Biochemický slovník

angl. aerobic fermentation, procesy, při nichž ve fermentoru působí mikroorganismy za aerobních podmínek (např. aerobní stupeň čištění odpadních vod, fermentační výroba kyseliny citronové - srov. fermentace nepravá); nepříliš vhodný, avšak v praxi používaný termín.

též nepravé kvašení, angl. false fermentation, aerobní metabolický typ některých chemoorganotrofů, u nichž se výchozí organický substrát neoxiduje až na CO₂ a H₂O, ale konečným produktem je organická látka (obvykle organická kyselina, srov. aerobní fermentace). Průmyslově se využívá zejména octové kvašení (bakteriální oxidace ethanolu na octovou kyselinu), oxidace glukosy na glukonovou kyselinu a přeměna sacharidů nebo n-alkanů na citronovou kyselinu.

angl. pheromones, chemické látky uvolňované živočichy (bezobratlými a obratlovci, tedy i člověkem) do prostředí, kde ovlivňují chování nebo vývoj jiných jedinců téhož druhu (sexuální pachy vábící druhé pohlaví, látka produkovaná včelí královnou zabraňující vývoji jiných královen ve společenství aj.). Významnou informační roli hrají feromony zejména u hmyzu. Feromony s vábícím účinkem se používají např. jako náplň do feromonových lapáků k sledování četnosti hmyzích škůdců. U savců je účinkům feromonů připisován např. jev přirozené synchronizace říje hospodářských zvířat (prasnic) ve velkochovech. Opakem feromonu je alomon, látka, která působí naopak na jedince cizího druhu a může sloužit k obraně před predátory, k lákání kořisti (např. u pavouků) apod.

angl. ferredoxins, skupina peptidů (kolem 55 aminokyselin) přenášejících elektrony od jednoho enzymového systému ke druhému; samy však nevykazují enzymovou aktivitu. Obsahují nehemově vázané železo (viz FeS-proteiny). Uplatňují se především ve fotosyntéze, jakož i při fixaci atmosférického dusíku a oxidu uhličitého bakteriemi.

angl. ferritin, nejdůležitější bílkovina skladující železo v savčím organismu. Molekula ferritinu tvořená 24 identickými podjednotkami má celkovou molekulovou hmotnost 445 kDa a může skladovat až 4 300 atomů železa (resp. iontů Fe³⁺). Nachází se především ve slezině, játrech, kostní dřeni a retikulocytech (nezralé erythrocyty).

angl. fibrin, bílkovinná struktura nerozpustná ve vodě, produkt koagulace krve. Vzniká z bílkoviny fibrinogenu přítomné v krevní plasmě, a to účinkem enzymu thrombinu za přítomnosti vápenatých iontů. Thrombin odštěpuje z peptidových řetězců fibrinogenu dva páry peptidů, označovaných fibrinopeptidy  A a B, a převádí ho tak na aktivní formu - fibrinmonomer; jeho samovolnou polymerací vzniká fibrinové vlákno. Ve vzniklém polymeru se působením specifického enzymu vytvářejí příčné kovalentní vazby mezi postranními řetězci glutamové kyseliny a lysinu, čímž se fibrin stabilizuje. Při poranění cév tak vzniká, s pomocí dalších účastníků tohoto procesu (krevní destičky, erythrocyty), poměrně pevná struktura (krevní sraženina), která zabraňuje dalšímu krvácení.

angl. fibrinogen, jedna z největších a nejhojnějších bílkovin krevní plasmy, je obsažen také v krevních destičkách. Je tvořen dvěma trojicemi polypeptidových řetězců Aα, Bβ a γ, propojených disulfidovými můstky. Symboly Aα a Bβ označují kompletní polypeptidové řetězce s fibrinopeptidy A a B, které se odštěpují thrombinem; tím se molekula fibrinogenu převede na aktivní formu - fibrin, který následně polymeruje a vytváří krevní sraženinu (koagulum).

angl. fibrinolysis, enzymově řízené rozpouštění fibrinové sraženiny v organismu. Rozhodující roli zde hraje proteasa plasmin (EC 3.4.21.7), vyskytující se v plasmě ve formě neaktivního zymogenu plasminogenu. Fibrinolýza může být urychlena podáním léčiv ze skupiny fibrinolytik, která zasahují do procesu rozpouštění krevní sraženiny tím, že aktivují (přímo nebo nepřímo) přeměnu plasminogenu na plasmin. Fibrinolytika se podávají např. při infarktu myokardu, plicní embolii a arteriální trombóze.