Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  (Další)
  VŠE

L

lipoproteiny

angl. lipoproteins

lipoproteiny krevní

angl. blood lipoproteins, nekovalentní komplexy lipidů se specifickými bílkovinami (apolipoproteiny)lipoproteiny_krevni.01.jpg vyskytující se v krevní plasmě. Zajišťují transport a distribuci lipidů (triacylglycerolů, steroidních hormonů, vitaminů rozpustných v tucích, cholesterolu, fosfolipidů atd.). Jsou tvořeny jádrem nepolárních lipidů (triacylglyceroly, cholesterol), obklopeným polárními lipidy a apolipoproteiny. Podle obsahu lipidů, který přímo určuje jejich hustotu (vyšší obsah lipidů hustotu snižuje), dělíme krevní lipoproteiny na chylomikrony, lipoproteiny s velmi nízkou hustotou (angl. very low density lipoproteins, VLDL), lipoproteiny se střední hustotou (intermediate density lipoproteins, IDL), lipoproteiny s nízkou hustotou (low density lipoproteins, LDL), lipoproteiny s vysokou hustotou (high density lipoproteins, HDL) a lipoproteiny s velmi vysokou hustotou (very high density lipoproteins, VHDL). Jednotlivé frakce mají různé úkoly při transportu lipidů; jejich stanovení v krevní plasmě má velký význam pro diagnostiku řady chorob. Lipoproteiny mohou procesem endocytózy vstupovat do buněk, kde jsou obvykle rozloženy lysosomální hydrolýzou, mohou též být v plasmě hydrolyzovány lipoproteinlipasou (EC 3.1.1.34).


liposomy

angl. liposomes, uměle připravené uzavřené váčky tvořené lipidovou dvojvrstvouliposom.01.jpg a vnitřním izolovaným kompartmentem obsahujícím vodný roztok. Vznikají např. působením ultrazvuku na vodnou suspenzi vhodných polárních lipidů; nejčastěji se pro tento účel používá lecithin z vaječného žloutku. Liposomy mají obvykle průměr 1 až 2 μm. Mohou být tvořeny i několika koncentrickými membránovými váčky. Pokud liposom vzniká ve vodném prostředí obsahujícím rozpustné složky (soli, bílkoviny atd.), jsou tyto složky uzavřeny do vnitřního prostředí váčku. Toho se využívá pro transport některých léčiv do buněk (intravenózní aplikace vhodných liposomů, které pak vnikají do buněk endocytózou). Liposomy slouží též jako model pro studium vlastností biologických membrán.


luciferasy

angl. luciferases, (EC 1.13.12.5; EC 1.13.12.6; EC 1.13.12.7; EC 1.13.12.8; EC 1.14.14.3), souhrnný název enzymů, umožňujících vznik bioluminiscence; oxidoreduktasy katalyzující oxidaci specifického substrátu (viz luciferin) kyslíkem za současného štěpení ATP. Luciferasy se využívají pro označení protilátek při imunochemických stanoveních, luciferin-luciferasový systém pak pro luminiscenční stanovení ATP.

luciferiny

angl. luciferins, souhrnný název pro látky (nejčastěji alkoholy), které mohou být substrátem enzymu luciferasy. Vyskytují se v buňkách nebo v mezibuněčných prostorech některých živočichů, např. světlušek (viz obr.), světélkujících medúz či bakterií. Při jejich oxidaci se uvolňuje viditelné záření (viz bioluminiscence).

Luria Salvador Edward

Soubor:Salvador E. Luria ca.1969.jpg – Wikipedie1912–1991, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1969) za objev rozmnožování a genetické struktury virů a  bakteriofágů (spolu s M. Delbrückem a A. Hersheyem). Narodil se v italském Turině do vlivné židovské rodiny. Studia mediciny v Turině ukončil 1935, v letech 1936–1937 působil jako lékař v armádě. Po vzedmutí antisemitské vlny v Itálii přesídlil roku 1938 do Paříže. Když bylo toto město v roce 1940 obsazeno Němci, ujel na kole do Marseille, kde získal imigrační vízum do USA. Zde se začal intenzivně zabývat genetikou virů a zejména bakteriofágů. Výrazně se angažoval v politice, zejména svými aktivitami proti nukleárnímu zbrojení, ale také proti účasti americké armády ve válce ve Vietnamu.


Lwoff André

francouzský mikrobiolog (1902–1994), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1965) za objevy genetické kontroly enzymů a syntézy virů (spolu s F. Jacobem a J. Monodem). Vystudoval přírodní vědy a jeden rok medicíny. V 19 letech nastoupil do Pasteurova institutu, v roce 1938 se stal jeho ředitelem. Formuloval hypotézu o induktivním účinku ultrafialového záření a obecně o vlivu externích faktorů na produkci bakteriofágů bakteriemi. V padesátých letech se zabýval především virovými infekcemi a ve spolupráci s J. Monodem a F. Jacobem regulací prokaryotní transkripce.

lyasy

angl. lyases, třída enzymů (EC 4.-.-.-) katalyzujících štěpení substrátů, nebo naopak jejich spojování (bez dodání energie, srov. ligasy): substrát 1 (+ substrát 2)  produkt 1 + produkt 2 (malý). Systémový název se tvoří podle schematu: substrát1(substrát 2)-produkt2lyasa. K typickým lyasovým reakcím patří odštěpování malé molekuly ze substrátu za vzniku dvojné vazby, nebo naopak adice na dvojnou vazbu. Malou molekulou může být voda (hydrolyasy), oxid uhličitý (karboxylyasy, též dekarboxylasy), amoniak (amoniak lyasy) nebo difosfát (adenylátcyklasa); mezi lyasy řadíme i aldolasy.

lymfocyty

angl. lymphocytes, podskupina bílých krvinek, které mají rozhodující úlohu v imunitní odpovědi organismu (viz imunita). Pouze menší část lymfocytů je obsažena v cirkulující krvi, většina je v kostní dřeni, ve slezině, v lymfatických žlázách a v lymfě. Podle funkce se dělí na T-lymfocyty (angl. též T-cells), odpovědné především za buněčnou imunitu (rozpoznání a cílená likvidace cizorodých nebo infikovaných buněk) a B-lymfocyty (B-cells), které produkují rozpustné protilátky, zaměřené proti cizorodým strukturám obsaženým v krvi.

Lynen Feodor

Feodor Lynenněmecký biochemik (1911–1979), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1964) za objevy týkající se mechanismu a regulace metabolismu cholesterolu a mastných kyselin (spolu s K. E. Blochem). Vystudoval chemii na mnichovské univerzitě, kde v té době působila vynikající skupina chemiků kolem H. Wielanda (s jehož dcerou se později oženil). K jeho hlavním objevům patří popis odbourávání mastných kyselin (β-oxidace mastných kyselin, zvaná Lynenova spirála), izolace acetyl-CoA z droždí, objasnění karboxylace závislé na biotinu, popis struktury „aktivovaného isoprenu“ (viz isopentenyldifosfát) a jeho významu pro biosyntézu isoprenoidů. 


Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  (Další)
  VŠE