Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  (Další)
  VŠE

F

fosfoenolpyruvát

přesněji 2-fosfoenolpyruvát, zkr. PEP, angl. phosphoenolpyruvate, důležitá makroergická sloučenina, meziprodukt glykolysy a glukogenese, akceptor CO2 v cyklu C4-rostlin. Svůj fosfátový zbytek může předat ADP za vzniku ATP a pyruvátu (substrátová fosforylace).

fosfofruktokinasa

angl. phosphofructokinase, EC 2.7.1.11, enzym zodpovědný za regulaci glykolysy u savců. Katalyzuje fosforylaci fruktosa-6-fosfátu: fruktosa-6-fosfát + ATP → fruktosa-1,6- bisfosfát + ADP. Jaterní enzym je allostericky inhibován meziprodukty glykolysy a citrátového cyklu (fosfoenolpyruvátem a citrátem) a především ATP (indikátor "energetického dostatku"); jejich vazbou je enzym stabilizován v neaktivním stavu a tím je snížena jeho afinita k fruktosa-6-fosfátu. ADP a AMP (indikátory "energetické nouze") naopak stabilizují enzym v aktivním stavu a zvyšují tak afinitu k substrátům (fruktosa-6-fosfát a ATP). Tento enzym je také regulován hormonálně prostřednictvím insulinu.


fosfolipasy

angl. phospholipases, skupina hydrolas, které štěpí fosfolipidy, zejména fosfatidy. Podle místa štěpení fosfatidů je 
dělíme na fosfolipasu A1 (EC 3.1.1.32) odštěpující mastné kyseliny v poloze 1 glycerolu (např. palmitovou kyselinu z fosfolipidu na obr.), fosfolipasu A2 (EC 3.1.1.4, odštěpující olejovou kyselinu v poloze 2 ),  fosfolipasu C (EC 3.1.4.3) štěpící vazbu mezi fosfátem a diacylglycerolem (na obr., vzniká IP3), a fosfolipasu D (EC 3.1.4.4), odštěpující alkohol z fosfatidové kyseliny (na obr., vzniká inositol-4,5-bisfosfát). Běžně se užívají zkratky PLA1, PLA2, PLC a PLD. Fosfolipasy se podílejí na odbourávání fosfolipidů, některé z nich, zejména PLC a PLD, hrají významnou roli při přenosu signálu (viz fosfatidylinositoly).

fosfolipidy

angl. phospholipids, lipidy obsahující fosfátový zbytek; biologicky velmi významná skupina složených lipidů, tvořících základní složku biologických membrán. Chemicky to jsou zejména:
Hydrolýzou některých membránových fosfolipidů fosfolipasami vznikají druzí poslové.

fosfoproteiny

angl. phosphoproteins, složené bílkoviny, jejichž prostetickou skupinou je kyselina fosforečná (resp. anorganický fosfát), většinou vázaná na hydroxylové skupiny postranních řetězců serinu, threoninu nebo tyrosinu esterovou vazbou. Dočasná fosforylace enzymů patří k nejdůležitějším způsobům regulace jejich aktivity. Trvale fosforylované bílkoviny jsou obsaženy ve velkém množství v mléce (kasein) a ve vejcích (ovalbumin, fosfovitin); mezi trvalé fosfoproteiny patří i pepsin.

fosforylace

angl. phosphorylation, připojení zbytku kyseliny fosforečné, lépe řečeno enzymově katalyzovaná tvorba jejích esterů či anhydridů. Nejčastějším způsobem fosforylace je přenos zbytku kyseliny fosforečné z  ATP na substrát (např. ATP + glukosa → ADP + glukosa-6-fosfát); tuto reakci katalyzují fosfotransferasy zvané kinasy. Fosforylace se významně podílí na regulaci biologických dějů (viz enzymy – regulace aktivity, též proteinkinasy). Opačný děj (defosforylace), tj. odstranění fosfátové skupiny z organické molekuly, je zprostředkován skupinou enzymů zvaných fosfatasy. Velmi významné jsou fosforylace, jimiž se syntetizuje ATP z ADP (viz fosforylace membránová, fosforylace oxidační a fosforylace substrátová, též fotofosforylace).

fosforylace membránová

angl. membrane phosphorylation, reakce, při níž je k molekule ADP připojován (anorganický) fosfátový zbytek: ADP + Pi  → ATP + H2O, přičemž tato endergonická reakce získává energii tím, že je spřažena s pasivním transportem protonů biologickou membránou; probíhá tedy na úkor proton-motivní síly. Proces je katalyzován ATP-synthasou. Proton-motivní síla nutná pro tento děj je generována oxidačně-redukčními reakcemi buď v dýchacím řetězci (viz fosforylace oxidační), nebo ve světlé fázi fotosyntézy (viz fotofosforylace).

fosforylace oxidační

též oxidativní, angl. oxidative phosphorylation, membránová fosforylace u organismů využívajících dýchací řetězec pro generování proton-motivní síly, jeden z nejdůležitějších procesů bioenergetiky. Konečným akceptorem elektronů v dýchacím řetězci může být molekulový kyslík (proto též fosforylace aerobní) nebo jiný extracelulární akceptor elektronů, např. dusičnanový nebo síranový ion (viz anaerobní respirace). Primárním "dodavatelem" elektronů do tohoto procesu jsou u organotrofních organismů organické látky (resp. redukované kofaktory), u chemolithotrofních organismů látky anorganické (sulfan, amoniak, Fe2+ apod.).

fosforylace substrátová

angl. substrate-level phosphorylation, vedle membránové fosforylace jediný způsob syntézy nukleosidtrifosfátů, zejména ATP. Jedná se buď o přenos fosfátového zbytku z makroergického substrátu (fosfoenolpyruvátu, 1,3-bisfosfoglycerátu, kreatinfosfátu) na ADP pomocí enzymů z třídy transferas, nebo o obrácenou reakci katalyzovanou ligasou (např. sukcinyl-CoA + GDP + Pi  → sukcinát + CoA + GTP, sukcinyl-CoA-ligasa, EC 6.2.1.4, reakce citrátového cyklu).

fosforylasy

angl. phosphorylases, skupina enzymů z třídy transferas (EC 2.4.1.-), které katalyzují vznik fosforečných esterů sacharidů přenosem cukerného zbytku z oligosacharidu nebo polysacharidu na anorganický fosfát. Nejdůležitější reakcí tohoto typu je přenos zbytku glukosy z glykogenu na fosfátový ion za vzniku glukosa-1-fosfátu: (glukan)n + Pi  → (glukan)n-1 + glukosa-1-fosfát (glykogenfosforylasa, EC 2.4.1.1)

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  (Další)
  VŠE