Biochemický slovník

anglický fyziolog (1886–1977), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1922) za objevy týkající se produkce tepla ve svalech. Vystudoval matematiku a fyziologii a patří k zakladatelům biofyziky; na univerzitě přednášel i fyzikální chemii. Již před první světovou válkou exaktními metodami studoval produkci tepla ve svalu; podařilo se mu prokázat, že sval nepotřebuje kyslík pro kontrakci, ale že jej následně využívá pro regeneraci. Analogická velmi citlivá měření prováděná na nervové tkáni ukázala, že zde vzniká teplo v souvislosti s průchodem nervového impulsu. Odvodil také rovnici, která popisuje sigmoidní průběh saturace hemoglobinu kyslíkem v závislosti na jeho parciálním tlaku (viz Hillova rovnice). Za své zásluhy ve vědě i ve válečném úsilí v obou světových válkách získal mnohá britská (povýšen do šlechtického stavu) i zahraniční ocenění.

angl. histamine, biogenní amin vznikající dekarboxylací histidinu. Je produkován řadou buněk, zejména však bílými krvinkami a nervovými buňkami. Primárně funguje lokálně jako neurotransmiter. Pokud je produkován ve vysokém množství, např. v reakci na silný alergen (viz alergie), vyvolává efekt v rozsáhlejším okrsku tkáně (např. otok po bodnutí hmyzem) nebo i v celém organismu (anafylaktický šok).

anglická chemička (1910–1994), Nobelova cena (chemie, 1964) za určení struktury biochemicky důležitých látek metodou rentgenové krystalografie. Narodila se v Káhiře, kde její otec, Angličan, působil jako poradce Egyptského vzdělávacího systému a posléze jako archeolog na různých místech Blízkého Východu. Studovala v Oxfordu chemii a archeologii, již od druhé poloviny 30. let se věnovala rozvíjení rentgen-krystalografických metod. Nobelovu cenu získala za úspěchy, jichž dosáhla při studiu penicilinu a zejména vitaminu B12, jehož mimořádně složitou strukturu se podařilo objasnit právě pomocí krystalografických technik. V roce 1969 publikovala úplnou prostorovou strukturu dimerní molekuly peptidového hormonu insulinu.

americký biochemik (1922–1993), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1968) za objev genetického kódu a vysvětlení jeho funkce při syntéze bílkovin (spolu s M. W. Nirenbergem a H. G. Khoranou). Vystudoval organickou chemii. V 60. letech se svými spolupracovníky prokázal, že molekuly tRNA spolurozhodují o zařazení požadované aminokyseliny při syntéze proteinů a vyvinul metody separace jednotlivých typů tRNA. V roce 1965 určil primární strukturu tRNA^Ala a ukázal, že struktury jednotlivých tRNA jsou sekvenčně homologní i strukturně homologní.