Biochemický slovník

též terpeny nebo terpenoidy, angl. isoprenoids, rozsáhlá skupina biomolekul, strukturně odvozená od isoprenu. Tvoří skupinu nezmýdelnitelných lipidů. Prekursorem jejich biosyntézy je isopentenyldifosfát. Počet atomů uhlíků, který obsahují, je obvykle n-násobkem pěti. Podle tohoto kritéria je dělíme na hemiterpeny (n = 1, ”aktivní” isopren), monoterpeny (n = 2, např. kafr), seskviterpeny (n = 3), diterpeny (n = 4), sesterterpeny (n = 5), triterpeny (n = 6, např. steroidy, cholesterol), tetraterpeny (n = 8, např. karotenoidy) a polyterpeny (n = 10 až 10 000, např. přírodní kaučuk). Isoprenoidní struktury jsou někdy součástí větších biologicky aktivních molekul (např. chlorofyl, ubichinon, tokoferol a fyllochinon). Z přírody je známo více než 5 000 isoprenoidů; vyskytují se ve všech typech buněk.

angl. isotachophoresis, z řeckého iso = stejný, tachos = rychlost, kapilární elektromigrační metoda, při níž se ionty separují do velmi dobře oddělených zón a poté se pohybují stejnou rychlostí. Lze ji využít k dělení anorganických iontů, organických kyselin, aminokyselin, peptidů, nukleotidů i bílkovin. Na podobném principu se rozdělují bílkoviny v zaostřovacím gelu při SDS-PAGE.

angl. isotonicity, stav dvou roztoků, mezi nimiž, jestliže jsou odděleny polopropustnou membránou, nedochází k samovolnému toku rozpouštěla; mají tedy stejnou koncentraci osmoticky aktivních částic. V biochemii se za isotonický považuje roztok, který má stejný osmotický tlak jako krevní plasma, např. 0,9% roztok NaCl (c = 0,155 mol dm^–3). Nižší (hypotonicita) i vyšší (hypertonicita) koncentrace iontů v prostředí mohou vést k tomu, že se buňky zničí; to platí zejména u buněk živočišných, které nemají buněčnou stěnu a nejsou odolné proti osmotickému šoku.