Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 7 (Další)
VŠE

H

hormony pohlavní

angl. sex hormones, steroidní hormony vylučované pohlavními žlázami (varlaty, vaječníky, v graviditě i placentou); dělíme je na androgeny (mužské, též samčí), estrogeny (ženské, samičí) a gestageny (ženské související s těhotenstvím).

hormony rostlinné

též fytohormony, angl. plant hormones, endogenní regulátory růstu a vývoje rostlin. Jsou analogické živočišným hormonům v tom, že místo jejich syntézy a vylučování může být vzdáleno od místa působení, jsou však obvykle mnohem méně specifické, mají tedy i širokou a mnohočetnou aktivitu. K nejdůležitějším fytohormonům patří auxiny a cytokininy, jakož i isoprenoidy gibereliny a abscisová kyselina (působící proti účinku většiny ostatních fytohormonů).

hormony – rozdělení podle biologického mechanismu působení

angl. hormones – classification based on activity mechanism, hormony mohou ovlivňovat buněčné procesy prostřednictvím ovlivňování:

exprese genetické informace, tedy biosyntézy bílkovin na úrovni transkripce a/nebo translace (steroidní hormony, růstový hormon aj.);
aktivity enzymů, zejména energetického metabolismu (např. adrenalin, insulin, glukagon);
propustnosti buněčné membrány (např. vasopresin).

Za výzkum týkající se mechanismu působení hormonů obdržel roku 1971 E. W. Sutherland Jr. Nobelovu cenu.

hormony – rozdělení podle chemické povahy

angl. hormones – classification based on chemical structure. Podle tohoto kritéria rozlišujeme:

peptidy a bílkoviny (např. hormony hypothalamu, hypofýzy, příštítných tělísek a slinivky břišní); jsou vylučovány procesem exocytózy do krevního řečiště a vážou se na membránové receptory cílových buněk, např. insulin, liberiny, statiny, glukagon, vasopresin;
deriváty aminokyselin, zejména tyrosinu a tryptofanu (hormony štítné žlázy a dřeně nadledvin), např. thyroxin, adrenalin, melatonin;
hormony steroidní, v tucích rozpustné (lipofilní) hormony, které v cílové buňce stimulují syntézu bílkovin (hormony kůry nadledvin a pohlavních žláz); procházejí membránami do nitra buněk, kde se vážou na specifické bílkovinné receptory a komplex hormonu s receptorem pak vstupuje do jádra, kde stimuluje syntézu specifické mRNA; krví je většina molekul steroidních hormonů přenášena ve vazbě na bílkovinný nosič; výchozí látkou pro jejich syntézu v těle živočichů je cholesterol, např. testosteron, progesteron, estrogen;
hormony odvozené od mastných kyselin (eikosanoidy), tkáňové hormony, jejichž prekursorem je arachidonová kyselina, např. prostaglandiny;
hormony povahy nízkomolekulárních látek (mnohé tkáňové hormony), např. oxid dusnatý.

hormony – rozdělení podle vztahu řídící a řízené buňky

angl. hormones – classification based on the relationship of controlling and regulated cells, viz hormony endokrinní, parakrinní a autokrinní.

hormony steroidní

angl. steroid hormones, hormony kůry nadledvin a pohlavních žláz, strukturně odvozené od cholesterolu, který je u živočichů prekursorem jejich biosyntézy. Díky své lipofilní povaze procházejí snadno membránami do nitra buněk, kde se vážou na specifické bílkovinné receptory. Komplex hormonu a receptoru pak vstupuje do jádra, kde stimuluje expresi příslušného genu (syntézu příslušné bílkoviny). V krvi se většina těchto hormonů váže na bílkovinný nosič.

Houssay Bernardo Alberto

argentinský fyziolog (1887–1962), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1947) za objevy role hormonů předního laloku hypofýzy v metabolismu sacharidů. Ve věku 14 let byl přijat ke studiu farmacie na univerzitu v Buenos Aires, kde promoval v 17 letech. Současně studoval medicínu; v roce 1911 získal za svou diplomovou práci týkající se hypofýzy univerzitní cenu. Patřil k čelným pracovníkům fyziologického ústavu lékařské fakulty. V roce 1943 byl pro své demokratické politické názory zbaven funkce ředitele; ačkoliv mu mnohá renomovaná zahraniční pracoviště nabízela možnost uplatnění, zůstal pracovat v ústavu, který pomáhal vybudovat; roku 1955 byl po změně režimu opět jmenován ředitelem. Jeho hlavní vědecký zájem se soustředil na endokrinní systém, zejména na úlohu hormonů předního laloku hypofýzy v metabolismu sacharidů a jejich uplatnění při diabetu. Pracoval však i v mnoha dalších oblastech fyziologie a farmakologie, studoval krevní oběh, dýchání, imunitu, nervový a trávicí systém.

Huber Robert

Robert Huber německý strukturní biolog (nar. 1937), Nobelova cena (chemie, 1988) za určení trojrozměrné struktury fotosyntetického reakčního centra (spolu s H. Michelem a J. Diesenhoferem). Od svých studií chemie na Technické univerzitě v Mnichově se věnoval krystalografické analýze molekul, zejména enzymů a jejich komplexů s inhibitory. Později se zabýval též imunoglobuliny; jím studovaný Fc fragment imunoglobulinů byl prvním glykoproteinem, jehož struktura byla spolehlivě určena. Jako jeden z prvních se začal soustavně zabývat molekulovou dynamikou. Patří k průkopníkům rentgen-krystalografické analýzy proteinů, přičemž vyřešení struktury fotosyntetického reakčního centra, na němž se podílel, patří k jeho největším vědeckým úspěchům. V letech 1971–2005 byl ředitelem Institutu Maxe Plancka pro biochemii v Mnichově.

hybridizace buněk

angl. cell hybridization, v genovém inženýrství uměle vyvolaná fúze buněk; vzniklá hybridní buňka si zachovává určité vlastnosti obou původních buněk. Postupu hybridizace se využívá např. v hybridomových technologiích.

hybridizace DNA

angl. DNA hybridization, uměle vyvolaný proces, při němž se na základě komplementarity bází váže jednořetězcová DNA s jednořetězcovou DNA nebo RNA. Tato reakce má význam zejména při ověřování sekvence studované DNA (testuje se, zda se na ni váže DNA sonda), při iniciaci polymerasové řetězové reakce, při sekvenování DNA apod.