Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  12  (Další)
  VŠE

K

kód genetický

angl. genetic code, souhrn biologicky podmíněných pravidel pro realizaci genetické informace; vztah mezi uspořádáním nukleotidů v nukleových kyselinách (DNA, RNA) a pořadím aminokyselin v bílkovinách, které jsou podle dané genetické informace v buňkách syntetizovány. Genetický kód je charakterizován čtyřmi základními atributy:
  • je tripletový, tj. při syntéze bílkovin odpovídá vždy za zabudování jedné aminokyseliny do polypeptidového řetězce trojice nukleotidů (viz kodon);
  • nepřekrývá se, tj. v polynukleotidu je každý jednotlivý nukleotid součástí vždy pouze jediného kódujícího nukleotidového tripletu;
  • je degenerovaný, tj. zabudování jednoho druhu aminokyseliny může být určováno větším počtem různých tripletových kombinací nukleotidů (to je důsledek skutečnosti, že pro začleňování dvaceti různých proteinogenních aminokyselin do bílkovin jsou k dispozici čtyři různé druhy nukleotidů, teoreticky možný počet jejich tripletových kombinací je tedy 43 = 64);
  • je, až na výjimky, univerzální, tj. stejná pravidla platí jak pro buňky prokaryotních, tak pro buňky všech eukaryotních organismů (rostlin, hub, živočichů); dnes je známa řada těchto výjimek, které jsou nepochybně z evolučního hlediska velmi zajímavé.
Za objev genetického kódu a vysvětlení jeho funkce při syntéze bílkovin získali R. W. Holley, M. W. Nirenberg a H. G. Khorana roku 1968 Nobelovu cenu.

kodon

angl. codon, trojice (triplet) po sobě následujících ribonukleotidů v řetězci molekuly mRNA; lze jej považovat za jednotku genetické informace (viz genetický kód). Při syntéze bílkovinných genových produktů (viz translace) kodon určuje (kóduje) zabudování určitého druhu aminokyseliny do rostoucího polypeptidového řetězce. Trojice nukleotidů v mRNA však může plnit i další funkce (viz kodon iniciační a terminační). Tento termín se užívá i pro kódující trojici deoxyribonukleotidů v řetězci DNA. Srovnej antikodon.

kodon iniciační

též start-kodon, angl. initiation codon, trojice ribonukleotidů v řetězci mRNA, která je signálem k zahájení translace, nejčastěji AUG. Zahajuje syntézu polypeptidového řetězce tím, že na něj váže Met-tRNAMet , při čemž tato aminokyselina pak tvoří N-konec vznikajícího řetězce; u prokaryot i v mitochondriích a chloroplastech je touto aminokyselinou N-formylmethionin.

kodony synonymní

angl. synonymous codons, kodony, které kódují jednu aminokyselinu (viz degenerace genetického kódu). Často se liší jen ve třetí bázi nukleotidového tripletu; některé druhy tRNA rozpoznávají několik těchto synonymních kodonů.

kodony terminační

též STOP-kodony, angl STOP-codons / termination codons, trojice ribonukleotidů (UAA, UGA nebo UAG) v řetězci mRNA, které nekódují žádnou aminokyselinu, mohou tedy sloužit jako signál pro ukončení translace. Tyto struktury jsou rozpoznávány specifickými rozpustnými bílkovinami, zvanými uvolňovací faktory.

koeficient Hillův

angl. Hill coefficient, parametr Hillovy rovnice, jehož hodnota závisí na vzájemné interakci kooperujících podjednotek proteinu, a je tedy mírou homotropního allosterického efektu; čím je jeho hodnota vyšší, tím je vyšší sigmoidita závislosti počáteční rychlosti enzymové reakce na koncentraci substrátu. Často bývá jeho hodnota rovna počtu kooperujících bílkovinných podjednotek. Je též ovlivněn přítomností efektorů; v přítomnosti inhibitoru jeho hodnota roste, v přítomnosti aktivátoru může klesnout až na hodnotu 1.

koeficient rozdělovací

angl. partition coefficient, konstanta popisující rovnovážné rozdělení látky mezi dvě nemísitelné kapaliny: KD = cA/cB, kde cA resp. cB jsou rovnovážné koncentrace studované látky v rozpouštědlech A a B. V biochemii bývají těmito kapalinami většinou voda a 1-oktanol; rozdělovací koeficient studované látky je pak mírou její hydrofobicity (resp. hydrofility).

koeficient sedimentační

též sedimentační konstanta, angl. sedimentation coefficient, koeficient určující rychlost sedimentace určité částice při centrifugaci. Závisí na hustotě částice, její hmotnosti (resp. velikosti) a tvaru. Jeho jednotkou je svedberg (značka S). Velikost některých částic se tradičně udává ve formě hodnoty sedimentačního koeficientu, např. rRNA prokaryot 23 S, 16 S a 5 S, což odpovídá molekulovým hmotnostem 1,2 · 106 Da, 5,5 · 105 Da a 3,6 · 104 Da, nebo podjednotky ribosomů 30 S a 50 S. Za práce na disperzních systémech obdržel v roce 1926 T. Svedberg Nobelovu cenu.

koenzym A

angl. coenzyme A, zkr. HSCoA nebo CoA, koenzym, na jehož skupinu SH se mohou thioesterovou vazbou vázat zbytky organických
kyselin (acyly), čímž jsou aktivovány pro transacylační reakce (např. glycerol-3-fosfát + acyl-CoA → 1-acylglycerol-3-fosfát + CoA, glycerol-3-fosfát-O-acyltransferasa, EC 2.3.1.15). Významným rysem acyl-CoA je to, že vodíkové atomy na uhlíku C2 acylu (v β-poloze) jsou aktivovány; může zde probíhat řada reakcí jako dehydrogenace při β-oxidaci mastných kyselin (acyl-CoA-dehydrogenasa, EC 1.3.8.1, 1.3.8.7, 1.3.8.8) či kondenzace připojením acetylu z acetyl-CoA k oxalacetátu (vznik citrátu v citrátovém cyklu, citrátsynthasa, EC 2.3.3.1). Vitaminovým prekursorem CoA je pantothenová kyselina; cysteamin a β-alanin jsou biogenní aminy. Za objev koenzymu A a jeho úlohy v intermediárním metabolismu získal roku 1953 F. Lipmann Nobelovu cenu.

koenzym Q

též ubichinon, angl. coenzyme Q  / ubiquinone, CoQ, isoprenoidní koenzym hydrofobní povahy, dobře rozpustný v lipidové části biologické membrány, přenašeč dvou vodíků (redukce chinonu na hydrochinon) v dýchacím řetězci. Může se též vyskytovat v semichinonové podobě a přenášet tak pouze jeden vodíkový atom.



  

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  12  (Další)
  VŠE