Biochemický slovník

angl. immunochemistry, obor biochemie zabývající se imunoglobuliny a jejich interakcí s antigeny, především za účelem vypracování a aplikace bioanalytických metod umožňujích citlivě a specificky stanovit nejrůznější látky, jakož i buněčné patogeny. Předností imunochemických metod (viz např. ELISA, imunoelektroforéza, imunoprecipitace, radioimunoanalýza) je jejich mimořádná specifita; pokud je k dispozici vhodná protilátka proti stanovovanému antigenu, je možno určit jeho koncentraci v pestré směsi často velmi podobných látek, které jej doprovázejí v biologických materiálech. Jako příklad může sloužit stanovení bílkovinných hormonů v krevním séru, které má zásadní význam pro diagnostiku hormonálních poruch, ale i mnoha jiných typů onemocnění.

angl. immunoprecipitation, proces, při němž dochází díky specifickým interakcím antigenu s protilátkou ke vzniku (imuno)precipitátu. Vzhledem k tomu, že imunoglobuliny mají v molekule nejméně dvě identická vazebná centra pro daný antigen, mohou při vhodném koncentračním poměru obou partnerů vznikat polymerní, nerozpustné, a tedy snadno detegovatelné komplexy. Tohoto principu využívá celá řada imunochemických metod ke kvalitativnímu i kvantitativnímu stanovení antigenů, ale i jim příslušných protilátek (srov. aglutinace).

angl. immunosuppressives, látky tlumící až blokující imunitní odpověď organismu. Využívají se zejména pro tyto účely: 

• při transplantacích orgánů a tkání (např. kostní dřeně, srdce, ledvin, játer), aby se zbránilo reakci příjemce proti transplantované tkáni, ale i opačné reakci;  
• při léčbě autoimunitních onemocnění (např. revmatoidní artritidy, roztroušené sklerózy, systémového lupus erythematodes, Crohnovy choroby);
• při léčbě některých neautoimunitních zánětlivých onemocnění (např. antihistaminika působící proti alergické reakci vyvolané histaminem).

angl. inducer, nízkomolekulární látka usnadňující nebo přímo umožňující transkripci indukovatelného genu.

angl. genetic information, komplexní informace, jež determinuje vznik všech znaků a vlastností charakterizujících daný organismus a určujích jeho genotyp. Jednotkami genetické informace jsou geny. Genetická informace je v buňce zakódována do pořadí nukleových bází v DNA (analogicky je hudba v digitálním záznamu zakódována do pořadí jedniček a nul na CD disku). Genetická informace jednotlivého organismu je velmi rozsáhlá a záleží na podmínkách, které její části se budou realizovat. Při dělení buněk se musí každé dceřinné buňce předat úplná genetická informace; proto při něm semikonzervativním mechanismem replikace vznikají dvě identické kopie DNA. Genetická informace uložená v DNA se realizuje procesem transkripce, při němž se na principu doplňkovosti bází syntetizují všechny pro buňku potřebné druhy RNA.

angl. inhibition, útlum, potlačení, zpomalení sledovaného děje působením určité látky, inhibitoru. Pro regulaci metabolismu je zejména významná inhibice klíčových enzymů, ale také transportu látek biologickou membránou či inhibice signálu v signálních drahách.

angl. enzyme inhibition, děj, při němž je schopnost enzymu katalyzovat reakci snížena vazbou určité látky, inhibitoru. V důsledku navázání inhibitoru může enzym ztratit schopnost navázat substrát nebo schopnost ho přeměnit na produkt. Podle mechanismu působení rozlišujeme několik typů inhibice:

• nevratná (ireverzibilní) inhibice je způsobená pevnou (obvykle kovalentní) vazbou inhibitoru na enzym;
• vratná (reverzibilní) inhibice je vyvolaná inhibitorem, který může být z (nekovalentní) vazby na enzym odstraněn tím, že jeho koncentrace v prostředí klesne a vazebná rovnováha se posune směrem k disociaci; enzym tak může nabýt své původní aktivity. Při analýze reverzibilní inhibice vycházíme obvykle z modelu Michaelise a Mentenové (viz enzymy – kinetika) a rozlišujeme čisté inhibice (viz inhibice kompetitivní, nekompetitivní a akompetitivní) a inhibice smíšené, které nelze popsat jednoduchým kinetickým modelem.

angl. uncompetitive enzyme inhibition, čistá reverzibilní inhibice, při níž se inhibitor může vázat pouze na komplex enzym–substrát, nikoli však na volný enzym; vazbou inhibitoru je porušena schopnost enzymu přeměňovat substrát a nevzniká tedy produkt. Kinetickou analýzou lze prokázat, že při tomto typu inhibice jsou sníženy hodnoty Michaelisovy konstanty i limitní rychlosti, a to ve stejném poměru; platí tedy, že V_lim/V´_lim = K_m/K´_m, kde V_lim a K_m jsou hodnoty limitní rychlosti a Michaelisovy konstanty pro neinhibovanou reakci a V´_lim a K´_m odpovídající hodnoty pro reakci v přítomnosti určité koncentrace inhibitoru.

angl. allosteric enzyme inhibition, snížení aktivity enzymu vyvolané reverzibilní vazbou inhibitoru mimo oblast aktivního centra, kam se váže substrát (viz allosterie). Vazba inhibitoru vyvolává konformační změnu, v jejímž důsledku je enzym inaktivován. V užším smyslu se tento termín užívá pro zvláštní typ inhibice, při níž je vazbou inhibitoru ovlivňována kvarterní struktura oligomerních enzymů (viz allosterické enzymy); v tomto případě je vazbou inhibitoru stabilizována neaktivní prostorová struktura oligomerní enzymové molekuly.

angl. irreversible enzyme inhibition, typ inhibice, kdy je enzym nevratně modifikován chemickou reakcí s inhibitorem. Obvykle dochází ke změně chemické struktury vazebných nebo katalytických skupin v aktivním centru enzymu. Například sulfhydrylové skupiny cysteinu mohou být inaktivovány silnou vazbou iontů těžkých kovů, hydroxylové skupiny serinu modifikovány esterovou vazbou (se zbytkem kyseliny) či železo v hemové skupině zablokováno vazbou kyanidových iontů. Mnohé jedy působí jako inhibitory, když nevratně zničí klíčové enzymy metabolických nebo signálních drah; tento princip byl zneužit pro přípravu bojových chemických látek.