Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 ... 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 (Další)
VŠE

K

konstanta substrátová

angl. substrate dissociation constant, disociační konstanta komplexu enzym–substrát. Substrát se váže do aktivního centra enzymu vratnou reakcí E + S

ES. Substrátová konstanta K_S je rovna poměru rovnovážných koncentrací (c_E c_S)/c_ES. V případě, že se tato rovnováha ustavuje rychle (kineticky řídícím dějem enzymové reakce je vznik produktu), je substrátová konstanta číselně rovna konstantě Michaelisově.

kooperativita

angl. cooperativity, vlastnost molekul některých biopolymerů, zejména bílkovin, DNA a tRNA, která je odlišuje od syntetických, prostorově neuspořádaných polymerů. Díky mnohočetným intramolekulárním nekovalentním interakcím reaguje molekula biopolymeru na vnější podněty jako celek (její části spolupracují, odtud název). Tato vlastnost se projevuje několika efekty:

Denaturační přechod (viz denaturace) je náhlý; to znamená, že molekula odolává denaturačnímu vlivu, při dosažení určité intenzity tohoto vlivu se však její prostorová struktura (víceméně) náhle zhroutí; proto má denaturační křivka obvykle sigmoidní tvar.
U molekul kooperativních biopolymerů se setkáváme s allosterickým efektem, kdy konformační změna z jedné části molekuly se přenáší do jiné části (viz kooperativní vazba).
Vlastnosti molekuly jako celku nejsou prostým součtem vlastností jejích jednotlivých částí (aminokyselinových či (deoxy)nukleotidových zbytků).

Kornberg Arthur

Kornberg Arthur-1 americký biochemik (1918–2007), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1959) za objev mechanismu biosyntézy nukleových kyselin (spolu s S. Ochoou). Vystudoval medicínu, věnoval se různým problémům intermediárního metabolismu. Studoval biosyntézu FAD a NAD(P), v 50. letech se zabýval metabolismem nukleotidů a nukleových kyselin. V roce 1956 se mu podařilo z bakterie Escherichia coli izolovat DNA-polymerasu I, první enzym, který umožnil studovat mechanismus replikace in vitro.

Kornberg Roger David

americký biochemik (nar. 1947), Nobelova cena (chemie, 2006) za studium molekulové podstaty eukaryotní transkripce. Vystudoval chemii a věnoval se studiu transkripce u eukaryot; je profesorem strukturní biologie. Již před rokem 2000 se mu podařilo pomocí rentgenostrukturní analýzy popsat prostorovou strukturu RNA-polymerasy z kvasinek. Ukázal také, že v molekule DNA jsou specifické sekvence (enhancery), na něž se vážou regulační molekuly (mediátory) iniciující transkripci určitých genů; tímto způsobem může docházet k expresi tkáňově specifických protein, a tím i k diferenciaci buněk komplexního eukaryotního organismu. Jeho bratr, biochemik T. B. Kornberg, objevil v roce 1970 DNA-polymerasy II a III. Je synem A. Kornberga, který v roce 1959 získal Nobelovu cenu za studium replikace a izolaci DNA-polymerasy z prokaryotních buněk.

kortikosteroidy

též hormony kortikosteroidní nebo kortikoidní, angl. corticosteroids, steroidní hormony vznikající v buňkách kůry nadledvin. Prekursorem jejich syntézy je cholesterol. Dělí se na dvě skupiny:

glukokortikoidy (např. kortizol) regulující metabolismus cukrů a bílkovin;
mineralokortikoidy (např. aldosteron) řídící v těle hospodaření s minerály a vodou.

Sekrece kortikosteroidů je řízena adrenokortikotropním hormonem (ACTH) produkovaným adenohypofýzou. Za kortikosteroidy bývají někdy (nepříliš správně) označována i syntetická analoga těchto hormonů, užívaná při léčbě různých poruch imunity, především pro své protizánětlivé účinky.

kortizol

též kortisol, angl. cortisol, steroidní hormon kůry nadledvin (viz kortikosteroidy). Patří mezi hormony reagující na stres; stimuluje tvorbu glukosy v játrech a odbourávání glykogenu, stimuluje β-oxidaci mastných kyselin a podporuje katabolismus bílkovin. Jeho produkce je stimulována kortikotropin-uvolňujícím hormonem (corticotropin-releasing factor, CRF) z hypothalamu a následně adrenokortikotropním hormonem (ACTH) z adenohypofýzy; jeho produkce je naopak brzděna principem negativní zpětné vazby.

kreatin

angl. creatine, dusíkatá sloučenina obsažená ve svalech. Kreatin může být reverzibilně fosforylován pomocí enzymu kreatinkinasy (EC 2.7.3.2):

kreatin + ATP

kreatinfosfát + ADP. Kreatinfosfát tvoří ve svalech pohotovostní zásobu vysoce energetického fosfátu; v případě poklesu koncentrace ATP v důsledku intenzivní svalové práce je jeho zásoba doplňována přenosem fosfátu z kreatinfosfátu na ADP obrácením zmíněné reakce (viz substrátová fosforylace). Výchozími látkami pro syntézu kreatinu jsou arginin a glycin. Je odbouráván na kreatinin, který je jednou z hlavních dusíkatých látek v moči; jeho zvýšená koncentrace v moči indikuje patologické odbourávání svalové hmoty, zvýšená koncentrace v krevní plasmě poruchu funkce ledvin. Stanovení aktivity kreatinkinasy a jejích isoenzymů v krevním séru má diagnostický význam. U bezobratlých plní funkci kreatinu arginin.

Krebs Edwin Gerhard

americký biochemik (1918–2009), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1992) za objevy týkající se reverzibilní fosforylace bílkovin jakožto regulačního mechanismu (spolu s E. H. Fischerem). Vystudoval medicínu, v poválečných letech pracoval pod vedením manželů Coriových, kteří ho přivedli ke studiu metabolismu glykogenu. Spolu s E. H. Fischerem izolovali glykogenfosforylasu a prokázali, že tento enzym může být převeden do aktivní formy fosforylací katalyzovanou proteinkinasou, a naopak, že tato aktivní forma může být deaktivována odštěpením fosfátové skupiny působením proteinfosfatasy; princip regulace aktivity enzymů prostřednictvím reverzibilní fosforylace se pak podařilo zobecnit.

Krebs Hans Adolf

(1900–1981), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1953) za objev cyklu citronové kyseliny (často zvaného Krebsův cyklus). Narodil se v Hildesheimu v Německu v rodině židovského lékaře. Po absolutoriu medicíny studoval ještě rok chemii v Berlíně. Pět let pracoval u O. Warburga v Berlíně, poté jako lékař v nemocnicích v Altoně a Freiburgu. V roce 1933, po nástupu fašismu, přešel na pozvání F. G. Hopkinse do Anglie, přijal britské občanství a působil zde na různých univerzitách do konce života. V roce 1958 byl povýšen do šlechtického stavu. Krebsův výzkum byl zaměřen hlavně na různé aspekty intermediárního metabolismu. Studoval syntézu močoviny (močovinový cyklus, též "malý Krebsův" cyklus), močové kyseliny a purinových bází, mechanismus aktivního transportu elektrolytů a vztah mezi dýcháním buněk a tvorbou ATP.

krystalografie rentgenová

též rentgenkrystalografická analýza, angl. X-ray crystalography nebo X -ray diffraction, metoda, která umožňuje určit prostorovou strukturu molekul. Krystal studované látky je ozařován monochromatickým rentgenovým zářením a působí jako mřížka, která ohýbá paprsky záření; z poloh a intenzit interferenčních obrazců na stínítku lze vypočítat rozložení atomů studované látky v prostoru. Tato metoda měla zásadní význam pro pochopení prostorového uspořádání biopolymerů, zejména bílkovin (viz nobelisté L. C. Pauling, M. F. Perutz, J. C. Kendrew, D. C. Hodgkin, T. A. Steitz T., V. Ramakrishnan, A. Yonath, D. J. Watson, F. H. C. Crick, M. H. F. Wilkins, R. Huber, H. Michel, J. Diesenhofer, B. K. Kobilka, R. J. Lefkowitz a R. D. Kornberg).