Biochemický slovník

• Vysoká homologie funkčně totožných bílkovin (např. cytochromu-c) a zejména rRNA u různých organismů se považuje za důkaz toho, že tyto druhy jsou vývojově příbuzné.
• Je-li známo prostorové uspořádání jedné bílkoviny a druhá bílkovina je s ní vysoce homologní, lze předpokládat, že má i podobnou prostorovou strukturu.
• Totéž platí o homologních strukturních doménách v rámci jedné bílkoviny.
• Jsou-li dvě bílkoviny (nebo jejich části) vysoce homologní, lze předpokládat, že mají i stejnou funkci.

anglický biochemik (1861–1947), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1929) za objev vitaminů stimulujících růst. Vystudoval chemii a medicínu. V roce 1901 objevil aminokyselinu tryptofan a v dalších letech ukázal, že tuto kyselinu i některé další aminokyseliny je nutno považovat esenciální faktory živočichů. Později prokázal, že ani tyto aminokyseliny nemohou zajistit růst heterotrofních organismů; začal uvažovat o dalších esenciálních faktorech, které byly později nazvány vitaminy. V roce 1907 spolu s W. Fletcherem dokázali, že pracující sval akumuluje laktát; na tento objev navázali ve svých výzkumech A. V. Hill a O. Meyerhof. V roce 1921 izoloval tripeptid, který nazval glutathion, a prokázal, že je nutný pro zpracování kyslíku v buňkách (jedná se o významný antioxidant). V roce 1925 byl povýšen do šlechtického stavu.

angl. autocrine hormones, hormony působící zpětně na typ buněk, které je vylučují; jedná se zejména o regulační bílkoviny (cytokiny) vylučované buňkami imunitního systému (lymfocyty aj.).

též systémové, angl. endocrine hormones, hormony vylučované do krve, která je přenáší na vzdálená místa v těle. Jsou tvořeny ve specializovaných endokrinních žlázách (žlázách s vnitřní sekrecí), ve specializovaných endokrinních buňkách jiných orgánů (např. Langerhansovy ostrůvky ve slinivce břišní) nebo ve tkáňových buňkách orgánů, jejichž hlavní funkce je jiná než endokrinní (např. natriuretický peptid v srdci, renin v ledvinách). Působí často na velké množství cílových buněk různého typu (např. hormony štítné žlázy nebo růstový hormon hypofýzy působí na většinu buněk těla); nicméně i endokrinní hormony uvolňované do krve mohou působit na jediný typ buněk (např. thyreotropní hormon vylučovaný hypofýzou působí pouze na buňky štítné žlázy nebo liberiny a statiny hypothalamu působí pouze na adenohypofýzu). Viz také heslo žlázy endokrinní.

též tkáňové nebo lokální, angl. paracrine hormones, působí v bezprostředním okolí místa svého vzniku (např. hormony trávicího ústrojí, prostaglandiny, oxid dusnatý, neuromodulátory, eikosanoidy); nejsou tedy přenášeny tělními tekutinami. Z definice vyplývá, že mezi tkáňové hormony by mohly být zahrnuty i neurotransmitery; nicméně tyto důležité látky, zajišťující chemickou komunikaci nervových buněk prostřednictvím synapsí, se mezi hormony obvykle nezahrnují.