Biochemický slovník

angl. alduronic acids, CHO(CHOH)_nCOOH, deriváty aldos, jejichž aldehydová skupina je zachována, ale jejich koncová skupina –CH₂OH je nahrazena karboxylem (zoxidována na skupinu –COOH). Jejich názvy obsahují příponu -uronová, uvedenou za kmenem názvu aldosy, např.  D-glukuronová kyselina nebo D-galakturonová kyselina. Redukují Fehlingovo činidlo. Jsou významnou složkou mnoha polysacharidů; hyaluronová kyselina obsahuje glukuronovou kyselinu, pektiny galakturonovou kyselinu atd. Připojením dvou molekul glukuronové kyseliny k bilirubinu vzniká konjugovaný bilirubin, běžně stanovovaný v krevním séru.

angl. fatty acids, společný název pro alifatické monokarboxylové kyseliny obsažené ve formě esterů v přírodních lipidech. Bylo jich identifikováno více než 1 000. Mastné kyseliny obsahující více než deset uhlíkových atomů se označují jako vyšší. Vyšší organismy syntetizují mastné kyseliny převážně se sudým počtem atomů uhlíku, nasycené nebo nenasycené, téměř vždy nerozvětvené. Pro nerozvětvené mastné kyseliny se užívá zvláštní číselná nomenklatura: označují se dvojčíslím v podobě (m:n), kde m je celkový počet atomů uhlíku v molekule a n počet dvojných vazeb (v přirozených nenasycených mastných kyselinách vždy v konfiguraci cis, pokud je jich více, jsou navzájem izolovány jednou skupinou CH₂, viz např. arachidonová kyselina). V terminologii se odlišují nenasycené mastné kyseliny podle uhlíku, z něhož vychází první dvojná vazba ("první" je zde chápán jako poslední od karboxylové skupiny –COOH); u ω-3 nenasycených mastných kyselin vychází tato dvojná vazba ze třetího uhlíku od konce, u ω-6 nenasycených mastných kyselin pak ze šestého uhlíku. Mezi nejrozšířenější patří kyseliny máselná (4:0), laurová (12:0), obsažená zejména ve voscích, viz lipidy), myristová (14:0), palmitová (16:0), stearová (18:0), olejová (18:1), linolová (18:2), linolenová (18:3) a arachidonová (20:4). Nenasycené mastné kyseliny, které lidský organismus nedokáže sám syntetizovat a musí je přijímat v potravě (jsou pro něj esenciální), se dříve označovaly jako vitamin F. Patří mezi ně především kyseliny linolová, linolenová a arachidonová. Do metabolismu vstupují mastné kyseliny až po aktivaci vazbou na koenzym A, čímž vzniká acyl-CoA (acyl-CoA-ligasa, EC 6.2.1.3). Ten může být katabolicky rozštěpen na acetyl-CoA (β-oxidace mastných kyselin), či být prekursorem biosyntézy triacylglycerolů, fosfatidů apod. Bezprostředním prekursorem biosyntézy mastných kyselin je malonyl-CoA. Sodné a draselné soli vyšších mastných kyselin, vyráběné alkalickou hydrolýzou triacylglycerolů (tuků), tvoří základ mýdel.

angl. nucleic acids, společný název pro deoxyribonukleové (DNA) a ribonukleové kyseliny (RNA); polymery (deoxy)ribonukleotidů spojených fosfodiesterovými vazbami. Molekuly nukleových kyselin zajišťují uchovávání, realizaci a mezigenerační přenos genetické informace.

angl. bile acids, steroidní sloučeniny vznikající oxidací cholesterolu. Mezi nejdůležitější patří kyseliny cholová a deoxycholová; tyto kyseliny jsou ve žluči vázány amidovou vazbou na glycin nebo taurin (H₃N⁺-CH₂-CH₂-SO₃^-). U člověka je denní produkce žlučových kyselin 20 až 30 g; z toho asi 10 % je vyloučeno stolicí (je to jediná cesta, jíž se organismus zbavuje cholesterolu) a zbytek je resorbován ve střevě a vracen do jater. Svými emulgačními schopnostmi usnadňují trávení potravy, především triacylglycerolů. Žlučové kyseliny jsou typické pro savce (jejich složení se liší u jednotlivých druhů), u nižších obratlovců plní tytéž funkce žlučové alkoholy. Za výzkum žlučových kyselin a příbuzných sloučenin obdržel O. H. Wieland roku 1927 Nobelovu cenu.

angl. singlet oxygen, molekulový kyslík (O₂) se spárovanými spiny, mnohem reaktivnější než běžný tripletový kyslík; pro svou reaktivitu se řadí mezi reaktivní kyslíkové částice (viz oxidační stres). Vzniká při některých fotochemických reakcích, kdy látka absorbující světlo převede tripletový kyslík na reaktivní kyslík singletový; i při fyziologických biochemických reakcích (např. v dýchacím řetězci) vzniká malé množství této reaktivní molekuly. Některé antioxidanty (např. β-karoteny) působí jako zhášeče singletového kyslíku, neboť ho převádějí na stabilnější tripletovou formu.

angl. shuttle, též člunek (přecházející opakovaně z jedné strany tkalcovského stavu na druhou), v biochemii cyklický transportní mechanismus přenosu částic přes membránu. Při tomto typu transportu některé molekuly opakovaně přecházejí mezi dvěma formami, a tím transportují určitou částici. Nejznámější jsou glycerolfosfátové a malát-aspartátové kyvadlo, které zajišťují transport vodíku z cytosolového NADH do mitochondrie tak, aby se mohl začlenit do dýchacího řetězce. Podobně funguje i karnitinový přenašeč, transportující acylové zbytky z cytosolu do matrix mitochondrie.

angl. malate aspartate shuttle, komplikovaný způsob přenosu vodíku z cytosolového NADH do matrix mitochondrie. Účastní se ho čtyři enzymy (cytosolové a mitochondriální malátdehydrogenasa a aspartátaminotransferasa) a dva antiportní přenašeče (L-malát⇔ 2-oxoglutarát a L-Asp ⇔ L-Glu). Pomocí tohoto transportního mechanismu, typického pro savčí buňky, se na úkor reoxidace cytosolového NADH získávají až tři molekuly ATP.