Biochemický slovník

angl. spliceosom, čti splajsosom, nadmolekulová struktura tvořená specifickými bílkovinami a RNA v buněčném jádře eukaryot; realizuje sestřih nově vznikající RNA.

též biologická spotřeba kyslíku, zkr. BSK, angl. biological oxygen demand, množství kyslíku (v mg) spotřebovaného za stanovených podmínek (obvykle při 20 °C) k biochemické oxidaci látek rozpuštěných v 1 litru vody. BSK za n dní se označuje BSKn (obvykle se stanovuje BSK5). BSK je mírou obsahu biologicky rozložitelných látek ve vodě a využívá se ke kontrole kvality vody, zejména její samočisticí schopnosti.

angl. statim, v klinické biochemii vyšetření, které nesnese odkladu, z lat. okamžitě. Takto označené vzorky se analyzují přednostně; zejména kvůli nim jsou v v klinicko-biochemických laboratořích nepřetržité služby. Srov. vitál.

angl. exited nebo excitated state, energeticky bohatý stav molekuly nebo atomu. Molekuly v elektronově excitovaném stavu (po absorpci viditelného nebo ultrafialového záření) mají odlišnou reaktivitu (srov. vysokou redukční schopnost chlorofylu po absorpci světla). Do základního stavu se molekula může vrátit tím, že získanou energii vyzáří (fluorescencí a fosforescencí) nebo ji předá okolním molekulám (nezářivými přechody). V elektronově excitovaném stavu mohou krátkodobě být i produkty chemické reakce (viz bioluminiscence).

angl. steroids, velká skupina isoprenoidních látek, jejichž základní strukturu tvoří cyklopentanoperhydrofenantren (gonan, starší označení steran). Patří mezi ně např. steroly a steroidní hormony, vitamin kalciferol a žlučové kyseliny. Je známo asi 2 000 steroidů, z nichž přibližně 40 má význam ve fyziologii člověka. Za výzkum steroidních pohlavních hormonů obdržel roku 1939 A. F. J. Butenandt Nobelovu cenu.

též anabolika, angl. anabolic steroids, skupina syntetických steroidů odvozených od mužského pohlavního hormonu testosteronu; mají zvýrazněný stimulační účinek na syntézu bílkovin, zvláště ve svalových tkáních. Léčebně se užívají např. u mužů s nedostatečnou tvorbou mužských pohlavních hormonů, u žen při osteoporóze po klimakteriu a u obou pohlaví jako podpůrná léčba při oslabení vyvolaném chorobným katabolismem. Dlouhodobé nadměrné užívání poškozuje organismus, používání anabolických steroidů ve sportu je proto zakázáno.

též oxidativní stres, angl. oxidative stress, důsledek nežádoucích oxidačních procesů v buňce, vyvolávaných reaktivními kyslíkovými částicemi (ROS). Ty vznikají různými, většinou neřízenými reakcemi molekulového kyslíku v aerobních buňkách a mají tendenci odtrhnout elektron od dalších molekul (chemicky řečeno: zoxidovat je). Nejčastějšími oběťmi útoku jsou struktury bohaté elektrony, tedy zejména nenasycené mastné kyseliny, postranní řetězce některých aminokyselin (Trp, Met) a nukleové báze. Touto reakcí se sice reaktivní kyslíková částice může stabilizovat, ale z cílové molekuly vzniká opět reaktivní radikál; iniciuje se tak řetězová reakce. Organismy mají schopnost se proti oxidačnímu stresu bránit (viz antioxidanty, antioxidační enzymy superoxiddismutasa, katalasa a peroxidasy).
Některé buňky mohou za určitých podmínek zvýšit koncentraci ROS; dochází tak k oxidačnímu (též respiračnímu) vzplanutí, např. některé fagocyty pomocí ROS likvidují bakterie, které předtím pohltily fagocytózou.

též supramolekulární struktura, angl. supramolecular structure, organizovaná komplexní biologická struktura vytvořená několika (často mnoha) podjednotkami. Typickými představiteli nadmolekulových struktur jsou rafty biologických membrán (polární lipidy + membránové bílkoviny + cholesterol), ribosomy (rRNA + ribosomální bílkoviny), chromosomy eukaryot (DNA + histony + další bílkoviny), složky cytoskeletu (mnohonásobně se opakující bílkovinné podjednotky) či virové částice (DNA nebo RNA + bílkoviny + polární lipidy).