Biochemický slovník

angl. competitive enzyme inhibition, čistá reverzibilní inhibice, při níž inhibitor soutěží (kompetuje) o vazbu na enzym se substrátem. Často mají inhibitor a substrát podobnou chemickou strukturu a vážou se do stejného vazebného místa (viz také centrum aktivní). Z teorie chemických rovnováh vyplývá, že vysokou koncentrací substrátu lze inhibitor vytěsnit z vazby na enzym, a tím zrušit jeho působení. Proto také není hodnota limitní rychlosti přítomností inhibitoru ovlivněna; hodnota Michaelisovy konstanty se při kompetitivní inhibici zvyšuje. Jako kompetitivní inhibitory působí různá léčiva, která svou strukturou připomínají fyziologické substráty enzymů a brání tak jejich přeměně (např. antivitaminy).

též zpětnovazebná inhibice, angl. feedback enzyme inhibition, častý způsob komplexní regulace metabolismu, kdy klíčové enzymy jsou inhibovány (často nekompetitivně) produkty těchto drah. Tak intenzita glykolysy je brzděna ATP, fosfoenolpyruvátem a citrátem (a naopak urychlována ADP a AMP), inhibitorem několika enzymů citrátového cyklu jsou ATP a NADH, inhibitorem počáteční fáze biosyntézy pyrimidinových nukleotidů je cytidintrifosfat (CTP) atd. (srov. negativní zpětná vazba).

angl. noncompetitive enzyme inhibition, čistá reverzibilní inhibice, při níž vazba inhibitoru na enzym neovlivňuje vazbu substrátu.  Enzym má tedy specifické vazebné místo pro inhibitor a může existovat komplex enzym–substrát–inhibitor. Vazbou inhibitoru je porušena schopnost enzymu přeměňovat substrát, a to buď vyvoláním konformační změny polypeptidového řetězce, v jejímž důsledku se katalytické skupiny dostávají do nevýhodného postavení (inhibice allosterická), nebo omezením možnosti konformačních změn, které jsou pro průběh katalyzované reakce nezbytné. Z kinetického hlediska se systém chová tak, jako by bylo přítomno menší množství enzymu, neboť část je ho inaktivována vazbou inhibitoru. Hodnota Michaelisovy konstanty není tímto typem inhibice ovlivněna, je však snížena hodnota limitní rychlosti. Mechanismem nekompetitivní inhibice působí řada regulačních látek, které ovlivňují souhru metabolických procesů v buňkách (srov. např. inhibice enzymů koncovým produktem metabolické dráhy).

angl. enzyme inhibition by reaction product, reverzibilní inhibice, při níž je rychlost enzymové reakce snížena vazbou produktu do aktivního centra. Protože enzymové reakce jsou vždy vratné, mohou se alespoň některé z produktů reakce na enzym vázat a působit tak jako kompetitivní inhibitory. Tento typ inhibice se neprojevuje při studiu enzymové kinetiky metodou počátečních reakčních rychlostí; v reálných podmínkách v buňce je však v roztoku vždy přítomno jisté množství produktů reakce, které mohou enzym inhibovat. 

angl. enzyme inhibition by substrate, důsledek vazby více molekul substrátu do aktivního centra enzymu. Protože se substrát váže do aktivního místa několika nekovalentními vazbami, může se při vysoké koncentraci substrátu do tohoto místa vázat několik molekul, z nichž však ani jedna nemá vůči katalytickým skupinám vhodnou polohu a nemůže tedy být přeměněna. Tento typ inhibice se projevuje tím, že závislost počáteční reakční rychlosti na koncentraci substrátu vykazuje při jisté hodnotě koncentrace substrátu maximum (nelimituje k hodnotě V_lim).

angl. inhibitor, brzdící faktor, látka zpomalující průběh děje; např. v biochemii sloučenina blokující aktivitu enzymu, v ekologii cokoliv, co negativně ovlivňuje růst organismu nebo zastavuje jiný ekologický proces, v neurologii látka brzdící přenos signálu v nervové soustavě.

zahájení nebo započetí, angl. initiation, pojem užívaný v chemii zejména pro zahájení polymerační nebo řetězové reakce. V biochemii se o iniciaci hovoří v souvislosti se započetím replikace, transkripce a translace nebo zahájením řetězové radikálové reakce vyvolané oxidačním stresem.

též inkluzní tělíska nebo paraplasmatické útvary (starší označení), angl. inclusion bodies / cell inclusions, útvary v  cytosolu, v nichž neprobíhá metabolismus. Tvoří je bílkovinné krystaloidy, amyloplasty (škrobová zrna), anorganické krystaly nebo agregáty virových partikulí. Někteří autoři sem řadí i vakuoly. Mají nejčastěji zásobní funkci. Při syntéze rekombinantních bílkovin dochází často (zejména v bakteriích) k jejich nadprodukci a srážení ve formě inkluzních tělísek; lze je pak celkem snadno získat, obtížné však bývá jejich převedení do rozpustné biologicky aktivní formy.

hypoxanthinribosid, angl. inosine, nukleosid obsahující minoritní bázi hypoxanthin. Vyskytuje se volný v mase a v kvasnicích. Jeho fosfát (nukleotid) je součástí některých tRNA; je meziproduktem biosyntézy i odbourávání purinových nukleosidů.

angl. inositol, biologicky aktivní isomer 1,2,3,4,5,6-hexahydroxycyklohexanu, přesnějším názvem myo-inositol, dříve též mesoinositol. Jeho biosyntéza vychází z glukosy. Vyskytuje se nefosforylovaný a ve formě monofosforečných i bisfosforečných esterů ve fosfolipidech a fosfoproteinech. Inositol-1,4,5-trisfosfát (IP₃, viz fosfatidylinositoly) vzniká působením fosfolipasy C z fosfatidylinositol-4,5-bisfosfátu (PIP₂); jako druhý posel způsobuje zejména vyplavování vápenatých iontů z endoplasmatického retikula. Inositolhexakisfosfát se nazývá fytová kyselina a slouží jako zásobárna fosfátu v semenech rostlin.