Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 7 (Další)
VŠE

H

hemoglobin

zkratka Hb; angl. hemoglobin / haemoglobin, červená krevní

bílkovina, která umožňuje přenos dýchacích plynů mezi plícemi a tkáněmi. Je nejrozšířenějším proteinem přenášejícím kyslík u živočichů, je přítomen v červených krvinkách všech obratlovců a rozpuštěn v krvi některých bezobratlých. Molekula hemoglobinu je vybudována ze dvou typů jednořetězcových polypeptidových podjednotek označovaných α a β, které tvoří kompaktní symetrický tetramer α₂β₂. Podjednotky mají přibližně stejnou délku polypeptidového řetězce a podobnou primární i prostorovou strukturu. Každá obsahuje jednu hemovou skupinu, která je schopna na svůj ion Fe²⁺ reverzibilně vázat molekulu O₂. Vazba molekuly kyslíku na první vazebné centrum tetramerní molekuly usnadňuje vazbu na další centra (pozitivní homotropní allosterický efekt); tento jev způsobuje, že saturační křivka hemoglobinu (závislost saturace na parciálním tlaku kyslíku) podobně jako u allosterických enzymů není hyperbolická, ale sigmoidní. Z deoxygenovaného hemoglobinu (deoxyhemoglobinu, Hb) vzniká oxygenovaný hemoglobin (oxyhemoglobin, HbO₂). Deoxyhemoglobin má vyšší afinitu k iontům vodíku (je slabší kyselinou) než oxyhemoglobin, což má významné fyziologické důsledky (Bohrův efekt). Hemoglobin na své železo snadno váže oxid uhelnatý (CO); proto i při malé koncentraci CO ve vdechovaném vzduchu vzniká karboxyhemoglobin (HbCO), což snižuje schopnost krve přenášet kyslík. Hemoglobin plodu (fetální Hb, HbF) má vyšší afinitu ke kyslíku než hemoglobin dospělých, což usnadňuje přenos kyslíku z krve matky do krve plodu. Nedostatek hemoglobinu nebo poruchy jeho tvorby se vyskytují při různých typech anémií; srpkovitá anémie bylo první onemocnění, u něhož bylo prokázáno, že je způsobeno mutací jediné bílkoviny.

hemoglobin glykovaný

angl. glycated hemoglobin, zkr. HbA_1c, vzniká nevratnou neenzymovou modifikací volné aminoskupiny na N-konci β-řetězce hemoglobinu glukosou. Procentuální poměr glykovaného a neglykovaného ("normálního") hemoglobinu v červených krvinkách je proto přímo úměrný době "života" červených krvinek (průměrně 120 dní) a zejména průměrné dlouhodobé koncentraci glukosy v krvi (viz glykémie). Laboratorní měření tohoto poměru se využívá jako nejdůležitější parametr, dovolující určit u diabetiků dlouhodobou koncentraci glukosy, a tím i kompenzaci onemocnění.

hemokoagulace

též koagulace krve nebo krevní srážení, angl. hemocoagulation, viz fibrinogen a fibrin, též koagulační kaskáda.

hemopexin

angl. hemopexin / haemopexin, sérový glykoprotein (BAF). Ze všech známých proteinů má nejvyšší afinitu k hemu. Pro hem-hemopexinový komplex, který vzniká z uvolněného hemu v krvi, mají jaterní buňky specifický receptor. Touto cestou se hem z hemoglobinu, který se do plasmy dostal v důsledku hemolýzy červených krvinek, dostává do jaterních buněk, kde je hem katabolizován na bilirubin.

hemoproteiny

angl. hemoproteins, bílkoviny, obsahující hem jako prostetickou skupinu.

hemostáza

angl. hemostasis, soubor procesů zabraňujících krvácení a zajišťujících tak stálý objem krve mechanismy hemokoagulace za účasti rozpustných faktorů srážení krve, krevních destiček a buněk cévních stěn; do hemostatických procesů řadíme i následné rozpouštění krevní sraženy (viz fibrinolýza).

Hench Philip Showalter

americký lékař (1896–1965), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1950) za objevy týkající se hormonů kůry nadledvin, jejich struktury a biologické funkce (spolu s T. Reichsteinem a C. E. Kendallem). Již od 20. let se zabýval metodami léčby reumatoidní artritidy (bolestivého kloubního onemocnění). Všiml si, že při žloutence nebo v těhotenství bolesti kloubů ustupují. Z toho usoudil, že toto onemocnění je způsobeno spíše hormonální poruchou než bakteriální infekcí. V roce 1942 vstoupil do armády a působil jako ředitel Centra pro reumatismus; do civilu se vrátil s hodností plukovníka. Poté, co se C. E. Kendallovi, pracujícím na stejné klinice, podařilo syntetizovat steroidní hormon kortison, použili v letech 1948–49 tuto látku k léčbě; kortison se pak stal klíčovým lékem používaným proti různým zánětlivým procesům.

heparin

angl. heparin, kyselý mukopolysacharid obsahující esterově vázané sulfátové zbytky. Zabraňuje srážení krve tím, že inhibuje konverzi prothrombinu na thrombin a následně i fibrinogenu na fibrin. Užívá se jako antikoagulační činidlo v hematologii. Heparin používaný ve farmacii se získává z tkání poražených zvířat, například z prasečích střev nebo kravských plic.

Hershey Alfred Day

Alfred D. Hershey americký bakteriolog a genetik (1908–1997), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1968) za objev replikace virů a jejich genetické struktury (spolu s S. E. Luriou a M. L. H. Delbrückem). Studoval chemii, doktorát z bakteriologie získal na Washingtonově universitě v St. Luis. Spolu s výše zmíněnými kolegy studoval interakci bakteriofágů s bakteriemi a zjistil, že pokud dva viry infikují stejnou bakteriální buňku, mohou si vyměnit genetickou informaci. V roce 1952 se mu spolu s dalšími kolegy podařilo definitivně prokázat, že nositelkou genetické informace nejsou bílkoviny, ale DNA. Po jeho smrti další významný virolog, Frank Stahl, napsal: "Naše bakteriofágová církev je vedena svatou trojicí: zakladatelská role Delbrücka z něj učinila papeže, pilný Luria působil jako sociálně citlivý kněz a Hershey je naším světcem."

Hershko Avram

Avram Hershko izraelský biochemik maďarského původu (nar. 1937 v Karcagu), Nobelova cena (chemie, 2004) za objev ubiquitinem zprostředkovaného odbourávání proteinů (spolu s I. Rosem a A. Ciechanoverem). Během války byl vězněn v několika koncentračních táborech. Jeho otec byl přinucen pracovat pro armádu a padl do sovětského zajetí; rodina se s ním setkala až po čtyřech letech. V roce 1950 emigroval s rodinou do Izraele, kde vystudoval chemii a medicínu. V 60. letech působil na Fox Chase Cancer Center University of Yale (USA), kde ve spolupráci s oběma zmíněnými nobelisty provedl základní experimenty související s objevem ubiquitinu (podrobněji viz I. Rose).