Biochemický slovník

americký farmakolog a biochemik (1941–2015), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1994) za objev G-proteinů a jejich role při přenosu signálu do buněk (spolu s M. Rodbellem). V 70. letech pracoval s mutantními buňkami, které nebyly schopny správně přenášet signály. Navázal na výzkumy M. Rodbella a prokázal, že bílkoviny přenášející v buňce signály jsou aktivovány jednak interakcí s aktivovaným receptorem, jednak vazbou s GTP; proto byly nazvány G-proteiny.

americký molekulární genetik (nar. 1940), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1985) za objevy týkající se regulace metabolismu cholesterolu (spolu s M. S. Brownem). Po ukončení studia chemie (bakalářský stupeň) a medicíny pracoval v Bostonu (spolu s M. S. Brownem) jako internista; v dalších letech se pak zabýval genetickými příčinami způsobujícími akumulaci krevního cholesterolu u pacientů s infarktem myokardu. V roce 1972 přesídlil do Dallasu (Texas), kde s M. S. Brownem prokázali, že hypercholesterolemie (nepřiměřeně vysoká koncentrace cholesterolu v krevním séru) bývá spojena s deficitem buněčných receptorů pro LDL; úbytek počtu těchto receptorů snižuje schopnost organismu odstraňovat cholesterol, což zpětně zvyšuje jeho koncentraci v krvi.

americká molekulární bioložka (nar. 1961), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 2009) za příspěvek k pochopení funkce telomer a enzymu telomerasy (spolu s E. H. Blackburn a J. W. Szostak). V mládí trpěla těžkou dislexií; snaha o překonání tohoto handicapu ji, podle vlastních slov, vedla ke schopnosti činit ve vědě originální a neočekávaná rozhodnutí. V roce 1984, kdy působila jako postgraduální studentka E. Blackburn, objevila enzym telomerasu a dlouhodobě se pak věnovala studiu jejího vlivu na mnohé aspekty buněčného života.

nar. 1924, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1977) za objevy týkající se peptidových hormonů produkovaných mozkem (spolu s A. V. Schallym). Narodil se ve Francii, od roku 1953 působí převážně v USA, kde v roce 1963 získal občanství. Prokázal platnost hypotézy, že hypothalamus produkuje hormony (liberiny a statiny), které řídí činnost předního laloku hypofýzy. Podařilo se mu izolovat, analyzovat a posléze syntetizovat thyreotropin-releasing hormon (TRH, též thyreoliberin, který uvolňuje z hypofýzy thyreotropní hormon) a growth hormone-releasing hormone (GHRH, též somatoliberin, který uvolňuje růstový hormon) a somatostatin, který naopak uvolňování růstového hormonu tlumí. Guillemin také objevil neuromodulátory endorfiny.

anglický chemik (1865–1940), Nobelova cena (chemie, 1929) za výsledky získané při výzkumu fermentace cukrů a fermentačních enzymů (spolu s C. H. von Eulerem-Chelpinem). Vystudoval chemii v Manchestru, poté pracoval rok jako stipendista u E. Fischera v Erlangenu. Od roku 1897 působil jako chemik v nově založeném Institutu preventivní medicíny v Londýně; od roku 1907 až do roku 1930 zde byl vedoucím Biochemického ústavu. Zprvu se zabýval působením světla na směs oxidu uhličitého a chloru. Jeho klasické studie fermentace cukrů kvasničnou šťávou vedly k formulaci pojmu intermediární metabolismus. Věnoval se také studiu vitaminů. V roce 1926 byl povýšen do šlechtického stavu.

anglický chemik (1883–1950), Nobelova cena (chemie, 1937) za výzkum sacharidů a vitaminu C. Prokázal, že monosacharidy se běžně vyskytují v cyklické podobě; vzorce v této podobě se nazývají Haworthovy. Jeho kniha The Constitution of Sugars (1929) se stala základní učebnicí. Jeho metoda určování délky řetězce methylovaných polysacharidů pomohla objasnit strukturu škrobu, celulosy, glykogenu, inulinu a xylanu. V roce 1934 se mu, spolu s E. Hirstem, podařilo připravit vitamin C, první plně syntetický vitamin; tato levná syntéza askorbové kyseliny, jak ji Haworth nazval, otevřela cestu k jejímu medicínskému využití. V roce 1947 byl povýšen do šlechtického stavu.

americký bakteriolog a genetik (1908–1997), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1968) za objev replikace virů a jejich genetické struktury (spolu s S. E. Luriou a M. L. H. Delbrückem). Studoval chemii, doktorát z bakteriologie získal na Washingtonově universitě v St. Luis. Spolu s výše zmíněnými kolegy studoval interakci bakteriofágů s bakteriemi a zjistil, že pokud dva viry infikují stejnou bakteriální buňku, mohou si vyměnit genetickou informaci. V roce 1952 se mu spolu s dalšími kolegy podařilo definitivně prokázat, že nositelkou genetické informace nejsou bílkoviny, ale DNA. Po jeho smrti další významný virolog, Frank Stahl, napsal: "Naše bakteriofágová církev je vedena svatou trojicí: zakladatelská role Delbrücka z něj učinila papeže, pilný Luria působil jako sociálně citlivý kněz a Hershey je naším světcem."

izraelský biochemik maďarského původu (nar. 1937 v Karcagu), Nobelova cena (chemie, 2004) za objev ubiquitinem zprostředkovaného odbourávání proteinů (spolu s I. Rosem a A. Ciechanoverem). Během války byl vězněn v několika koncentračních táborech. Jeho otec byl přinucen pracovat pro armádu a padl do sovětského zajetí; rodina se s ním setkala až po čtyřech letech. V roce 1950 emigroval s rodinou do Izraele, kde vystudoval chemii a medicínu. V 60. letech působil na Fox Chase Cancer Center University of Yale (USA), kde ve spolupráci s oběma zmíněnými nobelisty provedl základní experimenty související s objevem ubiquitinu (podrobněji viz I. Rose).

anglický fyziolog (1886–1977), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1922) za objevy týkající se produkce tepla ve svalech. Vystudoval matematiku a fyziologii a patří k zakladatelům biofyziky; na univerzitě přednášel i fyzikální chemii. Již před první světovou válkou exaktními metodami studoval produkci tepla ve svalu; podařilo se mu prokázat, že sval nepotřebuje kyslík pro kontrakci, ale že jej následně využívá pro regeneraci. Analogická velmi citlivá měření prováděná na nervové tkáni ukázala, že zde vzniká teplo v souvislosti s průchodem nervového impulsu. Odvodil také rovnici, která popisuje sigmoidní průběh saturace hemoglobinu kyslíkem v závislosti na jeho parciálním tlaku (viz Hillova rovnice). Za své zásluhy ve vědě i ve válečném úsilí v obou světových válkách získal mnohá britská (povýšen do šlechtického stavu) i zahraniční ocenění.