Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 (Další)
VŠE

D

diacylglyceroly

zkratka DAG, angl. diacylglycerols, diestery glycerolu s vyššími mastnými kyselinami. Biochemicky jsou

důležité 1,2-diacylglyceroly, které vznikají v buněčné membráně z fosfatidů (především z fosfatidylinositol-4,5-bisfosfátu) působením enzymu fosfolipasa C (EC 3.1.4.11). Diacylglyceroly působí v membráně jako druzí poslové; aktivují enzym proteinkinasu C, která dále ovlivňuje řadu dějů probíhajících v buňce (např. propustnost iontových kanálů a aktivitu dalších enzym.

dialýza

angl. dialysis, proces, při němž jsou z roztoku (obvykle makromolekulární látky) odstraňovány malé molekuly a ionty

tím, že se dialyzovaný roztok oddělí od většího objemu jiného roztoku semipermeabilní membránou, kterou malé částice procházejí; po čase se koncentrace nízkomolekulárních látek v obou roztocích vyrovnají. Tento laboratorní postup se využívá též pro převedení makromolekulární látky do roztoku o jiném složení. V současné době se vyrábějí semipermeabilní dialyzační membrány s definovanou velikostí pórů, pomocí nichž lze dosti přesně zvolit velikost molekul, které ještě mají membránou procházet.

diastereoisomery

též diastereomery, angl. diastereoisomers, stereoisomery látky, která má více stereogenních center (např. aldohexosy D-glukosa, D-mannosa a D-galaktosa). Diasteroisomery se liší konfigurací na jednom nebo několika centrech, ne však na všech (pak by se jednalo o enantiomery). Zvláštním druhem diastereoisomerů jsou epimery a anomery. Diastereoisomery se navzájem liší fyzikálními vlastnostmi i chemickou reaktivitou.

Diesenhofer Johann

strukturní biolog (nar. 1943) , Nobelova cena (chemie, 1988) za určení trojrozměrné struktury fotosyntetického reakčního centra (spolu s R. Huberem a H. Michelem). Narodil se v Německu, fyziku studoval v Mnichově, od roku 1988 působí v USA. Jeho zájem o krystalografii ho přivedl ke studiu prostorového uspořádání bílkovin. Podílel se na objasnění struktury řady proteinů; účastnil se také prací na vylepšení potřebného softwaru. V roce 1982 se v Institutu Maxe Plancka podílel na překvapivě úspěšném projektu, zabývajícím se strukturou fotosyntetického reakčního centra bakterie Rhodopseudomonas viridis. Byl to na jedné straně veliký metodický úspěch, neboť byla určena struktura obrovského nadmolekulového membránového komplexu, na druhé straně se tak podařilo vysvětlit celou řadu otázek, spojených s komplexním procesem bakteriální fotosyntézy.

diferenciace buněk

angl. cell differenciation, biologický proces, při němž z nediferencované buňky (viz kmenové buňky) postupně vznikají buňky různých typů. Tak z oplodněného vajíčka vzniknou postupnou diferenciací všechny typy buněk mnohobuněčného organismu; podobně z pluripotentní kmenové buňky kostní dřeně vznikají diferenciací všechny typy krevních tělísek (erythrocyty, leukocyty a destičky). U rostlin může být, na rozdíl od živočichů, diferenciace vratná; probíhá např. při vegetativním množení.

difosfát

též pyrofosfát nebo pyrrofosfát, angl. diphosphate, pyrophosphate nebo pyrrophosphate,

anion kyseliny difosforečné, zkr. PP_i. Vzniká působením ligas, tvořících AMP (např. aminoacyl-tRNA-ligasy), nebo při replikaci a transkripci, kdy se z nukleosidtrifosfátů odštěpuje difosfát a nukleosidmonofosfát se začleňuje do rostoucí nukleové kyseliny. Ve všech buňkách je přítomen enzym difosfatasa, který difosfát hydrolyticky štěpí.

difosfatasa anorganická

starší název pyrofosfatasa nebo pyrrofosfatasa, angl. inorganic diphosphatase nebo pyrophosphatase, enzym ze třídy hydrolas (EC 3.6.1.1), katalyzující reakci: PP_i + H₂O → 2 P_i. Je přítomna v cytosolu a mitochondriích všech buněk. Tím, že odstraňuje produkt, zvyšuje energetický výtěžek všech reakcí, v nichž vzniká anorganický difosfát (např. ligasové reakce tvořící AMP, replikace, transkripce, syntéza CDP-diacylglycerolu a UDP-glukosy).

difuze usnadněná

angl. facilitated nebo mediated diffusion, dnes již méně používané označení typu pasivního membránového transportu, kdy částice procházejí membránou pomocí nějaké jiné molekuly, např. pomocí permeasy či za účasti ionoforů (srov. volná difuze).

difuze volná

angl. simple diffusion / physical diffusion, pasivní transport molekul přímo lipidovou dvojvrstvou nebo náhodně vznikajícími mikropóry v ní. Tímto způsobem jsou transportovány malé nenabité molekuly (např. močovina, molekuly plynů) nebo hydrofobní molekuly (např. steroidní hormony či různá xenobiotika), které se v lipidovém kontinuu membrány dočasně rozpouštějí. Většinou se do této kategorie transportu nezahrnuje transport trvalými póry, spojujícími jednotlivé kompartmenty eukaryotní buňky, ani transport štěrbinovými spojeními.

dihelix DNA

též dvojitý helix, dvojšroubovice nebo dvoušroubovice, angl. double helix, struktura, v níž jsou dva

polydeoxyribonukleotidové řetězce, uspořádané protisměrně (ve smyslu orientace konců 3′→ 5′), svinuty do tvaru šroubovice kolem společné osy. Toto prostorové uspořádání je stabilizováno vzájemnými interakcemi sousedních pater bází jakož i vodíkovými můstky, které propojují komplementární báze obou řetězců. Dihelix DNA je poměrně proměnlivá prostorová struktura; může se různě ohýbat a natahovat. Funkčně nejvýznamnější změnou prostorové struktury DNA je částečné rozpletení, k němuž dochází při replikaci a transkripci. Za příspěvek k objasnění molekulární struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos informace v živých systémech získali F. H. C. Crick, J. D. Watson a M. H. F. Wilkins roku 1962 Nobelovu cenu.