (viz např. ubiquitin).

Někteří autoři (nepříliš šťastně) do kategorie posttranslačních modifikací zahrnují i změny nekovalentní struktury, jako je připojení lipidových molekul za vzniku lipoproteinů, nebo dokonce konformační změny doprovázející svinování bílkovin. Velmi často také nejsou pojmově oddělovány modifikace kotranslační a posttranslační; obě tyto kategorie pak bývají zahrnovány pod termín modifikace posttranslační.

Modrich Paul Lawrence

americký biochemik chorvatského původu (nar. 1946), Nobelova cena (chemie, 2015) za výzkum opravných mechanismů DNA (spolu s T. R. Lindahlem a A. Sancarem). Již ve své doktorské práci z roku 1975 se zabýval strukturou, mechanismem působení a biologickou funkcí DNA-ligasy v E. coli. V pozdějších letech se mu podařilo popsat mechanismus, kterým buňky při replikaci ověřují, zda „písmena“ DNA nejsou při replikaci či jiné úpravě špatně zapsána; tuto základní schopnost DNA-polymerasy pak ověřil i na lidských buňkách.

modulátory

angl. modulators, nízkomolekulární látky ovlivňující biologickou aktivitu biopolymerů (viz efektory).

molekuly amfipatické

též amfifilní, angl. amphipatic molecules nebo amphiphilic molecules, molekuly obsahující ve své struktuře polární (hydrofilní) a nepolární (hydrofobní) část. Bývají ve vodě omezeně rozpustné a mají tendenci vytvářet micely. Snižují povrchové napětí vody (mají vlastnosti tenzidů). Biochemicky nejvýznamnější jsou mastné kyseliny, žlučové kyseliny a zejména polární lipidy. Mezi amfipatické molekuly bychom měli řadit i globulární bílkoviny, které vždy obsahují polární i nepolární postranní řetězce aminokyselin.