Biochemický slovník

též autoimunitní choroby, angl. autoimmune diseases, onemocnění způsobená protilátkami, které organismus syntetizuje proti svým vlastním tkáňovým strukturám, zejména proteinům. K nejvýznamnějším z mnoha těchto chorob patří roztroušená skleróza, při níž jsou produkovány protilátky proti myelinu nervových vláken, nebo diabetes mellitus (cukrovka) I. typu, kdy jsou buňky produkující insulin ničeny vlastními protilátkami.

angl. chromatin, materiál jader eukaryotních buněk; nukleoproteinový komplex tvořený DNA vázanou na histony a další bílkoviny. V nedělícím se jádru lze mikroskopicky rozlišit euchromatin, kde probíhá transkripce, a heterochromatin, který je transkripčně inaktivní. V průběhu dělení buňky (při mitóze i meióze) chromatin kondenzuje a vytváří mikroskopicky rozlišitelné chromosomy.

angl. chromatography, velká skupina separačních metod, založených na rozdílné afinitě dělených látek ke stacionární (nepohyblivé) a mobilní fázi. Chromatografické metody patří v současnosti k nejdůležitějším metodám, které umožňují analyzovat složité směsi biologických molekul (analytické provedení pokusů) nebo vybrané složky směsi izolovat (preparativní provedení).

• podle skupenství mobilní fáze: a) plynová, angl. gas chromatography, GC, b) kapalinová, angl. liquid chromatography, LC (zejména ve zkratce HPLC);
• podle uspořádání systému: a) na sloupci (stacionární fáze je ve tvaru sloupce, který se běžně nazývá kolona, odtud též termín kolonová chromatografie), b) v plošném uspořádání (nosičem je papír, viz papírová chromatografie, nebo tenká vrstva stacionární fáze rozprostřená na inertní podložce – odtud též chromatografie na tenké vrstvě, angl. thin-layer chromatography, TLC); c) vsádková, angl. batch chromatography, kdy se na stacionární fázi nejdříve z roztoku (např. v kádince) naadsorbují dělené látky, stacionární fází se pak naplní kolona a nakonec se dělené látky z kolony postupně vymyjí vhodnou mobilní fází;
• podle složení mobilní fáze: a) isokratické dělení (mobilní fáze má po celou dobu dělení konstantní složení), b) dělení s proměnlivým složením mobilní fáze (v tomto případě se obvykle některé složky dělené směsi nejdříve pevně adsorbují na stacionární fázi, ostatní složky vzorku se mobilní fází vymyjí, poté se náhle nebo postupně mění složení mobilní fáze a zachycené látky se postupně z kolony vymývají);
• podle separačního principu: chromatografie a) adsorpční (látky se na stacionární fázi adsorbují), b) rozdělovací (stacionární fází je kapalina, zachycená na pevný nosič, dochází tak k rozdělení mezi dvě nemísitelné kapaliny, např. chromatografie papírová nebo chromatografie na tenké vrstvě), c) iontově-výměnná (stacionární fází je ionex, s nímž dělené látky, především ionty, interagují elektrostaticky), d) s hydrofobní interakcí (stacionární fáze má nepolární charakter a dělené látky s ní interagují prostřednictvím hydrofobních interakcí), e) gelová permeační (stacionární fázi tvoří gel s póry o určitém průměru, látky se dělí podle velikosti a tvaru molekul); f) bioafinitní (využívá se specifické interakce molekul). Často se uplatňuje více těchto principů při jednom chromatografickém uspořádání.

angl. bioaffinity chromatography, chromatografická metoda využívající specifické interakce, obvykle biologické povahy (enzym–substrát, enzym–inhibitor, antigen–protilátka, receptor–agonista apod.). Jeden z partnerů je pevně navázán na nosič; nazývá se zde ligand. Takto upraveným nosičem (stacionární fáze) je naplněna chromatografická kolona. V dělené směsi (mobilní fázi) je přítomna řada molekul, z nichž jen několik (nejlépe jediná) má afinitu k ligandu, navážou se na něj a ostatní složky směsi se z kolony vymyjí. Po promytí kolony se změní složení mobilní fáze tak, aby se oslabila interakce ligandu s navázanou molekulou, která se tak z kolony uvolní a získá se v relativně čisté podobě. Tento typ chromatografie se často provádí i vsádkově. Stejným způsobem může fungovat i chromatografie využívající méně specifické interakce; ligandem mohou být různá barviva či kovové ionty (hovoří se pak o afinitní chromatografii).

též gelová, angl. gel-filtration chromatography, klasická chromatografická izokratická technika, umožňující dělit molekuly podle jejich velikosti a tvaru. Stacionární fázi tvoří gelové částice kulovitého tvaru, nejčastěji na bázi polysacharidů nebo polyakrylamidu, s póry pokud možno definovaných rozměrů. V mobilní fázi, která protéká kolem těchto kuliček, jsou rozpuštěny dělené látky. Molekuly, jejichž průměr je menší než průměr pórů, difuzním pohybem vnikají do vnitřních prostor gelových částic, čímž jsou na koloně zadržovány déle než větší molekuly, které jsou unášeny proudem mobilní fáze a vytékají z kolony dříve.

též ionexová nebo chromatografie na měníčích iontů, angl. ion-exchange chromatography, významná skupina adsorpčních chromatografických technik, umožňujících dělit nízkomolekulární i vysokomolekulární ionty. Stacionární fázi tvoří ionex (anex nesoucí kladný náboj, nebo katex se záporným nábojem), na nějž se na začátku pokusu navážou ionty opačného náboje obsažené ve vzorku (dělené látky). Poté se změní složení mobilní fáze (hodnota pH nebo koncentrace soli) tak, aby se složky dělené směsi postupně uvolňovaly (desorbovaly). Tak se podařilo již v 60. letech rozdělit všechny proteinogenní aminokyseliny, což umožnilo stanovit celkové aminokyselinové složení mnoha bílkovin; za zavedení této metody dostali S. Moor a W. H. Stein v roce 1972 Nobelovu cenu.

angl. high-performance liquid chromatography, zkr. HPLC (ne high-preasure!), chromatografie prováděná ve speciálních přístrojích v kolonách za vysokého tlaku (řádově megapascaly), což umožňuje použití velmi malých částic stacionární fáze; v tomto uspořádání se dosahuje vynikajícího rozlišení jednotlivých složek směsí. 

angl. thin-layer chromatography, zkr. TLC, typ chromatografie v plošném uspořádání, kdy jsou jemně rozemleté částice stacionární fáze naneseny na inertní nosič (hliníkovou folii, skleněnou destičku apod.) a mobilní fáze vrstvou vzlíná v důsledku nasávání kapilárními silami. Stacionární fází bývá pevná látka – silikagel, oxid hlinitý apod. (adsorpční chromatografie). Provedení je izokratické, nabízí se ale i možnost dvojrozměrného provedení (viz dvojrozměrná chromatografie).

angl. paper chromatography, dříve často užívaná experimentálně jednoduchá chromatografická technika v planárním uspořádání. Papír, který vždy váže určité množství vody (stacionární fáze), nasává mobilní fázi, tvořenou organickým rozpouštědlem. Jedná se tedy vlastně o rozdělovací chromatografii, kdy o pohyblivosti jednotlivých složek dělené směsi rozhoduje rozdělovací koeficient dělených látek mezi vázanou vodu a mobilní organickou fázi. Dělící schopnost je zde ve srovnání s modernějšími metodami o hodně nižší.

angl. hydrophobic interacion chromatography, zkr. HIC, moderní chromatografická kolonová technika vyvinutá zejména pro dělení bílkovin. Jako stacionární fáze slouží speciální nosiče s hydrofobními skupinami (obvykle methyl- až oktyl-), na něž se bílkoviny vážou, aniž by byly (na rozdíl od chromatografie s obrácenými fázemi) denaturovány. Při vysoké iontové síle mobilní fáze na začátku chromatografie se bílkoviny vážou na stacionární fázi; postupným snižováním iontové síly (sestupným solným gradientem) dochází k oslabování hydrofobních interakcí bílkovin s nosičem a k jejich postupné eluci z kolony.