Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE

I

in vivo

psáno in vivo, angl. in vivo, z latinského vivo (živý), označení biologických dějů, které jsou studovány v přirozeném prostředí v organismech, orgánech nebo buňkách (srov. in vitro).

inzerce

vložení, angl. insertion, typ mutace, při níž je do genu vložen jeden nebo několik deoxyribonukleotidů (srov. delece).

inženýrství buněčné

angl. cell engineering, soubor biotechnologických postupů, při nichž se manipuluje celými buňkami a zásadním způsobem se ovlivňují jejich fyziologické projevy. Patří sem např. hybridomové technologie, pěstování živočišných a rostlinných buněk v tkáňových kulturách, vývoj genově-modifikovaných buněčných linií a mnohé moderní mikrobiologické postupy.

inženýrství genové

též genetické, angl. genetic engineering, soubor postupů a metod, jimiž se cíleně ovlivňuje genetická výbava buněk (viz geneticky modifikované organismy).

inženýrství proteinové

též enzymové, angl. protein engineeringpodskupina metod genového inženýrství zabývající se cílenou přípravou bílkovin, především enzymů, které jsou strukturně podobné přirozeným, ale mají výhodnější vlastnosti. K nejdůležitějším postupům proteinového inženýrství patří cílená mutageneze (angl. site-directed mutagenesis), kdy se výměnou jednoho nebo několika deoxyribonukleotidů v genu bílkoviny získá její mutant. Tento postup se často využívá i při objasňování biochemické funkce jednotlivých částí polypeptidového řetězce; pokud se např. předpokládá, že určitá aminokyselina má v enzymu katalytickou funkci, její záměna za jinou musí vést k úplné ztrátě aktivity mutovaného enzymu. Existují snahy zlepšovat těmito metodami vlastnosti průmyslově vyráběných enzymů. Za zásadní příspěvek k zavedení cílené mutageneze a jejího využití pro studium bílkovin obdržel roku 1993 M. Smith Nobelovu cenu.

ionofory

angl. ionophores, nízkomolekulární látky, které s větší či menší specifitou zvyšují propustnost biologické membrány pro ionty. Mohou působit dvěma mechanismy:
  • mobilní přenašeče obvykle velmi specificky vážou ion a volnou difuzí ho přenesou membránou (např. cyklický dodekapeptid valinomycin přenáší draselné ionty, nikoliv ionty sodné);
  • vytvářejí v membráně kanálky, jimiž obvykle méně specificky mohou procházet některé ionty (např. cyklický dekapeptid gramicidin S přenáší jednomocné kationty, nerozlišuje však příliš mezi protony, alkalickými ionty a NH4+). 
Molekuly ionoforů obsahují hydrofobní část, která jim zajišťuje výhodnou interakci s lipidovou dvojvrstvou, a hydrofilní část, umožňující vazbu iontů. Jsou produkovány mikroorganismy a působí jako antibiotika. V analytické chemii se využívají při konstrukci iontově selektivních elektrod.

isoenzymy

angl. isoenzymes, enzymy produkované jedním organismem a schopné katalyzovat stejnou reakci (vykazující stejnou substrátovou specifitu a účinkovou specifitu), které však mají však odlišnou primární strukturu (jsou kódovány odlišnými geny). Isoenzymy se mezi sebou liší fyzikálně chemickými parametry (např. optimem teploty, teplotní stabilitou, isoelektrickým bodem, molekulovou hmotností), funkčními vlastnostmi (odlišné hodnoty Michaelisovy konstanty a limitní rychlosti), buněčnou lokalizací (mitochondrie vs. cytoplasma) nebo distribucí mezi tkáněmi (např. srdce vs. játra). Na základě těchto a dalších odlišností lze isoenzymy oddělit, izolovat a stanovit. V lékařství mají diagnostický význam; např. při poškození tkáně se v krevní plasmě objevují příslušné tkáňově specifické isoenzymy (srov. pseudoisoenzymy).

isoleucin

Ile nebo I, angl. isoleucine, proteinogenní esenciální aminokyselina. Postranní řetězec je silně hydrofobní a prostorově velmi náročný. Vedle threoninu je to jediná aminokyselina, která má v postranním řetězci stereogenní centrum; existují tedy čtyři možné stereoisomery, organismy však využívají pouze jediný z nich.

isomerasy

angl. isomerases, enzymy katalyzující isomeraci sloučenin (EC 5.-.-.-). Rozdělují se podle typu reakce na racemasy a epimerasy (EC 5.1.-.-), cis-trans isomerasy (EC 5.2.-.-), intramolekulární oxidoreduktasy (např. ketolisomerasy, EC 5.3.-.-), intramolekulární transferasy (přesuny skupin uvnitř jedné molekuly, mutasy, EC 5.4.-.-), intramolekulární lyasy (EC 5.5.-.-) a isomerasy měnící konformaci makromolekul (EC 5.6.-.-, např. DNA-topoisomerasy, aktomyosinový komplex, ATPasa proteasomu, dynein). Typ reakce se objevuje i v systémovém názvu (substráttyp); proto je zde často doporučený název shodný s názvem systémovým.

isopentenyldifosfát

též aktivní isopren, angl. isopentenyl pyrophosphate, výchozí metabolit biosyntézy isoprenoidů. Vzniká několikastupňovou syntézou vycházející z acetyl-CoA

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE