Biochemický slovník

angl. cystine, aminokyselina tvořená dvěma molekulami cysteinu spojenými disulfidovým můstkem. V molekulách proteinů vytváří kovalentní spojení, která se podílejí na stabilizaci prostorového uspořádání. Disulfidové můstky mohou být vnitrořetězcové (uvnitř jednoho peptidového řetězce, vznikají smyčky) nebo meziřetězcové (viz např. insulin).

angl. cytochrome-P450, zkr. CYP, rozsáhlá skupina hemových monooxygenas (EC 1.14.14.- a EC 1.14.15.-). Jeho redukovaná forma v komplexu s oxidem uhelnatým vykazuje silné absorpční maximum při 450 nm (odtud název). Cytochromy P450 zastávají klíčovou roli v biotransformacích xenobiotik, neboť vnášejí do jejich struktury hydroxylovou skupinu: R-H + NADPH + H⁺ + O₂  → R-OH + NADP⁺ + H₂O, přičemž elektrony z NADPH vstupují do reakce prostřednictvím dalších proteinů s prostetickými skupinami FAD a FeS (viz FeS-proteiny). Podílejí se také na odbourávání endogenních látek, např. melatoninu, ale i na syntéze steroidních hormonů a eikosanoidů. Nacházejí se především v játrech, ale i v jiných tkáních. 

angl. cytochromes, hemoproteiny přenášející elektrony; velmi rozšířené bílkoviny, obsažené ve všech organismech. Podle tvaru absorpčního spektra se dělí na několik skupin (a, b , c aj.). Mohou být inaktivovány kyanidovými ionty, což je příčinou toxicity kyanovodíku a jeho solí. K nejvýznamnějším cytochromům patří cytochrom-c (přenašeč elektronů v dýchacím řetězci), cytochromy a a b (součásti kotvených enzymových systémů v dýchacím řetězci) a cytochrom-P450 (podílí se na hydroxylacích steroidů a detoxikaci xenobiotik). Cytochromy se též účastní přenosu elektronů v membráně thylakoidů při fotosyntéze.

angl. cytokinines, nízkomolekulární látky (deriváty adeninu), které  u rostlin (viz rostlinné hormony) podporují dělení buněk a stimulují jejich metabolismus na úrovni transkripce a translace.

angl. cytokines, skupina peptidů a bílkovin, vylučovaných živočišnými buňkami a ovlivňujících buněčný růst (též růstové faktory). Významnou skupinu tvoří lymfokiny (též interleukiny), bílkoviny uvolňované z aktivovaných buněk imunitního systému a koordinující imunitní odpověď organismu.

angl. cytoplasm, obsah buňky, ohraničený buněčnou membránou (srov. cytosol).

2-oxo-4-aminopyrimidin, angl. cytosine, pyrimidinová báze nukleových kyselin (RNA i DNA), běžná součást nukleosidů a nukleotidů. Vazbou cytidindifosfátu (CDP) se aktivují substráty při syntéze fosfolipidů (viz CDP-diacylglycerol).

angl. cytoskeleton, dynamický systém vláknitých struktur v cytosolu eukaryotních buněk. Tvoří jakousi kostru buňky a určuje její tvar; současně zajišťuje všechny druhy buněčného pohybu včetně pohybu organel a makromolekul. Je tvořen třemi typy bílkovinných vláken: mikrotubuly, intermediárními filamenty a mikrofilamenty. Také prokaryota mají cytoskelet , i když primitivnější než eukaryota; nacházíme u nich zejména homology aktinu a tubulinu a také bílkovinu flagellin, tvořící základ bakteriálních bičíků.

angl. cytosol, koncentrovaný vodný koloidní roztok makromolekul a nízkomolekulárních látek, tvořící tekutý obsah buňky; jeho součástí však nejsou buněčné organely. U prokaryot jsou pojmy cytosol a cytoplasma totožné; někteří autoři je jako synonyma používají i u eukaryot.

angl. cytostatics, léčiva inhibující buněčné dělení. Užívají se zejména pro potlačení různých typů rakovinného bujení.